|
| ||||
| ||||
|
ráty významných představitelů našeho hudebního života, porokovali o jeho současné situaci a potřebách, a jako praktičtí kulturní pracovníci se jednomyslně usnesli na těchto důrazných požadavcích:
1. Všichni svorně konstatujeme, že největším nebezpečím hudební lidovýchovy je, že zejména mimopražská města i obce jsou zaplavovány hudebním balastem, komerčně vyráběným a šířeným jednak tak zvanými »lidovými«, »uměleckými« soubory, jednak znárodněným gramofonovým průmyslem i státním r o z h l a s e m. Široké vrstvy lidové, svým vše-obecným vzděláním nedostatečně připravené pro chápání hudby, snadno podléhají těmto zhoubným vlivům. 2. Konstatujeme, že nadměrné a příliš samo-účelné p ř e p o 1 i t i s o v á n í našeho vei'ejného života poškozuje naši práci a rozvrací sjednocovací snahy lidovýchovných pracovníků. V době nesvobody bylo to právě umění a zvláště hudba, která nás všechny spojovala. Nebyli jsme uměle roztříštěni do několika oplocených politických směrů, které se neumějí slušnou for-mou utkávat ve svých názorových odlišnostech, a které jsou posilovány injekcemi naprostého vzájemného odpůrnictví. Zbavme národ tohoto přepolitisovaného a velikášského balastu, který si nedovolí ani národy, kolem nichž se svět točí, a připravíme umění půdu pro jeho sjednocovací úkoly. 3. Zájezdy uměleckých souborů na venkov, ze-jména do odlehlejších míst, jsou pro pořadatele velmi ztíženy nadměrnými dopravními náklady, pro režii neúnosnými. Žádáme ČSD, aby přispěly lidovýchovné činnosti tím, že po-skytnou účinkujícím umělcům alespoň 50 proc. slevu na dráze a autobusech. 4. Žádáme, aby umělci z povolání, především členové velkých operních i činoherních scén, vycházeli vstříc lidovýchovné činnosti tím, že korporacím a mimopražským divadlům upraví své honoráře úměrně k jejich hospodářským možnostem. A proč by posléze nemělo být povinností těchto umělců a státem subvencovrných těles pomáhat kulturnímu životu venkova formou pravidelných kulturních brigád? 5. Vidíme velkou závadu v dosavadní zastaralé právní úpravě i praxi živnosti kapelnické a v stanovisku převážné většiny kapelníků, kteří odvádějí lidovýchově hudebníky především na venkově, včleňují je do nezdravého profesionalismu, takže se neochotně účastní jakékoliv práce, která přímo nepřináší hmotný prospěch. Kapelnictví by nemělo být svobodnou živností, nýbrž živností koncesovanou, vázanou na přísné podmínky kvalifikační, nebo svobodným povoláním, k jehož výkonu by byl žadatel oprávněn jen na podkladě přesné vymezeného předchozí-ho vzdělání nebo na základě kvalifikační zkoašky. 6. Žádáme, aby přidělování hudebních n á s t r o j ů v pohraničí bylo upraveno tak, aby je dostaly především hudební a pěvecké instituce a spolky, pracovníci na tomto poli, školy, a pak teprve soukromé osoby, při čemž budtež slyšeny příslušné okresní osvětové rady. Budiž dohlédnuto na dosavadní uskladnění konfiskovaných nástrojů jak ve skladištích, tak v soukromí, kde podle přednesených stížností byly spáchány značné škody. 7. Současně žádáme, aby byla věnována alespoň nyní, i když značně opožděně, piná péče záchraně německého konfiskovaného h u d e b n í h o• m a t e r i á l u, aby bylo přísně zakročeno proti těm, kteří tyto hodnoty svévolně a z nedbalosti zničili. Protestujeme pak důrazně proti tomu, aby jedna firma byla oprávněna skoupit knihy a hudebniny v pohraničí za kilogramovou cenu makulatury. Žádáme, aby okresním osvětovým a knihovnickým inspektorům bylo ihned uloženo a dány jim pomocné prostředky sebrati veškerý příslušný materiál, rozptýlený dosud v pohraničí na venkově. Z tohoto materiálu necht se časem zbudují u ORO studijní knihovny a půjčovny, z nichž by mohli čerpat kulturní pracovníci a spolky prameny k pořádání koncertů. Unikáty necht se soustředí v Praze u Ústřední filharmonické jednoty, odkud by se levně za-půjčovaly tělesům k jejich činnosti. 8. Současně žádáme, aby bylo pamatováno na zřizování d i s k o t é k při ORO, kde by se soustředil co nejobsáhlejší materiál studijní a k pořádání kursů. Organisovaný sběr starého materiálu by tuto akci usnadnil. 9. Žádáme o důsledné provedení d e c e n t r a-1 i s a c e umění, a to tak, aby jednotlivými středisky přestala být pouze nemnohá města zemská, hlavně město Praha. V okresech a ob-cích žádáme pak důslednou centralisaci, aby v jednom místě nevznikalo víc těles nebo institucí téhož druhu. Žádáme též o piné vybudování oblastních divadel a záruku, aby jejich výkony bylo umožněno spatřit a slyšet všem občanům v jejich oblastech. 10. Žádáme též, aby obcím a okresům se vrátila jejich odňatá jim výsost berní (v y b í r a t p ř i ráž k y), aby nemusely být odkázány na státní a zemské příděly, v nichž bývají škrtány všechny potřeby, nevyplývající ze zákona, a aby mohly samy ze svých prostředků pamatovati na účinnou podporu kultury. Státní prostředky, určené pro kulturu, necht jsou soustředěny v jednom středisku a nejsou rozptýleny mezi několik resortních ministerstev. 74 | ||||
|