|
| ||||
| ||||
|
statnější práce o Palestrinovi u nás dosud nevyšla, a jen časopis „Cyril” se stal ochráncem několika článků, většinou informativního rázu. Z autorů musíme vyjma Josefa Foerstra předně jmenovati F. J. L e h n e r a, F r. S t e j s k a l a, potom K a r 1 a K o n r á d a, kteřý tam podal první ucelenější náčrt Palestrinova života,lo) ovšem podle stavu bádání 19. století. Obětavé informace, hlavně kolem Pfitznerovy opery „Palestrina”, podával V.7M ů 11 e r. Kritičtější informace tvoří zpráva J.
B o u z k a o nových výzkumech o Palestrinově životě,ll) a Z d e ň k y H a n á k o v é z Bratislavy,12) která již zná Fellererova ,Palestrinu", jehož názory přebírá. - V sou- časné době se Palestrinova díla ujímají Č e š t í m a d r i g a 1 i s t é, hlavně zásluhou svého výtečného dirigenta B o h. S p i d r y, a S c h o l a c a n t o rum, jež v poslední době živě zasahuje do našeho kulturního života za uměleckého vedení V e n- h o d o v a. Ojediněle se časem nějaká Palestrinova skladba objeví i na kostelním kůru. - Naše hudební věda se dlouho vyhýbala problémům vokální polyfonie, a tím i Palestrinovi - proto i tolik nekritických informací v našich všeobecných dějinách, závislých prostě na zastaralých cizích předlohách; v poslední době se situace mnohem zlepšila, hlavně zásluhou osobnosti universitního profesora PhDr J o s e f a H u t t r a, našeho předního znalce starověké a středověké hudby, který tu silně působí i na své žáky, jak svým příkladem, tak i dílem. Závěr. Tím jsme dospěli ke konci svých meditací. Ještě jednou obratme oči na velkolepé dílo velkého klasika církevní katolické hudby. Ušlechtilý čin, vykonaný Palestrinouskladatelem, poznamenal dobu 16. století věčným znamením, které hlásá vítězství jeho umění a jeho ryzího citu pravdy a krásy. Jeho velikost vtiskla pečeť době, nebot veliká osobnost dává tvářnost časovému úseku; je korunou doby. Palestrina se stal velkým hlavně silou náboženskou, jež v jeho nezdolné víře zvítězila nad fanatismem doby. Napinil vzrušený ideál církve v oboru hudby. Jeho boj za krásu a ušlechtilost je zvláště dnes příkladný, kdy se bojuje za každý předsudek. Svými tóny nepřetvářel, nýbrž vrátil se ke kráse gregoriánského chorálu, aby ji svou vroucností náboženského citu po svém dotvořil a napinil a dovedl v své době k vítězství. Palestrina vřele miloval svou církev, jíž se vyznával v tónech, a jeho láska je poslušností a od-daností. Po věky vzývala řada vyznavačů jeho tvůrčí mohoucnost, jeho ryzí genialitu, jíž patří vpravdě jeden z trůnů tohoto světa. PALESTRINA - MUSICAE PRINCEPS. L i t e r a t u r a: Giuseppe Baini, Memorie storico-critiche della vita e delle opere di G. P. da Palestrina, Řím 1828, 2 svazky. - Jindřich Bellermann, Der Contrapunkt, 4. vyd., Berlín 1901. - Michel Brenet, Claude Gaudimel, essai bio-, bibliographique, Besancon 1898. . Michel Brenet, Palestrina, Paříž 1906, 1926. - A. Cametti, Cenni biografici di G. P. da Palestrina, Milán 1894. - A. Cametti, Uno nuovo documento sulle origini di G. P. da Palestrina, Turín 1903. - A. Cametti, Palestrina, Milán 1925. - G. Cascioli, La vita e le opere di G. P. da Palestrina, Řfm 1894. _ R. Casiiniri, G. P. da Palestrina, nuovi documenti biagrafici, Řím 1918. _ R. Casimiri, G. P. da Palestrina, nuovi documenti biognafici, Řfm 1921. - Kari Gustav Fellerer, Die Deklamationsrhybhmik in der vakalen Polyphonie des 16. Jahrhunderts, Diisseldarf 1928. - K. G. Fellerer, Der Palestrinastil und seine Bedeutung in der voka.len Kirchenmusik des 18. Jahrhunderts, Augsburg 1929. - K. G. Fellerer, Palestrina, Řezno 1930, připravuje druhé vydání. - F. X. 73aberl, Die Kardinalskammission van 1564 und Palestrinas Missa Papae Marcelli, Kirchenmusikalisches Jahrbuch 1892. - Knud Jeppensen, Die Dissonanzbehandlung in den Werken Palestrinas, Lipsko 1925. - Knud Jeppensen, Wann entstand die Marcellusmesse ?, Adler-Festschrift 1930. - Kendrik-Pyne Z., G. P. da Palestrina, Londýn 1922. _ Raphael Molitor, Die nachtridentinische Choral-Reform zu Ram 2 svazky, Lipsko 1901-02. - C. Respighi, Nuovo studio su G. Pierluigi da Palestrina e Pemendazione del Graduale Romano, Řím 1900. - Eugen Schmitz, Palestrina, Lipsko 1914. - G. Tebaldini, G. P. da Palestrina, v Rivista musica.le itallana I., 1894. - O. Ursprung, Restauration und Palestrina-Rena.issance in der kath. Kirchenmusik der letzten zwei Jahrhunderte. Augsburg 1924. _ Peter Wagner, Palestrina als weltlicher Komponist, StraBburg 1890. - Peter Wagner, Geschichte der Messe, Lipsko 1913. - Karl Weinmann, Palestrinas Geburtsjahr, Řezno 1915. - K. Weinonann, Das Konzil von Trient und die Kirchenmuslk, Lipsko 1919. io) Cyril, roč. XXI., str. 9-11. 11) Cyril, roč. LIII., str. 9-10. 32) Cyril, roč. LVIII., str. 94-96, slovensky. 109 | ||||
|