|
| ||||
| ||||
|
-96
V pondělí ráno 0 9. hodině byla oznámená c h o r á 1 n f m Š e ve farním kostele Panny Marie Kapitolínské. Krásný tento chrám románský v způsobu kříže geniálně vy-stavený byl právě toho času uvnitř obnoven polychromif od podlahy až do stropu od kaplana při témže farním chrámu dle starého způsobu byzantinského. Na stropě vyobrazen jest žebřSk Jakobův, u hlavního vchodu dřevo rajské a dřevo kříže, Eva a Maria, ráj a Golgota, hřích a vykoupení, v hlavni a v postranních kuplfch tajemství trojího růžence. Duchovenstvo porýnské jest velmi čilé; mnozí pracují kromě povinností duchovních též v jiných oborech sociálního života a umění církevního, zejmena kaplani. Při této faře jsem shledal kaplana malíře, při jiné kolegu řezbáře, v Cáchách kaplana, jenž vystavěl nádherný dům katolickým tovaryšům, ve vůkolí jiného, jenž staví kostel, pěstitelů pak církevního zpěvu bez počtu. Tato čilost neobyčejná jest následek výtečného směru vy-chovatelského v klerikálních seminářich, částečně snad též prospěšné samostatnosti mladých duchovních diecése kolínské. Kaplanu vykáže se přísně. !zruh povinností kněžských, jež vykonává, při tom jest však pánem svého času; nepřebývá na faře, nýbrž má svou domácnost se slušnými ovšem příjmy, jež obnášejí 700 až 1000 tolarů. Při mladistvé energii vzdělává se bez překážek a působí v oboru, ku kterému má nejvíce vloh, chuti i lásky. Tolik jen per parenthesin, když jsem se zmínil o polychromii farního chrámu u Panny Marie Kapitolínské, kde téhož dne b o h o s l o v c i semináře K o l í n s k é h o řízením kapelníka Koenena, jenž jest zároveů učitelem zpěvu v řečeném semináři, při zpívané mši sv. vesměs zpěvy gregoriánské od Introitu s Kyrie začíuaje až do Agnus a Communio velmi pčknč provozovali. Yři veškerých částkách střídal se zpěv primiceria solový se zpěvem společným, tak jak rubriky předpisuji. U oltáře celebroval jeden z kolínských kněží, výtečný zpěvák; oltář s kůrem v nejlepší shodě ustavičně se nalezal. Bohoslovci krásně deklamovali, zpěv jejich byl opravdu zbožný a vážný, v některých částkách bez průvodu, v jiných s průvodem varhan, tu pak opět hraním bud pouhé toliko melodie, anebo čtverhlasné harmonie podporován, tak že posluchačstvu skvělým výsledkem, jakého bohoslovci dosáhli, uchvácenému, veškeré druhy, kterými chorál gregoriánský před-nášeti možno, ukázaly se. Spokojeni, ba radostně naladěni ubírali jsme se odtud všichni do veliké dvorany proslulého domu Giirzenichova, kde bylo ohlášeno první veřejné zasedání s pře d-n á Š k am i. Kolín má velkou hojnost nádherných a prostranných veřejných mistuostí, jak vysvítá z jmenovaných již rozmanitých budov společenských. Vesměs dřevěná konstrukce gotická posledně řečeného sálu, do něhož nejméně 4000 lidu se vejdou, spočívá na umělém, vkusně a jemně pracovaném sloupořadí, které nese pčknč článkovaný dřevěný strop. Celá architektura riádherné dvorany vypíná se lehkou geniálností. Před jedenáctou hodinou zavítal do schůze arcibiskup Pavel M e l c h e r s se světicím biskupem a usednuvše do první řady lavic k ostatním hostům, zahájil Fr. Witt, vrchní starosta jednoty, valnou hromadu přednášením jednatelské zprávy. Když ji byl přečetl, vystoupil na řečništč arci-biskup, aby uvítal hosti, kteří za příčinou slavnosti ceciliánské v Kolíně se sešli. Světoznámý kníže církevní jest vysoké, hubené postavy s očima jak ohei žhoucíma, tak že se zdá, jako by každému viděl až na dno duše. Nepamatuji se, že bych byl kdy viděl zářiti světlo nadšeni z očí řečníka nějakého tou měrou, jako tehdáž, když vrchní pastýř ku shromažděným mluvil. Tenkrát se poznenáhla teprv počal zatahovati obzor katolického světa v Německu vzdálenými mračny, jež věštily blížící se bouři, — když jsem však viděl tuto postavu katolického biskupa a slyšel jeho řeč, zdálo se mi, že bouře, blesky a hromy pronásledováni neuškodí stádu opatrovanému takovými pastýři, i sdělil jsem starostlivému hostiteli náhledy své, které nebyly bezdůvodné, jak doba následující dokázala. Od těch časů vysoký, hubený arcibiskup s očima tajemně zářícíma seděl v žaláři, — a žalář ne-zlomil jeho věrnost, stal se mučedlníkem za právo Církve, — Církev však nezradil. Pěstováni zpěvu církevního. Z arcídiecése Pražské. Z Čelakovic. „Když mile máj zavívá, plesává zbožný Čech, po krajích vlasti všech zvuk zbožných písní znívá” k oslavě to krajana našeho, světce a mučeníka sv. Jana z N. Tato pobožnost — církevní | ||||
|