| ||||
| ||||
Dr Cyrili Sychra: Záboj Bláha-Mikeš.
Skladatel hudby duchovní. (Narozen 22. XI. 1887.) Ve svém zájmu o církevní hudbu nezabývám se jenom díly skladatelskými, nýbrž i o jejich původce. Nelituji nikdy občasných návštěv u skladatelů; poznává se z bez-prostřední blízkosti člověk i umělecká osobnost — v obojím případě vzácné dokumenty pro chápání díla. Se Zábojem Bláhou-Mikešem seznámili jsme se blíže víc jak před rokem — v jeho útulném rodinném prostředí jsme se poznávali v dlouhých, napínavých hovorech. Jednou jsem ho přiměl, aby mi přehrál svoje „S t a-b a t M a t e r”. To už bylo v době, kdy jsem seznal a prostudoval valnou část rukopisů z naší nové duchovní a církevní hudby, mnohdykrát svrchovaně překvapen tím, co vzácného bylo napsáno, a co zůstalo neznámo v zásuvce skladatelově. A přec právě tentokrát byl jsem opět velmi udiven, ba mnohem víc : uchvácen. Tak silně na první poslech (ve vzorném klavírním podání skladatelově) zapůsobila na mne díla svou novostí v projevu a vzácným svérázem. Žák Vítězslava Nováka, podle dr. Helferta tíhnoucí k J. B. Foerstrovi spíš nežli k svému učiteli, právě v tomto díle prokázal k V. Novákovi svou žákovskou příslušnost. Jeho „Stabat Mater”, velké dílo, napsané ne v plynulém toku, nýbrž v řadě skvělých obrazů, ztvárňuje v prvé obrazové řadě s pinou dramatickou silou text františkánského mnicha, text, který je doplňován rozrušivou kulisou, již si skladatel přistavuje z lidu, volajícího po smrti Kristově na kříži; přistupuje i vzdech Kristův, vyznívající jakoby výčitkou, že i Bůh Jej opustil, vzdech, který jenom zvyšuje dramatické vypětí. Působivým kontrastem projevuje se ono zhudebnění textu, kde se básník obrací k Marii trpitelce, aby s ní protrpěl muka, která snášela pro smrt božského Syna, a aby prostřednictvím lásky k božské Matce vyprosil si člověk od Krista Ježíše záchranu v okamžiku smrti, a získal tak blaženosti nebeské. Síla kontrastu to je, která hlavně zakládá novost zhudebnění textu básně, nesčíslněkrát už prokomponované. A právě ona síla otvírá nový svět pro vnímání díla, skládaného na jedinečný text. Vykládám skladateli v hlubokém dojetí svůj postup ve vnímání podivuhodné skladby od charakteristiky jejího projevového materiálu až do zachycení slova, do způsobu, jak svou skladbu prožil, činím tak střízlivě, uvážlivě, neboť znám skladatelovu až tvrdou sebekritičnost a vím, že přijme posudek jenom tenkrát, když bude pevně zdůvodněn. Vypůjčuji si klavírní výtah domů — kolikrát si v dojetí přehrávám skladbu, stále pro mne novou, zchvacující, překvapivou. Jindy dává mi skla-datel úlohu: ,Sepište a vyložte naše novější česká Stabat Mater`!" S radostí se chápu práce, vděčná pro mne úloha vynáší hotovou sbírku (13) velkých skladeb, většinou neznámých nebo zapomenutých — Bláha-Mikeš ve svém „Stabat Mater” půvabně se vyjímá v prostředí skladeb, které tak přesvědčivě dokládají sílu české tvořivosti i v komposici jedné sekvence. Jenom s profilem svého díla je skladatel méně spokojen, chce jej zestručnit; nemohu mu vyhovět, poněvadž bych mu ukřivdil. K přání skladatelovu napsal jsem celou věc ještě jednou, méně odborně, hodně populárně, neboE jsem skladateli dobře rozuměl: přál si, aby duchovní i církevní hudba byla pro svou hodnotu vykládána a sdělována nejen odborníkům, ale i vrstvám širším, i těm, kteří církevní hudbu nechápou jako funkční umění. Šedesátka? Blahopřání? Ne, můj příteli! Je to jenom číslo, které špatně vyjadřuje Vaše tělesné a duševní mládí. Mám-li Vám už blahopřát: činím tak k té skvělé Vaší skladbě, zrovna jako ke zdařilým Vašim „P í s n í m b i b 1 i c k ý m”. Netrpí-li ředitel kůru na kruchtě vtipkování, smích, povídání, mlsání bonbonů a jiné nectnosti, piná tím jen svou povinuost, protože je odpovědný nejen za hudební, nýbrž i za mravní stránku svého kůru. V. Ř. Člověk není nikdy vyučen. Učení nemá konce. A v umění je jen to nejlepší dosti dobré. Rob. Schuman Zpěv jest řečí duše. - Sv. Řehoř Veliký Přimknutím slohu k liturgickým zákonům obdrží církevní hudba posvátnost, hloubku a zbožnost. Dr Pirmin Vetter O. S. B. Co jste krásně vyjádřili slovy, můžete ještě zdůrazniti hudbou. Jan Neruda 110 | ||||
|