|
| ||||
| ||||
|
Za těmito listy jsou napsány stanovy a jiná nařízení z kapituly v K 1 a d s k u dne 22. května r. 1480, jež však jsou sebrána z různých kapitul předcházejících. V liturgickém ohledu jsou přijata na kapitule této tato ustanovení: Při pohřbech, při nichž byly světské osoby pochovávány v klášterních hrobkách, měla se recitovati, po případě zpívati tři responsoria s jedním žalmem. Který to měl být žalm, se dále již ne-praví. Dále bylo ustanoveno, aby na svátek s v. B e r n a r d i n a se při officiu četly lekce: de communi confessoris simplicis čili, jak se dnes praví, non pontificis. Do té doby se četla jakožto lekce kanonisační bulla o sv. Bernardinu, jež se nadále čísti již neměla. Dále se praví, že na den S a b b a t i r e s u r r e e t i o n i s se po mši mši svaté nemá zpívati Regina c o e l i nebo S a l v e Regina, jak tomu asi bylo do té doby, nýbrž se má zakončiti zpěvem I t e m i s s a e s t, a 11 e 1 u j a. Při tom jsem ovšem na vahách, byla-li to sobota před velikonočním Hodem (Bílá sobota) nebo v oktávě velikonoční. Svátky s v. B a r b o r y a s v. D o r o t y se měly slaviti tam, kde byly patrony kostela, po případě města, kde byl kostel a klášLer.10) Svátek s v. V o j t ě c h a se měl slaviti podle zvyku jednotlivých zemí, v nichž byly kláštery františkánské té dobyl l) A podobně se mělo tak díti i se svátkem s v. H e d v i k y, jež byla ctěna jakožto patronka Slezska. Z toho se ještě zřejměji po-tvrzuje, že jen s v. V á c 1 a v se měl v obou svátcích slaviti po celé provincii jakožto patron provincie. (Pokračování.)
Jaroslav Dušek: Sedmdesát pět let trvání hudebního závodu Fr. A. Urbánek a synové v Praze. Vzpomínati po třech čtvrtstoletích založení a trvání závodu jest velkou milostí Boží tomu, komu bylo dopřáno. Tím větší, dožívá-li se takového jubilea majitel, jenž jest z druhé generace zakladatele firmy. Jest to také svědectvím opravdového sna-žení, úžasné životní energie, bohatých životních zkušeností zakladatele, který se pod-jal svého úkolu s jasným vědomím svého cíle: sloužiti svému národu, pracovati pro kulturní jeho povznesení, věnovati se sám cele tomuto národu. To bylo cílem zakladatele fy „F r. A. U r b á n e k a s y n o v é”. Bohaté literární prameny svědčí, s jakými ideály podjal se F r a n t i š e k A u g u s t i n U r b á n e k svého úkolu. Narodil se 24. XI. 1842 v Moravských Budějovicích. Ve dvaceti letech přichází do Prahy roku 1862 k nakladateli I g n á c i L e o p o l d u K o b e r o v i a stává se v krátké době jeho nepostradatelným spolupracovníkem. Po smrti Koberově r. 1866 jest obchodvedoucím firmy a pracuje do r. 1870 v duchu bývalého majitele. V roce 1872 najímá malý krám v místech, kde stojí dnes Hlávkův palác, rok nato dostal koncesi, a po třech letech přejímá krám po Em. P e tří k o v i na tehdejší Ferdinandově tř. č. 25. Zde pracoval 14 let, až v r. 1890 koupil od zástupce majitelů Dr Kaury důrn vedle. Národního divadla, kde dříve bývalo Koberovo nakladatelství, do něhož před 28 lety vstoupil. Firma nesla hrdý podtitul: „Fr. A. Urbánek -český knihkupec pro literaturu paedagogickou a pomůcky učebné.” Skutečně jeho dílo bylo na tehdejší dobu jedinečné. Nelze v tomto článku rozepsati se a, vylíčiti těžké začátky a neúnavnou píli majitele závodu. To učinili již povolanější k stému výročí jeho narozenin (viz orgán Svazu českých knihkupců a nakladatelů z r. 1942, čís. 41-47). V době, kdy české hudební nakladatelství bylo ještě v plenkách, přistupuje i Fr. A. Urbánek k vydávání českých hudebnin. V r. 1879 jest to Fibichův smyčcový „Kvartet G dur”, op. 8, který byl vydán jako U. 1. Od téhož roku stává se hlavním nakladatelem Bedřicha Smetany, z jehož děl jako prvá vycházejí „Má vlast” a ,Polky". V roce 1881 bylo již vydáno asi 20 skladeb. Na Zemské jubilejní výstavě v roce 1891 vystupuje Fr. A. Urbánek jako „hudební nakladatel” a 20 let nato,. po své čtyřicetileté činnosti jest firma označena jako „prvý český hudební nakladatel”. lo) V rukopise se praví: »Fesba s. Bambanae, Dorotheae teneantur in locis suis...« (gag. 57). 11) Byly to Čecihy ~s Kla,dskem, Morava,Slezsko a Hornf i Dolní Lužice, krátce řečeno všecky země koruny České. Ve Slezsku a v obou Lw Áefch byly o nekteré kláštery dlouhé spory mezí řádovýrrui provinciemi Č,esloau a Se,skou. 99 | ||||
|