|
| ||||
| ||||
|
J. M. Květ: Oskar Nedbal. Vydalo nakladatelství Orbis, Praha XII, jako 64. svazek sbírky »Kdo je«. Cena 6 Kčs. Pestrý, nepokojný život českého skladatele, dirigenta a prvého violisty Českého kvarteta je promítnut živými barva-mi v této brožurce, která líčí Nedbala od let studia na táborském gymnasiu, hry na trubku v prvých letech na pražské konservatoři, poz-
Veselý koutek. Proč bychom po vážné četbě nesměli být trochu veseli? Ale církevní hudebník se podle stavovských pravidel nesmí smát, smí se jen usmívat. Kritice nepřikládejme zvláštní ceny, nejméně kritice vlastní. Geniovi nemňže žádný učitel ublížiti. Jeden z mých žákú nerad hraje skladby, kterým je předznamenáno mnoho křížkú a béček. Řekl jsem mu: »No, tak jich několik vyradýrujte ! « Profesor klavírní hry: »Nehrejte to v takovém klasickém slohu, vložte do toho více romantismu, aby to bylo modernější!« *ději od třetího ročníku jako studenta hry houslové, vytrvalého, ctižádostivého umělce, který se nedal odraditi mnohými neúspěchy, ale silou svého talentu kráčel přes veškeré životní překážky. Škoda, že nedovedl této síly svého talentu využíti pině, k prospěchu českého národa a uměni. J. D. Hovorna »Vy trne nepoznáváte?« pravil Vítězslav Novák k mluvicímu s ním pánovi. »Ó Mistře, vy jste v poslední době tak obestřen slávou, že jsem vás nemohl poznat!« Bude-li se ve společnosti debatovat o Vítězslavu Novákovi, mluv vždy o jeho třech skladatelských periodách. Lidé si budou pak myslit, že ho znáš dúkladně celého. Pán při premiéře opery: »Je to úžasné, s jakou technikou je partiitura psána!« Já: »Myslite s mnemotechnikou?« Měl jsem sen, že přišlo zemětřesení a zasypalo redakci »Cyrila«. Po několika dnech podařilo se vyprostiti pana redaktora živého, čtoucího stále ještě došlé rukopisy. Zajisté vzácný vzor trpělivosti a obětavosti.*) W. Vstoupil profesor hry klavírní do cvičné síně: Co je to skladatel? Ten, který má hudební »Úo je to za hluk? fiekl jsem přece, že více nápady a napíše je, anebo je nemá a přece než tři žáci nesmějí současně cvičit!« je napíše. Hraje vojenská hudba. Táže se posluchač jed-noho z vojáčkú: »Prosím vás, co jste to hráli?« »Číslo 31 z modrého sešitu,« zní jeho odborná odpověď. * Tázal se mne mladý adept hudebního uměni, jak by se mohl státi dobrým skladatelem. - »Musíte to míti zde (ukázal jsem na ucho), zde (ukázal jsem na hlavu) a zde (na srdce). To je ta nejlepšískola!« (Tohle prý řekl Mozart; já myslil, že to napadlo mně,) V koncertu, který řídí Talich, sedí dvě od-rostlejší žabky. »Poslouchej, Olgo, četla jsem, že Talich je strhujícím dirigentem. Prosím tě, upozorni mne, až začne strhovat!« Pan inspektor vojenské hudby pravil panu kapelníkovi: »Pane kapelníku, muži, hrající na tyto nástroje (ukázal na tahací čilí snfžcové trombony), tahají n e s t e j n ě. To není pěkné! Nařizují, aby všichni tahali stejné!« »To že jsou vtipy?« řeknete po přečtení. Vtipúm byste se musili hlučně smát; řekl jsem však, že se smíte pouze usmívat. (Pokračování pouze na žádost čtenářú.) V. fZíhovský. *) Mýlíte se, dědečku! Žádná trpělivost ani obětavost, to redaktor honil v rukopisech pražské genitivy a akusativy. Do něj, z něj, kromě něj, mimo něho, vypilo se jej (t, j. vína) dva-krát tolik atd. 76 | ||||
|