NEZAŘAZENO
Ročník: 1947; strana: 65,
Přepis ke stažení ve formátu MS Word [0 kB]

  PŘEDCHOZÍ   zobrazovat jako obrázky [jpg]      NÁSLEDUJÍCÍ  
Delli naadrigali spirituali a cinque voci ... libro II. (P. XXIX.). Posmrtné vydání vyšlo r. 1594 v Římě u Coattina. Kniha je věnována velkovévodkyni toskánské. Zhudebňuje zde duchovní texty neznámého italského básníka; madrigaly jsou překrásné, něžného cítění, jako by skutečně pro zbožnou ženu psané.

Hymni totius anni secundum Sanctae Romanae Ecclesiae consuetudinem 4 vocibus concinendi (P. VIII.). Vyšly r. 1589 u Tarneria v Římě a jsou věnovány papeži Sixtovi V. Později papež Urban VIII. byl pohoršen jejich metrikou, nechal je přepracovat a tak je nalézáme v breviáři z r. 1631. Hudební opravy byly provedeny kapelníkem Naldinim, jemuž pomáhali Ceccarelli, Laudi a Allegri. Takto přepracované samostatně vyšly r. 1644 u Moreta v Antverpách. — V předmluvě se Palestrina zpovídá ze svých náboženských citu a velké lásky k umění, které pojímá velmi vážně. V tom duchu vyznívá i celá sbírka.

O f fertoria totius ann2 secundum Sanctae Romanae Ecelesiae consuetudinem, 5 vocibus concinenda (P. IX.). Vyšla u Coattina v Římě r. 1593 a jsou věnována dobrodinci, francouzskému duchovnímu Antonínovi de la Baume (dedikace začíná: Ingratissimus sim omnium hominum, si praestantissima Tua erga me merita silentio involvam.«). Palestrinovský badatel K. G. Fellerer řadí tuto sbírku k nejhodnotnějším, píše: »... ukazují poslední stylové zjasnění, jež odmítá každou nerovnoměrnost ...«; konstatuje i svěžest allelujatických věta

Lamentationum Hieremiae Prophetae, liber I. (P. XXV.). Kniha vyšla r. 1588 v Římě u nakladatele Aless. Gardana a je věnována papeži Sixtovi V. Jsou zde starší čtyřhlasé lamentace pro velikonoční týden, jež jsou pro úpinost dopiněny.

Magnificat octo tonum, liber I. (P. XXVII.). Vydána r. 1591 u Aless. Gardana v Římě a je dedikovana papeži Řehoři XIV. V předmluvě Palestrina vděčí papeži za zlepšeni podmínek svých i kapely. Sbírka se skládá z Magnificat, vepsaných do kodeXú luteránského a vatikánského, a při-rozeně že přibyly i nové.

Stabat Mater dolorosa (P. VI.), osmihlasé, dvojsborové. Je z období papeže Řehoře XIV. (1590 až 91), zapsané Lucem Orfeem v lateránském kodexu. Jemného cítění dílo, které zaujalo R. Wagnera, jenž je přepracoval(!) a vydal; jeho pojetí stírá pel Palestrinovské hloubky a čistoty, a opatřeno moderními reprodukčními znaménky i poznámkami, ztrácí onu původní katharsi (pří-značnou pro církevní díla 16. století a zvlášt' Palestrinova) ; thematicky ho užil i v Parsifalovi. — Existuje ještě jedno Stabat (P. VII.), dvanáctihlasé, trojsborové; nevyniká již jako ono předešlé.

Litaniae Deiparae Virginis Musica ... aum 4 vocibus ... (P. XXVI.). Vyšly r. 1593 v Římě

u Coattina. Velice jednoduché a převahou homofonní.

Do souborného vydání Palestrinových děl byly ještě přibrány skladby, nalézající se většinou

v rukopisech po rúzných archivech italských. Tak obsahuje svazek:

P. XXV. ještě druhou a třetí knihu Lamentací,

P. XXVI. další knihu Litanií,

P. XXVII. druhou a třetí knihu Magnificat.

Přehled dodatků:

P. XXX. (dodatky I.) motetta, madrigaly, čtyřhlasá M. Papae Marcelli (1590) a díla neúpiná (nedokončená);

P. XXXI (dodatky IL) motetta, Libera, Miserere, fragmenty lamentací a díla pochybná; P. XXXII. a XXXIII. díla pochybná a apokryfy.

Pozn.: Pro úpinost je třeba poznamenati, že svazek P. XXVIII. obsahuje tři knihy světských madrigalú: první je z r. 1555, druhá z r. 1586 a třetí z pozůstalosti. — Všechna Palestrinova dSla, jež přišla v 16. a na počátku 17. století do tisku, se dožila většího počtu vydání (neuvádím však nakladatele ani rok — vyjma u Písně písní) a byla vydávána ještě v polovině 17. století! Od té doby pausa (až na řídké výjimky u ojedinělých skladeb) až do 19. století, kdy se přikročila k soubornému vydání.

KOLEM KONCILU TRIDENTSKĚHO.



Důležitým mezníkem v církevním vývoji je vyslovení se kardinálů v pamětním spise z r. 1536 Concilium delectorum cardinalium et aliorum praelatorum de emendanda ecclesia k současným církevním poměrům a otázkám. Tento spis se stal ouverturou k tridentskému koncilu, otevřenému v r. 155 za papeže Pavla III. (1534—49); by1 silně ovlivněn filosoficko-náboženskými vývody sv. Tomáše Akvinského a vústil pří-

65
  PŘEDCHOZÍ        NÁSLEDUJÍCÍ