|
| ||||
| ||||
|
Svátek P r o m ě n ě n í P á n ě má se slaviti podle obecného církevního kalendáře; kdežto svátky sv. Jana Chrysostoma, Brigitty, Juliany, Longina, A n a s t a s i e mají se slaviti podle zvyku jednotlivých provincií, takže je dovoleno je slaviti nebo nikoliv.`)
Obšírnější předpisy liturgické byly dány na generální kapitule Observantů r. 1461 v O s i m o, kdež bylo stanoveno: Všichni bratří, které neomlouvá nějaká důležitá, odůvodněná příčina, mají se sejíti přede mší sv. do chóru, kdež mají připravovati Bohu svá srdce. Tam v mlčení a pokoji, s patřičnou vážností a důstojností mají setrvati ve zpěvu a modlitbě až do konce.9) Dále přikazuje se, aby chvály Boží se odbývaly úpině, pozorně, důstojně a zbožně. Bratří mají se varovati lehkých pohybů a uvolněných, od chorálu odpoutaných zpěvů, mají zpívati žalmy pomalu, dělati příslušné přestávky a to tak, aby všichni zároveň zpívali, dělali přestávky a pokračovali. Zpěv byl nařízen všude, a jen na těch místech, kde bylo málo bratří, takže by nestačili na důstojný zpěv, mohlo býti od zpěvu dispensováno vyšším představeným (patrně provinciálem). Je z toho vidět, že observance františkánská, sahajíc v chudobě a jiných řádových věcech k prvním počátkům řádu, neopomenula také ve zpěvu a liturgii uplatňovati původní františkánskou lásku ke zpěvu a hudbě. Proto hned za těmito příkazy znova ukládá a zdůrazňuje, aby představení pilně k tomu přihlíželi, aby tento způsob návštěvy chórové a konání posvátného officia bez jakékoliv újmy a zkrácení se zachovával, a hrozí hned přísnými tresty těm představeným, kteří by v tom ohledu projevovali nějakou nedbalost. Ba dokonce, aby představeným nebyla dána volnost nějak povinnost tuto ulehčovat, ustanovují dále konstituce, že jen nemocným a velmi starým bratřím může kvardián kláštera dáti dispens od návštěvy chórové modlitby.l°) Roku 1459 sešla se provinciální kapitula spojených tehdy provincií české, polské i rakouské v Lewbesll) na svátek Božího těla (24. května) za předsednictví P. Gabriela de Verona, provinciálního vikáře, jakožto zvláštního generálního komisaře, a tam učinila některá ustanovení. Odvolávajíc se nejprve, jak se to samo sebou rozumělo, když předsedal jí věrný žák a ctitel sv. Jana Kapistrána, na nařízení Kapistránova, ustanovuje: Jednotnost v ceremoniích ve všech konventech; dále stanovI, aby při průvodech theoforických nebylo více asistence než jen diakon a subdiak~on, ceroferáři a turiferář v obřadních rouších. Kde není zvykem nositi Nejsvětější Svátost v průvodě, nemá se to zaváděti, ani se nemá Nejsvětější vystavovati na oltář podle vzoru světských kněží. Myslí se zde v prvé řadě průvody theoforické na Boží tělo, aby se tím zabránilo různým sporům s duchovenstvem farním. Také se nemají konati průvody po kostelích jeptišek nebo po hřbitovech, poněvadž i to dělalo často zlou krev. Kapitula dále stanoví, aby bratří tam, kde chtějí a kde to pohodlně jde, o nedělích a zasvěcených svátcích zpívali aspoň nešpory a kompletář aspoň od kapitoly počínajíc. Také konventní mše sv. na podvojné svátky (in duplicibus) podle $) Chron. hist. legal. I, str. 124-125. 9) Připomíná se výslovně napomenutí: »... sine risu, murmure, discursu, absque vanis et vagis aspectibus ...« proti zahnízdění zlozvyku, které ke konci středověku se hojně vyskytovaly napřed v chórech světských kolegiátních kapitul a pak i v chórech řeholníků. Již Arnoštovy stanovy pro kapitulu Pražskou a Olomouckou kárají tyto nešvary. lio) Chronol. histor. legal. I, str. 129. 11) Lewbes neboli Leubs, jak zaznamenává rukopisná Chronica Fratr. Min. de observantia, str. 76. Jest to asi chybná stranskripce jména bud' Lauben nebo Luben. Obě tato jména má Vrbčanský ve svém Nucleus Minor. str. 69, že tam byly kdysi kláštery franitiškánské. Nejspíše to ukazuje na Lauben v Lužici čili Lubaň. 58 | ||||
|