|
| ||||
| ||||
|
Marie Lišková: Kostelíček sv. Michala v Praze-Podolí.
Řekli byste - vesnický kostelíček! Ano, ale nejen kostelíček, celá obec, její starší domky s obyvateli ponejvíce plavci, dřevaři a zahradníky, lidem to bodrým, upřímným a pracovitým, činí po všech těch světoborných proměnách dojem čtvrti tiché, skryté skromně pod hradbami posvátného Vyšehradu. V zakládací listině kapituly vyšehradské z r. 1233 se výslovně jmenuje P o d o 11 jako již dávno stávající f a r n í o s a d a s kostelem sv. Michala. A tak si něco povíme o tom podolském kostelíčku. Říkají o něm, že tu stojí jako v pohádce a dívá se mile vstříc zástupům, které'po nábřeží podél Vltavy proudí za povinností ku Praze, neb kvůli oddechu směrem opačným. Svěže zazněl zvonek, zvoucí k bohoslužbě. Pojďme blíže, vstupme do kostelíčka, jehož patron sv. Michael archanděl trůní na hlavním oltáři a chrání kostel i lid a okolí, jak vpravdě se to osvědčilo při náletu na Prahu 14. II. 1945. - Lid se schází, mládež se řadí vpředu. Rozezvučely se varhany. Jsou velmi jednoduché, 0 1 manuálu, 9 rejstřících a lomeném pedálu; zvuk mají čistý, vyrovnaný. Od velikonoc 1946 jdou elektrickým proudem. Kolikráte již byl vysloven i vypracován plán na jejich přestavbu, ale pro finanční nedostatky k tomu nedošlo. Možná, že dobře tomu tak ! Varhany mají zajímavou historii. Po-cházejí od O. O. benediktinů z Emauz, od nichž je r. 1883 koupil podolský farář dp. Řehák za protekční cenu 30 zl. Za zřízení jich zaplatil varhanáři Eisenhutovi 200 zl., odměn a diet 3 zl.; tedy zapsáno v pamětní knize farní celkem 233 zl., což zapraveno z darů dobrovolných. Pan farář si v kronice pochvaluje, že by ty varhany i v kostele velikém mohly konati platné služby. A nyní několik slov o ředitelích kůru a o zpěvu. Kostelíček měl štěstí na dobré kantory. Byli to řídící učitel obecné školy v Podolí p. J o s e f K r a u s, po něm řídící učitel téže školy p. J a n H o 1 e č e k, jehož syn František - novosvěcenec - měl zde 29. srpna 1897 slavnou primici. Oba jmenovaní byli nejen dobrými učiteli a praktickými hudebníky, ale též vzornými vychovateli mládeže. Denně před vyučováním vodili děti do kostela a hráli a zpívali s nimi při mši svaté. Pan řídící Kraus vedl po mši svaté děti kolem oltáře za zpěvu písně „Anděle Boží”, a pak se šlo do školy. Pan řídící Holeček měl již secvičený sbor, jehož členy byli členové sboru učitelského, do-spívající členové jeho rodiny a starší žactvo. Zkoušky se konaly ve škole i v kostele. 111 | ||||
|