|
| ||||
| ||||
|
jsem nekladl však důraz na osobitý projev. I střízlivá objektivita může se bráti měkčími cestami, a právě takové kontrasty nejsou umělecky neodůvodněné. Vždyt i lyrických náboženských básní máme velkou, velkou řadu; ale varujme se t. zv. limonádového braku.
Tím ovšem nechci podávati recept na zpracování té které části mše svaté či „Te Deum” a j. Mám na zřeteli pouze celkový obraz, v němž jsem se skromně pokusil na-značiti ideu a formu církevněhudebního díla. Vše ostatní záleží na vžití se skladatele do smyslu duchovního obsahu, aby povstalo dílo n o v é, přesvědčující a svou silou a opravdovostí uchvacující. Dr J. K. Vyskočil: K dějinám františkánského církevního zpěvu a hudby. (Část další.) Observantské předpisy církevního zpěvu a zároveň přísná nařízení o chudobě u Observantů zdánlivě tvoří navzájem protiklad. Na jedné straně stanoví se pravidelný církevní zpěv při všech skoro hodinkách denně, kdežto předpisy o chudobě za-kazují dokonce, jak dříve řečeno, varhany v kostelích, ba dokonce stanoví, že kdo má diurnář, nemá míti brevíře a naopak, kdo má brevíř, nesmí již míti diurnář. Proti-klad tvoří tyto předpisy, díváme-li se na ně a posuzujeme-li je podle dnešních poměrů a dnešní doby vůbec, kdy na příklad varhany jsou nezbytnou součástkou každého kostela. Podobně i s brevíři a zkrácenými diurnáři, ježto v dnešní době potře-buje každý kněz a každý řeholník brevíř a po případě i diurnář pro sebe jakožto modlitební knihu. V polovině 15. století, kdy se šíří františkánská observance, jsou knihy chórové i modlitební jen psané, a proto velmi drahé a přímo drahocenné, jež si chudý řád pro každého svého člena opatřiti nemohl. Proto stanoví také generální kongregace Observantů v Miláně roku 1457 zákaz, aby bratři nekupovali breviáře, bible a jiné knihy veliké ceny. A hned při tom dodává, že vlastně toto by se nesrovnávalo se ctí stavu jejich observantské chudoby. Proto také hned ukládá, aby bratří, kteří by toto ustanovení přestupovali, byli přísně potrestáni jakožto rušitelé svaté chudoby. Také nemá se trpěti bratřím, aby měli nadbytek knih. Ovšem tento nadbytek zase se musí mě-řiti nikoli dnešním, nýbrž tehdejším měřítkem.l) Při tom se již o dva roky dříve doporučovalo dodatkové officium gratiarum, a to přídavkem, že v těch provinciích, kde tato dodatková officia se konají, aby se konala jednu hodinu ve dne a druhou v noci.2) Jinak se opět připomínají papežské konstituce, týkající se pilné návštěvy chóru, mlčení a jiných předpisů, jak je obsahují konstituce Benedikta XII. z r. 1334 a Martina V. z roku 1430.3) Jest samozřejmé, že pro slabost lidskou bylo třeba tato nařízení o chóru a jiných observancích k zachování zbožnosti opakovati. Tak je opakují stanovy, vydané generálním vikářem Observantů cismontanských L u d v í k e m z V i c e n z y na kongregaci v Asssisi roku 1461 pro provincie našich krajů: Čech, Rakous a Polska, jež byly, jak výslovně se připomíná, založeny a pěstěny blahoslaveným J a n e m K a p i s t r á n e m, a jež v roce asi 1460 (okolo 6. září) visitoval osobně sám tehdejší generální vikář observantský, B a p t i s t a z L e v a n t a. Tehdy byla také po visitaci slavena kapitula provinciální v O p a v ě, kde byly tyto stanovy vypracovány a schváleny, a uloženo, aby byly čteny každoročně, kdykoli se čtou kon.tituce papežské. Tam bylo dokonce stanoveno, aby každý, kdo zanedbá 1) Congregacio generalis Mediolani 1457: »...Tercio fuit statutum, quod fratres omnino caveant ab empciane breviariorum, bibliarum et aliarum librorum magni precii excedentes honestatem status nostri...« Arch. prov. francisc. Pragae II: Libellus albus ....capitula continens (n. VIII.) č. 37, fol. 386v-387r. Ke konci těchto stanov je touž rukou psáno: »Scripsit Nise fr. Celestinus 1541a a jinou pozdější připsáno: »in festo Conversionis divi Pauli apostoli.« 2) drdinaťa in capitulo generali Banonie 1455 (Excerpta ex dictis Rmi P. Vicarii generalis in sermone ad fratres habito). Na fol. 387 r se praví: »...saltem duas haras teneant unam diei, aliam noctis.« 96 | ||||
|