|
| ||||
| ||||
|
se v nich skrývá nejen tajemství božského smilování, ale i všeobecnost, neboť se je může modliti k a ž d ý z těch milionů věřících.
To vše by měl alespoň „náznakovým” způsobem vystihnouti skladatel. Má to býti řečeno slohem moderním či klasickým? Polyfonií či homofonií? Těžko říci. Je to vřelá modlitba, proto bude třeba hledati výraz klidný, vroucí, varující se rozrušujících dissonancí rázu soudobé hudby, které by hluboké duchovosti dojista neposloužily. Ale proto přece nelze ničeho namítati proti použití novějších zvukových barev, jak je poznáváme v dílech mladší generace. To vše je věcí skladatele a jeho tvořivé schopnosti. Pro zhudebnění doporučoval by se nejlépe smíšený sbor bez průvodu - ale i mužský sbor je vhodný. Považuji sborový zpěv bez průvodu za nejlepší vyjadřovací způsob církevní hudby, schopný všech dynamických odstínů od pp až po ff. - A ve sboru a capella uplatňují se nejúčinněji slova textu. Mám po ruce 6 skladeb uvedeného offertoria na 1. neděli adventní. Zda všichni autoři psali v intencích přesné hudby liturgické, je nesnadno říci. Protože jsou to však skladatelé osvědčených jmen, je v jejich hudbě mnoho pozoruhodného a dobrého. Jedině u některých se jeví snaha po dosažení zvukových efektů, čemuž však není možno se mnohdy vyhnouti ; při dramatičnosti některých textů je to dokonce nutné. Budete-li vy, mistři n o v é c í r k e v n í h u d b y, skládati podobná gradualia či offertoria, jichž se střídá do roka dlouhá řada, mějte na mysli, že píšete hudbu 1 i-t u r g i c k o u, mající vytryskovati z o b s a h u t e x t u, ne z hudebních jednotlivostí formálních a prvků harmonických. Hledejte v duchu n o v é hudby, ale zůstaňte věrni s t a r é tradici liturgické, která přetrvala dlouhá století. A až vaše n o v á hudba bude kdysi s t a r á, - a určitě k tomu jednou dojde -, liturgie se bude dále skvěti ve své božské kráse. Jako v malých formách, je tomu tak i ve skladbách většího rozsahu a rozměru, na př. v jednotlivých oddílech mše sv. I zde slyšíme volati po n o v é m slohu, přes to, že v tom ubohém starém slohu byly napsány v české církevní hudbě sta znamenitých skladeb, které si pině zaslouží, aby zůstaly v platnosti a drahé památce. Jména skladatelů neuvádím. Nomina sunt odiosa. Nesporně vzrostla v naší vlasti církevně-hudební díla světového významu a trvalé ceny. Ano, no v ý sloh! Budiž; dnes je tomu tak ve všech uměleckých oborech, ba i v průmyslu. Vyrobme jej, ale dej, Bože, aby byl lepší toho starého ! Tedy i pravidelné mešní části (Kyrie, Gloria atd.) budou nuceni adepti nové hudby tvořiti ve smyslu uvedených již zásad. Nejen tajemnost, na niž i sv. Augustin klade ve svých spisech váhu, ale i přísná střízlivost a naprostá všeobecnost musí býti zřejma ve všech možných formách i obměnách. Nebude to tedy umění pro sebe nebo osobité cíle jednotlivců, ale umění pro zásady duchovní, jejichž jediným cílem je oslava Boha. Texty Gloria a hlavně Creda jsou podivuhodně stylisovány a jakoby místy v krátkých větách nahozeny. „...miserere nobis,” ,suscipe deprecationem nostram," jak vroucí to prosby! Podobně, zase po jiné myšlenkové stránce, je tomu všude. V Credu odehrává se doslova drama Kristovy smrti (Crucifixus) ; a ačkoliv závěr Creda je poněkud mosaikový a přináší ráz na ráz po sobě věty různého obsahu, přece podnět, určený k věření, je vždy zdůrazněn, a proto pádný a přesvědčující. Není snadné napsati dobré Credo a zůstati až do konce „zajímavým”. Pravidelně to v hudbě mnohých Cred vypadá ke konci takto: Ještě kousek a zase kousek a jestliže jsme šťastně dospěli k ,Et vitam venturi saeculi", máme vyhráno ! Pak s t r i n-g e n d o a ve slavnostním ff se vítězně končí. Což ostatně v duchovním i hudebním smyslu je zcela správné. I Sanctus, Benedictus a Agnus Dei vyžadují vlastní formulaci hudebních 'myšlenek. Bývá-li po posvátném klidu o pozdvihování Benedictus lyričtějšího rázu, docílí se tím účinného kontrastu. Ríkáme-li „N e j s 1 a d š í jméno Ježíšovo”, anebo v antifoně ,Jesu d u 1 c i s m e m o r i a" - „sed super m e l et omnia”, proč by nesmělo býti v Benedictus trochu vroucí sladkosti? Píši to poněkud pro domo mea, protože i já jsem psal - snad úmyslně mnohé zpěvné a rozjímavé Benedictus ve svých mších. A právě tyto části bývají velmi rády zpívány a obzvlášť vroucně přednášeny. - Nikde 95 | ||||
|