|
| ||||
| ||||
|
stále více rozprchávají, a tak církevní hudba předčasně přijímá - pod vlivem opery a oratoria - u m ě n í s 6 1 i s t i c k é- a n á s t r o j e s funkcí hlavně doprovázející nebo i samostatnou. Římský provinciální koncil z r. 1725 se snaží zachrániti ještě „a cappella” zpěv aspoň pro adventní a p o s t n í n e d ě l e, ale s mizivým úspěchem, a tu vidíme nejmarkantněji úpiný oči. at od Palestrinova ideálu. Mluv-čími pro Palestrinu v této době zůstali skladatel P a d r e M a r t i n i (1706-1784) a historik A n t. E x i m e n o (1729-1808), jenž v traktátu ,Dell'origine e delle regole della musica, colla storia del suo progresso etc." (Řím 1774) věnuje pozornost
i Palestrinovi a jeho „Missa papae Marcelli”. Odtud se těžisko přeneslo na oblast m n i c h o v s k o u a v í d e ň s k o u, kde byly výhodné podmínky pro pěstování vokální hudby (velké oblasti diecésní a kláštery s hojně navštěvovanými školami). Konečně Mnichov měl již svou tradici: působil tam O r 1 a n d u s L a s s u s. Příčinou renesance zde byl E r c. B e r n a b e i, jenž byl do Mnichova povolán; vzkřísil lehce zájem o vokální polyfonii, propagovav Palestrinovy skladby, ale tím vzkřísil i životnost Lassových skladeb, takže v Mnichově posléze stál Palestrina vedle Lassa. Dále se o mnichgvskou tradici opírala místa Freising a Tegernsee. Vídeň poznala díla Lottiho a Caldarova, a ta nepřímo přivedla k Palestrinovi, který se stal předním zájmem, což je patrno na J. J. F u x o v ě (1660-1741) ,Gradus ad Parnassum", klasické to cvičebnici čistého vokálně polyfonického stylu; ale Fux vykonal i další velký čin, totiž synthesu současného koncertantního stylu s palestrinovským stylem, což nejlépe vidíme na jeho ,Klosterneuburger Messe". Na této synthese stojí i výborné dílo bavorské palestrinovské renesance od M. S p i e s e ,Tractatus musicus compositorio - practicus" (1745). Z této půdy vzešlo mnoho podnětů, které ovlivnily i umění H š n d 1 o v o, Bach ovo, ba i obou Haydnů. Přišla doba romantismu a s ní i zájem o staré mistry. První záslužnou práci pro Palestrinu na začátku 19. století vykonal G i u s e p p e B a i n i (1775-1844) v obsáhlé biografii ,Memorie storico-critiche della vita e delle opere di G. P. da Palestrina" (1828), která se stala, vedle Palestrinova vlastního díla, základem a východiskem všech palestrinovských badatelů dodnes, poněvadž obsahuje obšírný (cenný!) soupis materiálu jak tištěného, tak i rukopisného. Dále vešla v život c e c i 1 s k á j e d n o t a, která ve své horlivosti prohlásila palestrinovský styl za jediný ideál církevní hudby; její duší byli: organisátor F. X. W i t t (1834-1888), vědecký ba-datel F. X. H a b e r 1 (1840-1910) a skladatel M. H a 11 e r (1840-1915). Cecilská jednota má též hlavní zásluhu na souborném vydání Palestrinových děl. Z novějších palestrinovských badatelů jsou K a r 1 W e i n m a n n (1873-1929), Peter Wagner (1865-1931), O. U r s p r u n g (1879), M. B r e n e t (1858-1918), Knud Jeppensen (1892) a Karl Gustav Fellerer (1902) ti nejvýznačnější. Český vztah k Palestrinovu dílu. První, koho tu lze jmenovati, je B o h u s 1 a v Č e r n o h o r s k ý, který se S e egerem, Zachem, F.X.Brixim, Fr. Tůmou a případně Jiřím Bendou tvoří kruh skladatelů, již tíhli v církevních skladbách k tomuto svému velkému před-obrazu. Později i k nám přišlo velké hnutí cecilianské, hlavně z Německa, kde se palestrinovský kult nevídaně rozmohl a tak značně přispěl k reformě církevní hudby. U nás poměr k Palestrinovi nebyl nijak pevně vyhraněn, spíše byl zcela zahrnut do všeobecnosti církevně reformních snah. Konkrétně víme, že na českém kůru zněly jeho skladby, a byli to právě Pavel Kří2kovský7) a Josef Foerster,$) kteří je provozovali. Josef Foerster byl též prvním, kdo u nás udělal původní rozbor Palestrinova díla, a to mše Brevis,9) kde se omezil ponejvíce na vypsání nálad jednotlivých částí mše, a hlavně upozorňoval na některé technické záležitosti. Samo- 7) F. J. Lehner, Cestopisné upomínky hudební, Cyril, roč. IV., str. 31-35. 8) Josef Foerster přednášel v cyrilských exerciciích o Palestrinově Missa Srevis, kterou pro-vozoval. Přednáška byla otištěna v Cyrilu, rač. XIII., str. 58-61. 9) V uvedené přednášce říká: »Při přednesu chrámové hudby jest dbáti velmi bedlivě smyslu zpívaných slav!« 108 | ||||
|