|
| ||||
| ||||
|
Lidový zpěv
Slovo k novému Českému Kancionálu Svatováclavskému. Těšili jsme se, když nám jej slibovali, s radostí jsme jej přijali a dychtivě v něm listovali. Jím se nám částečně vracejí staré klidné časy, kdy jsme mnohé jeho písně uměli zpaměti. Proto si mnozí nemohli zvyknouti na Český kancionál z první republiky, jehož texty jim nemohly tak jíti ze srdce jako ty dřívější. A tak zpíváme nyní zase jako za dob našich maminek; rádi uznáváme i to malé některé zaostření brusem básnickým. Ale co hlavního: máme noty. Jen je třeba přesně, poctivě a nesmlouvavě se jich držeti po stránce "-Ieloclické a rytmické. Do kostela nepatří ani ?•ytmus tahavý, ani taneční, ani libovolné při-krašlování melodie. Tomu všemu na základě nového kancionálu pracně —opravdu pracně — odvykáme. Věříme a máme důkaz, že při zpracování nápěvň šli autoři až ke kořenňm písní, jak nám to také jeden z nich v přednášce na-značil. A ted' jen chutě hrajte a zpívejte! Co ehvíli se vám snad ozve zdola něco vedle, ale při důslednosti a trpělivosti se všecko poddá. Stačí malé upozornění neb zacvičení před bohoslužbou nebo po ní. Největší radost z not mají děti. Kdepak kdy viděly tak krásnou knihu! A ony zpívají z not! Učitelé náboženství, tu máte vděčné pole! A kdopak si nejdříve a ochotně nový kancionál koupil? Byli to zase naši drobní lidé, denní návštěvníci a návštěvnice chrámu Páně. Slyšeli jsme však také s rozhodným gestem slova: Nic si nekoupím, už mám těch zpěvníkú dost! Ale žádný strach: za ten jeden hlas proti bude deset ochotných pro. A konečně možná, že touha po účasti na krásném, svorném zpívání přivede za chvíli i tvrdohlavce ke stolku, kde se nabízí Český Kancionál Svatováclavský v dústojné, solidní vazbě. A na konec bychom si přáli brzy úpiný, velký kancionál, jak to má O. J. C. v programu a o němž se již pracuje. Pak jistě zmizí po kostelních lavicích ty lístky s písněmi, které svou dobrou službu již vykonaly. A každý si rád přinese do kostela svňj milý zpěvník, jak tomu kdysi bývalo. Marie Lišková. S kruchty a podia Francouzská církevní hudba u P. Marie Sněžné v Praze. V neděli 9. listopadu 1947 měla Cyrilská jednota na kúru uvedeného kostela slavnostní mší svatou. Dávali tam třfhlasou mši »Es-dur« od francouzského skladatele T h e o-d o r a D u b o i s, bez Creda (které bylo nahrazeno jednohlasým, chorálně laděným Credem od D u m o n t a). Jednota pokračuje v provozování francouzské církevní hudby — o provedení mše Gounodovy v květnu t. r, jsem referoval. Uvedená francouzská mše patří do ovzduší biedermeieru, jednoho z oněch slohů, proti nimž vznikla cyrilská reforma; sloh, který vycházel z barakisovaných mší Haydnových, rokokových Mozartových, vyhýbaje se klasicisujícím církevním skladbám Beethovenovým (u nás Rej-cha, Koželuh, Vranický, Jírovec a j. v tomto slohu psali). Cyrilská jednota františkánského kůru ujala se Duboisovy skladby s piným po-chopením, dávajíc skladbě dobový výraz a dobře chápajíc, že má-li skladba býti provedena, nutno ji podati v jejím instrumentálním doprovodu — dirigent prof. Včelák sestavil výborně znějící orchestr ze snaživých žákú konservatoře, v němž se uplatňovala naše znamenitá harfenistka paní prof. Zunová — varhaník dr. Wiinsch rovněž slohově podával svňj varhanní part. Správně volená, neuspěchaná, duchu církevní hudby přizpůsobená tempa byla také jednou z podmínek z celostního pině slohového prožitku skladby, který nesetřel ani francouzského ducha komposice. Mně osobně (smí-li také kritik ovlivňovati výběr pro reprodukci) za-vděčili se františkánští cyrilisté tím, jak se do-vedli sžíti i s rovější francouzskou církevní hudbou, když při mši sv. provedli ještě dvě francouzské skladby: »Ave verum corpus«, jež napsal A l b e r t A l a i n částečně ve slohu »Scholy eantorum«, avšak také v novějším směru již myšlené, psané výstižně pro smíšený sbor, daprovázený koncertantně vypracovanou harfou; Alain právě v komposici motett má štastnou ruku (jeho »Tu es Petrus« pro tenorova sólo a sbor s varhanami — 1932 — slavnostní, »Lawdate Dominum«, pak jemné »O quam suavis est«). Pak tu bylo »Tantum ergo«, jež složil zajímavý H e n r i J a t o n. — Jaton píše již nově, originálně, třebaže je ctitelem řehořského chorálu — jeho sbírka 24 motett, skladeb zjednodušujících řehořský chorál, je vzácného církevního zrna. — K duchovnímu stolu františkánského kostela dostavil se francouzský velvyslanec M. D e j e a n se svou chotí a úřednictvem svého úřadu, aby se přesvědčil, 116 | ||||
|