|
| ||||
| ||||
|
poměrů místních a při návštěvě věřícího lidu mají se zpívati, a podobně i hodinky deiíní, a při laudech od kapitoly k Benedictus. O slavnostech Narození Páně, o velikonocích, o svátcích svatodušních. podle toho, jak za vhodno uznají místní představení, mají zpívati bud celé officium nebo nic. Officia konečně tak zvaná »graciarum« (dobrovolně přídavková) mají recitovati toliko o svátcích podvojných větších (duplicibus maioribus) mimo chór jen ti, kdož chtějí, leč by snad nějaká příležitostná slavnost toho žádala, aby se některá hodinka zpívala celá. V tom případě pak ti, kteří chtějí, mohou v tu hodinu recitovati officia »graciarum« mimo chór. 12)
Jak vidíme z těchto ustanovení, byla v chórové modlitbě a ve zpěvu daleko volnější než o dva roky (1461) později vydané stanovy generální v Osimo. Dá se to vysvětliti tím, že zvláště naše české krajiny měly kláštery obsazeny velmi malým počtem řeholníků, a to ještě většinou cizinců, poněvadž domácího dorostu ještě nebylo, ježto země byly z velké části nekatolické a někde hodně nepřátelské proti novým řeholníkům. Proto také bylo třeba velké opatrnosti, aby nenastaly výtržnosti a bouře proti řeholníkům, jak tomu, bohužel, tak často bylo zejména v Praze i jiných městech. Proto stanovy mluví stále o poměrech místních, o tom, jak uznají bratří za vhodné, nebo sejdou-li se věřící k bohoslužbám; dále varovné hlasy, aby se nezaváděly theoforické průvody a nevystavovala Nejsvětější Svátost, kde to není zvykem, aby se tak předešlo nepříjemnostem a výtržnostem, kterých v těch dobách zejména v našich zemích bylo hojnost. Z toho můžeme souditi, že v nepokojných dobách pohusitskýeh nemůžeme souditi z řádového života v našich krajích na život a zařízení v celém řádě a také ani ne naopak, aspoň ne ve všech věcech. Na generální kapitule Observantů v Bolseně, kde byl zvolen generálním vikářem cismontánské rodiny Observantů blah. M a r e k z B o 1 o g n ě, byly stanoveny opět některé přísné předpisy pro zachování chudoby při bohoslužbách. Tak bylo stanoveno, aby, má-li někdo brevíř, neměl zároveň diurnář (diurnum) k svému pohodlí a naopak, kdo má diurnář, aby neměl svůj brevíř. Byli, jak z toho viděti, odkázáni všichni jednak na chór a jednak, byl-li na cestách, aby si pro ten případ vyprosil potřebnou knihu od představeného. Tím se měl podrobiti této oběti pro zachování větší chudoby. Dále se týkal předpis i varhan. Varhany se neměly zřizovat v kostelich observantských, ovšem hned s omezením, je-li to možno bez pohoršení. Ba, do-konce i ty varhany, které již byly v kostelích, měly být odstraněny, ovšem zase s týmž omezením, a kromě toho vyjímají se hned konventy: v Araceli v Římě, ve Vídni, v Mantově a Neapoli a v podobných klášteřích (»huiusmodi«). Tím se asi rozumějí kláštery ve větších městech a pak kláštery větší a vyznačnější, které mohly slouti v pravém slova smyslu »k o n v e n t y«. Kdežto první a původní klášteříčky Observantů, zejména v Italii, nebyly ničím jiným nežli nepatrnými chatrčemi ze dřeva nebo z proutí a bláta slepené, a kostelíčky docela nepatrné kapličky, jako byla původní sídla za dob sv. Františka. Proto kapitula, jíž předsedal blah. Marek z Bologně, jeden z největších horlitelů observance a chudoby, stanoví tyto předpisy, ale zároveň již počítá s danými těžkostmi a skutečnostmi, kde nebylo možno jíti podle pravidel přísné a naprosté chudoby. V téže kapitule se stanoví, aby ohledně maleb a obrazů nejsvětější Trojice se za-chovávaly konstituce řádové. Konstituce tyto se netýkaly snad úpravy umělecké, jak ostatně v tom ohledu nejsou mně známa žádná zvláštní řádová ustanovení, ale spíše vzhledem k řádové chudobě, aby nebyly nádherné a nákladné, jak tomu bylo i v jiných 12) Arch. provinc. franc. Praha II: I. bellus albus ... capitula continens č. 37 (VIII), str. 6—7 59 | ||||
|