|
| ||||
| ||||
|
zdar či nezdar reformy. Ovšem kdo zná pod-statu reformy, kdo vf, v čem pravé její jádro záleží, ten nedá se tak snadno s nastoupené dráhy svésti. Kdo však zná jen skladby instrumentální a o pokladech a krásách v hudbě vokální nemá tušenf, ten po prvním nezdaru sáhne opět s chutí po staré, zamilované muzice.
Mše „Miasa Cunibert” má dle mého zdáni tyto vady: vcelku nezui dosti líbezně, zbožně ; tak druhý oddíl v Kyrie „Christe eleison” příliš upomíná na skladby instrumentální. V Gloria slova „Gratias agimus tibi”, „Domine Deus”, ,Domine Fili" poněkud drsně zní; Benediktns tóninou H-moll nelibě po-číná a příliš zdlouhavě končf. Na základě zkušenosti odporučil bych počátečníkům tyto skladby: „Miasa in honorem Sc. Ambrosii” od Witta op. 29. Jest to mše jednohlasá s průvodem varhan, snadná a líbezná; zvláště mile se v ni střídají sola se sborem; zpíváme ji často a pokaždé s chuti. K smuteční mši hodí se výborně téhož mistra „Missa pro defunctis”, op. 22.; jest též jednohlasá a té samé hodnoty jako předešlá. Po jednohlasých mštch není radno při-kročiti hned k dvonhlasým; nebof na ven-kově bývá řiditel kůru zároveň varhaníkem a tu zpěváky říditi a zároveň na varhany hráti jest velmi obtfžno. Proto po jednohlasé mši možno přikročiti ke skladbě čtverohlasó bez průvody varhan, a tu výbornou službu prokáže každému velmi lehká mše „Miasa in honorem Sc. Fidelis” od Molitora, opus 12. Molitor vydal tři podobné lehké mše; anf ale všecky téměř jednoho ducha jsou, bude míti každý na jedné z nich dosti. Lehké apěkné čtverohlasné Requiem bez průvodu varhin od Diebolda op. 7. poslouží řiditeli kůro také zvláště tím, že k němu přidáno jest čtverohlasné ,Libera" v tétéž tónině i v témž duchu složené jako Requiem. — „Cesty mohou býti rozličné, jenom vůli mějme všickni stejnou.” — Zpěvníky s notami neb bez not? Každý zajisté raději sáhne po zpěvníku s notami; však jsou mnozí toho náhledu, že zpěvníky s notami jsou jen v rukou znalce hudby co platny, ueznajfcimu not že postačí lacinější zpěvník bez not. Jak mi zásoba postačuje, dávám i neznaleům hudby zpěvníky s notami do rukou z tohoto důvodu : Zavádíme-li do chrámu novou píseň, na ph některou slavnostní z kancionálu, kdež každý verš jiný nápěv má, a dáme-li lidu do rukou zpěvníky bez not, tu se lid novým nápěvům pouze sluchem přiučuje ; pozoruje, poslouchá, jak na kůru zpěváci zpívají a zpívá pak pomalu za nimi. Dáme-li ale lidu zpěvníky s notami, pak nejen sluch, ale i zrak jest nápomocen při učení se novému nápěvu. Byt i neznal jména not, však přece dobře vidí a pozoruje, jak nota výše stojící hlasem vyšším, a níže stojící nižším zpívá; ant nyní zrak i sluch mu pomáhají, jde poznání nápěvu zajisté ryehleji a jistěji ku předu, než kdyby měl v rukou zpěvník bez not. Aby pak o budoucí pokolení lépe bylo postaráno, nčme dospělejší mládež ve škole zpěvu na základě notové soustavy a zaopatřme ji zpěvníky s notami; kde je „jednota Cyrillská,” tam její pokladna v případě tomto zajisté pomoci své neodepře. (Pokrač.) Obeená Jednota Cyrillská. Arcidiecése Pražská : Cyrillská slavnost v Praze.*) (Pokračování.) Farní Jednota Cyrillská v Karlíně. 0 letošní slavnosti uspořádané „obecnou Jednotou Cyrillskou” nejtěžší úkol připadl farní Jednotě v Karlíně, kde v den sv, patronův Cyrilla a Methoděje v basilice na jméno i památku jejich zasvěcené slavil se svátek místní a cyrilleký zároveň. Aby svatých patronův důstojně a jednoty cyrillaké hodně byl oslaven, napnula farní jednota sv. Cyrilla a Methoděje veškeré síly své. Jak volbou programu, tak způsobem provedení stal se I~') Cyrill str, 30.Rarlfn středíakem letošní slavnosti. Jest zajisté spravedlivo, aby na sídle světců chvála svatého patrona zaznívala nejslavněji. Za tou přičinou chystala farní Jednota v obět díků a oslavy dary nejstkvostnější, hudební plody nejušlechtilejší. Palestrina, kníže hudby církevní, měl propůjčiti knížecí svůj plod, dílo nejjasnéjšf, které vůbec kdy z bohatého ducha Bohem nadšeného pěvce-básníka se vyprýštilo. — Šestihlasá Missa „Assumpta est Daria” jest démantem v knfžecf jeho koruně. ,Genius nedostižitelného mistra" — praví Proske, soudce dojista oprávněný, jehož jedna věta váží více, než-li mnohdy celá kniha zmrzlého theoretika — „vznáší se zde v nejčistším etheru, v té mši zpočivá taková vznešenost, vnada | ||||
|