|
| ||||
| ||||
|
— 66 —
Skladatelem mnohých tropů by1 Tutílo, mních kláštera Svato-Havelsicěbo (t 915). Nebude tuším od věci, uvedeme-li několik citátů a dokladů o tropech ze starších spisů. V Malcrově slovníku věcí posvátných o tropech čteme takto : „Tropus, genus monastici cantus, qui ante Missae Introitum in solemnitatibus dici solebat, a D. Gregorio Papa, ut refert Durandus (lib. 4, cap. 1.) institutus : et est hujusmodi. F.xempli gratia in die Nativitatis Domini Introitus prioris Missao incipit „Puer natas est” etc,, ante quem canebatur sequena Tropus: „Ecce adest, de quo Prophetae cecinerunt”, et postea immediate sensum continnando Introitum coujungebaut „Puer natus est” ; vos euim conversionem et revolutionem significat; nam reiterantur eadem verba., et ideo a Joanne Beleth cap. 59. dicitur Zona, quia tanquam cingulam amborum sensuum capita connodat. Ac Tropanarius dicebatnr liber, in quo continebantur hujusmodi tropi. Graeei tamen Troparium vocant nonnuilas preces, gnas saepe in horis canonicis canunt.” (NIacri-Hierolexicon, Romae 1677 s. v. tropus.) Prohlédněme blíže výrok uvedený. a) Tropus hlavně pěstován v klášteřích. Proto napsáno u Makra „tropus, genus monastici cantus.” Témuž nasvědčuje J. Beleth v dílku svém Explicatio divinorum officiorum cap. 59 , an pf: ,Trophonarias liber, in quo continentur ii cantus, qui cum introitu missae cantari solent, et maxime quidem a Monachis."3) Kardinál Bona dokládá podobně (Rer. liturg. 1ib. II. cap. 3., §. 3.) : „A Monachis enim piivata quorumdam Abbatum auctoritate, ut prisca ferebant tempora, haec additamenta originem traxisse puto, qui non solum Introitus, sed alias etiam Liturgicas preces Bodem modo, ut suis locis indicabo, interpo - larunt."4) bruá@weije, ZarjleCtungóart, etif; Qt enbmlg be6 Wugbrucfe6, ber ifbertragene, uneigenifid)e ~WDrucf. (Sehenkl, óried). 5dlu1miirtecbudll. — V chorálu zuamenal tropus také krátká melodie, v nichž zračil se počátek, zakončení nějaké toniny, jakož i její povaha. Tak měl tón dorický svůj tropus, rovnéí i pbrygický atd. 0 těchto tropech později také promluvíme. Joannes Beleth (kolem r. 1182, učitel v Pařfži) Divinorum officiorum ac eorandem rationum brevis explicatio. Venetiis 1568. Dle toho vydání citujeme. 4) áme po ruce následující vydání : Rerum Liturgicarnm libri dno. Auctore Joanne Bona, S. R. E. Tit. S. Bernardi ad Thermas Presbytero Cardinali, Ordinis cisterciensis. Parisiis 1672. Duchovní život sonstřed'.,val se drnbdy v klášteřfeh ; ký div, že i jmevované zjevy liturgická z klášterů pošly? Po příkladu řeholníků později taká asi neřeholntci skládali tropy. Nalezáme tropy v řeči nevázaná i vázaná, na př. v hexametrech. 0 klášteře svat. Havla čteme následující zprávu sem spadajíc[:Et non solum ea, quae beatus vir Notkerus dictaverat, vernm etiam ea, quae socii et fratres ejus in eodem monasterio S. Galli composuerant, omnia canonizavit, videlicet hymnos, sequentias, Tropus, litanias etc.” (Eckehardus Minimus-De vita B. Notkeri Balbuli c. 16.)5) b. Makrův slovník, o Duranda se opíraje, jmenuje sv. ~ehoře Yelkého původcem tropů. Pravit Durandus v díle svém Rationale divinorum officiorum (lib. IV. cap. 5.) : „In qníbusdam Ecclesiis tropi dicuntur o psalmis ex iustitutione Gregorii Papae ad majus gaudium de Christi adventu repraesentandum.” e) Pozdějšf spisovatelé liturgičtí, jako Pamelius Belgičan (t 1587), odvolávají se prostě na Duranda a Beletha, kde jim o tropech jednati jest. Kardinál Bona však nejde slepě za Durandem, nýbrž o stáří tropů rozhodně di (Rer. liturg. lib. II. cap. 3.) : ,Nullum eorum vestigium inveni apod Scriptores, qui ante annum Christi millesimum libros de divinis officiis ediderunt. Quare Darando nnllo modo credendum est, illorum (scil. troporum) institutionem Gregorio Magno adscribenti." Kdežto druhdy k Introitu mše zpíval se vždy celý žalm, pochází Introit zkrácený, jejž nyní máme, od sv. nehoře. Zdá se, že Durandus tropem nazýval nejen interpolace introitu, nýbrž místem také introit celý. Praví na př. ,Unde tria continet (Introitus), videlicet antiphonam, versum et gloriam," ž toho pak odvozuje dnchovuf smysl slova tropus.') 5) Tento citát vyňali jsme z proslulého díla; Du Cange-Glossarium ad scriptores mediae et infimae Latinitatis. Parisiis 1736. Tom. V1. sub vocab. tropus. Guilielmus Durandus, Epiecopus Mimatensis (Mende v jižní Francii) : Rationale divinorum officiorum, libri VIII. Dílo složeno r. 1286. Vydánf, jehož užíváme, vyšlo v Benátkách r. 1568. spolu s dílkem Belethovým, o němž jsme svrchu se zmínili. T) Viz jeho Rationale lib. 4, caput 5. num. S. Vykládaje slovo rp6aoc = converaio, obráceni, praví, že „Introitus est laus Ecclesiae de Judaeis converaia”; na to přiděluje anti. fonu Introita patriachům, verš prorokttm, doxelogii Gloria Patri apoštoliim; po doxologii zas opakuje se antiphona. To nazývá Durand obrácením, éi obratem (conversio, rpóro:). — Da Cange slova Durandova přímo obrat( na tropus, an je ve svém slovníku (s. v. tropus) takto cituje: ,Continet autem tria Tropus, videlicet Antiphonam, Versum et Gloriam." Zde patrně Introit celý nazývá se Tropem. | ||||
|