|
| ||||
| ||||
|
Ukázky z Lisztovy mše v Janáčkově úpravé.
~. r potom zahajuje celý mužský sbor v trojhlase. Malé rytmické změny obsahuje úryvek od L a u d a m u s až po Q u i t o 11 i s. Že Liszt měl představu textu, ale bez rytmického určení, ukazují půlové akordy v 38. a 39. taktu, nad nimiž je sice napsáno m i s e r e r e n o b i s, ale jež musel Janáček pro zpěv rozdělit na čtvrtové. V Credo se mu rytmicky celkem dobře hodil Lisztův nápěv k přibranému liturgickému textu. Většinou tu šlo o krácení sčasovacích hodnot, které musel Janáček upravit z varhanního hlasu, vedeného v táhlejších, delších hodnotách. V Sanctus, Benedictus a Agnus nedošlo k podstatným rytmickým změnám. Ale Janáček byl nucen někde i domyslit základní Lisztův nápěv. Omezil se však jen na malé doplňky a přídavky, které vyžadovaly metrické znaky textu. Tak na příklad v G 1 o r i a připojuje k varhannímu drženému Cis dur akordu na témž trojzvuku mužský sbor, který re-cituje text b o n a e v o l u n t a t i s. V P l e n i s u n t c o e l i (Sanctus) střídá tenor s basem podle rozsahu, daného varhanním hlasem, v 27. taktu však přidává unisono na f (Gloria), nedbaje jiné melodie ve varhanách. V B e n e d i e t u s dobře postřehl čtyřtaktovou předehru, A g n u s se rovná intonačně Q u i t o 11 i s v Gloria a Kyrie vDona nobis pacem. Důležitým prvkem Janáčkovy úpravy je unisono a střídání mužského a ženského sboru. Napomáhá tím výrazové prostotě a slohové jednotě Lisztovy mše. Janáček myslil též na reprodukční možnosti svých žáků. Pro soprán nevybírá vždy nejvyšší hlas varhan, naopak volí nižší tóny, aby šetřil mladé, nevycvičené hlasy. Celkem v ničem podstatně neporušil souzvulzové a slohové základy mše. Jedině H o s a n n a ukazuje na sloh janáčkovský (svou úryvkovitostí a dramatickým vpadáním), ale i zde vyplynul sloh spíše z deklamačních textových prvků. Janáčkova úprava Lisztovy mše pro varhany, k níž připojil smíšený sbor, trpí hlavně užitím neúpiného liturgického textu a, jeho částečným zkomolením. Vvniká však pietním poměrem k hudební předloze a znamenitým uměním upravovatelským. Janáčkova úprava se zachovala v původním rukopise skladatelově, a to v partituře. Objevil jsem ji před druhou světovou válkou na státním mužském učitelském ústavě. Originál má formát 22X34 cm, je sešit v modré obálce a obsahuje celkem 18 listů. Titulnf list chybí, pouze na první straně Kyrie je napsáno rukou Janáčkovou: Mše (podle Lisztovy Messe pour orgue) upravil Leoš Janáček. Každá část mše je zvlášt olistována - Tanác"ek si sám všude linkoval notové asnavy a , ..w. , G a._,;..„, 93 | ||||
|