|
| ||||
| ||||
|
chór úpině nebo jen částečně bez zákonné příčiny, přijal kajícně pokání. Návštěva chóru byla stejně závazná jako povinnost modlitby církevní vůbec, ježto brevíře podle předpisů chudoby observantské byly vlastně jen v chóru, kde byly antifonáře, hymnáře, psalteria a lekcionáře pro všecky společné, takže vynechati chór znamenalo vynechati modlitbu brevíře. A mimo to byl předepsán chórový zpěv, od něhož se dispensovalo jen v mimořádných případech, když bylo tak málo bratří, že zpěv byl nemožný, nebo z jiné důležité příčiny, jak to stanovila konstituce papeže Martina V. z roku 1430.3 )
Podobné příkazy a stanovy byly zavedeny, po případě opakovány v roce 1472 na kapitole Observantů v Aquile v Italii, při níž předsedal blahosl. A n g e 1 u s d e C h i a v a s s o, vynikající kanonista a moralista.4) Na této kapitole bylo mnoho liturgických předpisů dáno, po případě obnoveny předpisy dřívějších kongregací a kapitol observantských. Zv1ášE však zajímavými jsou předpisy, které se sice uvádějí pod nadpisem „De paupertate servanda”, ale týkají se popředně věcí liturgických v kostele a v chóru. Zavdal k tomu příčinu indult papeže S i x t a IV. Sixtus IV. byl bývalý františkánský generál F r a n c e s c o d e 11 a R o v e r e. Jako generál, ač byl z větve Konventuálů, staral se velmi horlivě také o přísnější kázeň také u těchto, a byl vůbec zvláštním příznivcem Observantů v protikladu k svému předchůdci. Ještě když byl povýšen roku 1468 na kardinála, spravoval z nařízení papežova dále celý řád františkánský. Jakožto kardinál snažil se zavésti přísnější observanci mezi Konventuály a vydal také pro ně zvláštní stanovy, zvané ,Statuta Sixtina". Stanovy tyto však zůstaly jen na papíře.5) Po svém povýšení na stolec papežský jako Sixtus IV. nepokusil se ani o reformu u Konventuálů. Zato však byl velmi štědrý v údílení četných privilegií. Proti tomu se však houževnatě Observanti bránili. Aby je uklidnil, vydal výklad z roku 1480, že jakékoli předpisy mimo řeholi nezavazují pod těžkým hříchem. Mezi jinými uvolňujícími předpisy jeho byly i věci, které Observanti dříve přísně zakazovali. Bratří mohli podle papežova indultu s klidným svědomím podržeti stříbrná i zlatá paramenta a jiné věci, pro bohoslužbu určené. Mohli míti zvony malé i velké podle dobro-zdání kapituly provinciální. Důvod se uváděl ten, že takové věci byly zpravidla dary ze zbožnosti od vznešených osobností, které prý by se cítily odmítnutím zlatých a stříbrných věcí uraženy. Bylo však přece toto dovolení omezeno dodatkem, že totiž nesmějí bratří, samozřejmě volnějším názorům přístupní, předstírat takové pohoršení dobrodinců.$) To bylo sice jakési omezení, ale spíše ochrana proti zneužití. Privilegium samo bylo značným ústupkem přísné observance ve prospěch Konventuálů. Observanti to dobře cítili. Sixtus se dokonce zanášel myšlenkou zrušiti Observanty jako zvláštní větev františkánskou, a připojiti je beiprostřední obedienci Konventuálů. Ale než padlo rozhodnutí, dal zavolati papež generálního vikáře cismontanských Observantů M a r k a z B o 1 o g n ě do papežské konsistoře, aby obhajoval věc Observantů. Tento však, když pozoroval, že nic nevyřídí, vyňal řeholi sv. Františka z rukávu a padnuv na zem uprostřed sálu, hlasitě volal: „Svatý Otče Františku, obhajuj ty sám observanci své řehole, já toho již nedovedu!” Nato se zvedl a ode-šel. Pak se skrýval delší dobu, ježto se obával hněvu papežova. Papež i kardinálové, ohromeni touto odvážností prostého řeholníka, beze slova odročili rozhodnutí na jiné konsistorium. Mezitím se Observanti namáhali všude získati si příznivce, kteří by papeže odvrátili od jeho úmyslu. A skutečně také se všech stran docházely do papežské kanceláře prosebné i hrozebné listy. Tak mezi jinými král anglický hrozil, 3) Cit. ruk(>p. fol. 393 r: »Quinto: Ad oracionem ...secundwm constituciones ,pravinciales fratres non legitime impediti conveniant locis et temporibus deputatis. Si quis autem...« Na konci ruk. fol. 394 r je oipět poznamenáno: »Scripsit fr. Celestinus Nisse 1541 die 26. Janwarii.« 4) Vydal vynikající sipis, známý pode jménem Summa Angelica. Práce tato byla tak vynikajícím dílem, že zatlačila všecky předešlé práce podobného druhu a nabyla takového významu a vlivu, že sám Luther ji v roce 1520 spolu s Corpus jwris canonici veřejně spálil. HoLzapfel: Handbuch, str. 292. V rukapise již citovaném je výslovně poznamenána, že při této řádové kapitule bylo s velikou slávou přeneseno tělo zakladatele řádové observance, sv. Bernardina ze Sieny (fot. 397 r). 5) Firmamentum trium ardinum beatis5imi Patris nostrl Fr+ancisci, Parisiis 1512, I, 36, t. j. parS prinna, fol. 36. 6) Arch. prav. franc. Libellus albus etc., fol. 402. 97 | ||||
|