|
| ||||
| ||||
|
tovo T u e s P e t r u s.5) S varhanickou školou, jejímž by1 ředitelem, nacvičil v roce 1915 Lisztovu mši c moll.$) Je tedy dostatečně zjevné, že Liszt církevních skladeb nalezl v Janáčkovi piné ocenění. Nad jiné významně pak svědčí o Janáčkově oblibě Lisztových chrámových děl jeho úprava celé Lisztovy v a r h a n n í m š e pro smíšený sbor a varhany.
Lisztova varhanní mše vznikla v letech 1878-79, kdy Liszt žil většinou v Římě a věnoval se skladbám náboženského rázu. Vyšla v autografickém vydání u Manganelliho v ftímě 18797) a tiskem již r. 1880 u C. F. Kahnta v Lipsku. Nové vydání při-pravil Karel Straube v druhém svazku Lisztových varhanních skladeb, vydaných u C. F. Peterse v Lipsku. Je určena k tiché mši a obsahuje tyto části: K y r i e, G 1 oria, Graduale, Credo, Offertorium, Sanctus, Benedictus a A g n u s. Janáček upravil pouze o r d i n a r i u m m i s s a e, tedy všechny části kro-mě Graduale a Offertoria. Naskýtá se především otázka, do jaké míry jsou oprávněné rozmanité úpravy děl, skládaných pro jeden nástroj nebo určité obsazení, a byla-li správná Janáčkova myš-lenka upravit pro smíšený sbor a varhany právě tuto Lisztovu varhanní mši. ZŤpravy mohou skladbě posloužit, ale mohou jí také ublížit. Záleží na skladbě i upravovateli. Oprávněné jsou úpravy, pokud byly konány nebo schváleny autorem, nebo upraveny umělcem, který dokonale zvládl autorův skladatelský způsob. Janáček měl Liszta v oblibě a znal jeho sloh. K úpravě jeho varhanní mše sáhl za-jisté proto, že tato mše přímo vybízí k podložení textu a k vokálnímu zpracování. Prohlédneme-li tuto skladbu ve vydání Straubeově, shledáme, že Liszt skládal určité fráze pod dojmem textu, ba některým místům podložil krátký text. Tak v G 1 o r i a vepsal pod Andante un poco lento A g n u s D e i a pod následující akordy (od 8. taktu) : m i s e r e r e n o b i s, neboE zde měl na mysli shodné místo v Gloria i Agnus: Q u i t o 1 1 i s p e c c a t a m u n d i. V C r e d o připisuje pod Maestoso na unisono e2, cis2, fis2 : J u d i c a r e a pod následující Lento : v i v o s e t m o r t u o s. Další T e m p o I m o, které uvádí začáteční zpěv Creda, přináší poznámku: E t i n S p i-r i t u m S a n c t u m. To jsou vesměs citace z mešního textu Creda a další nové do-klady, že Liszt tvořil tuto varhanní mši s představou liturgického textu, byt jen v některých částech. Ba někdy lze pozorovat, že nápěv mu vyrůstá přímo z deklamace textu. Le Lisztova varhanní mše byla myšlena značně vokálně, to potvrzuje také fakt, že Liszt použil v některých úryvcích chorálního zpěvu. C re d o je na pří-klad po nápěvní stránce úpině závislé na gregoriánském počátečním zpěvu kněze u oltáře: Credo in unum Deum. Volba úpravy této mše byla velmi vhodná, nebot' její celkové ustrojení je jednoduché a plynné. Přesné označení rejstříků a manuálů bylo dobrým vodítkem Janáčkově úpravě pro rozdělení druhu jednotlivých hlasů. Výraz všech částí odpovídá duchu kostela a liturgie. Liszt se tu ukázal jako mistr slohu i výrazu. Takové Tempo del Sanctus v Benedictus takřka volalo po Hosanna in excelsis. Ale Lisztova mše měla nejen vokální charakter a slohové určení, nýbrž hodila se Janáčkovi výborně též po stránce methodicko-didaktické. Všimněte si na příklad K y r i e, v němž je počáteční zpěv v basu obměňován z B dur do d moll a potom ústí v Des dur. Všechny tyto přednosti skladby vábily Janáčka k úpravě, která by vyhovovala jak kandidátům učitelství, tak i gymnasistům, kteří navštěvovali nepovinný zpěv ve třech odděleních, od chlapeckých lahodných hlasů až po dětské basy. Konečně velmi lákavé bylo pro Janáčka i souzvukové kouzlo mše. Je sice leckdy psána u n i s o n o, 5) »Tu es Petrws« je patrně úryvek z Lisztova oratoria Kristus. Sr. P. Raaibe tamže, str. 375 a příslušné. s) Viz Osvald Chlubna v eitov. příspěvku - pozn. č. 2. 7) Autografické vydání této Lisztovy mše bylo v archivu Gesellschaft der Musikfreunde ve Vídni pod sign. I. 26711. Titul latinský a francouzský: Missa pro organo lectarum celebrattioni missarum adjumento inserviens. - Amplitudini Tuae (Carolinae Principi Wittgenstein), Orta Iwanowska (Summa Animi Demissione. Dedicat Franciscus Liszt). Straubeovo vydání nese titul: Messe fiir die Orgel, zum gottesdienstlichen Gebrauch bevm, Lesen der stillen Messe. Vyšlo ve sbírce: ,Orgelkompositionen (von) Franz Liszt herausgegeben (von) Karl Straube: Svazek II. Lipsko. C. F. Peters, č. 6. (V témž svazku je známé Lisztovo preludium a fuga na jméno B-A-CH.) 91 | ||||
|