|
| ||||
| ||||
|
že pravidelné bohoslužby s francouzským lidovým zpěvem mohou u nás býti doplňovány i hodnotnou francouzskou církevní hudbou umělou. Cyrilská jednota u P. Marie Sněžné je na správné cestě, když začíná (jistě bude pokračovat!) s touto církevní hudbou (v Praze ji pěstoval na př. již za vedení Jaromíra Herle křižovnický kúr - Ch. G o u n o d, C. F r a n c k), dnes ji cílevědomě pěstuje dr. Michl; tuto církevní hudbu slyšíme i v rozhlase pražském (dr_ Michl posledně) i brněnském (9. t. m. II. G o u n o d o v a mše pro mužské hlasy). C. S. •
Z Jindřichova Hradce. S francouzskou církevní hudbou nevyjde ani náš venkov naprázdno. Můj referát o Gounodově mši k sv. Janě z Arcu (»Cyril« 1947/45) četl regenschori Hynek Neužil v Jindřichavě Hradci; rozhodl se již předtím, že si připraví pro duchovní koncert mši Gounodovu k sv. Cecilii s orchestrem. Psal mi o tom s tím, abych proslovil úvod ke koncertu (jako by referent »Cyrila« měl záraveň povinnost řečnickou). Dne 23. srp-na t. r, byla mše (vedle Gounodova »Ave Maria«) s instrumentálním doprovodem provede-na. Velký, pevně sezpíva.ný sbor s vlastními sólisty (jenom altová sóla včetně »Ave Maria« skvěle zazpívala výborná altistka pí Prchlíková z liberecké opery, na letním bytě v Jindřichově Hradci), s nadšenými, zkušenými domácími hráči v orchestru (u harfy prof. Dobrodinský z Prahy, u cella jeho chot) a se zkušeným varhaníkem. V neděli v 10 hodin byl jsem na generální zkoušce a užasl jsem, s jakou přesností probíral řed. Neužil jednotliviny ve mši (a právě tyto). Odpoledne v 15 hodin započala p r o d u k c e mou přednáškou k po° sluchačňm ze všech vrstev. Snažím se být přístupným a pozoruji, že se poslouchá zaujatě, a myslím, i s piným pochopením. Pak po vstup-ním českém sboru N o v o t n é h o vlastní sklad-ba mešní. Byl jsem cele zaujat, překvapen, do-jat. To tím, jak všichni ve zbožném zanícení zpívali, jak hráli, jak oddaně se dávali svému dirigentu, který mohl jasně ztvárňovat svou vůli a opravdu tvořit a podávat Gounoda v re_ J. B. Foerster: »Missa in hon. seti Adalberti.« Pro smíšený sbor s varhany. Nakladatelství »Velehrad«, Olomouc 1947. Partitura 120 Kčs, hlasová souprava 50 Kčs, Hudba J. B. Foerstra stává se v dnešní cfrkevnf hudbě naléhavým problémem. V prvé době jeho tvorby byla to latinská m o t e t t a, která skladatele čestně re-presentovala mezi našimi cyrilisty pro svou produkci skutečně slohavě čisté, a hlavně se záměrným církevním výrazem. Krásný, pře-svědčující výsledek jak ve mši, tak ve skladbách ostatních, Sbor i orchestr podali za daných skútečností své nejlepší. Měl jsem možnost seznati blíže i celou strukturu výkonných hudebníkú; mezi členy sboru i v orchestru pino nadšení pro věc — až úzkostlivé vyptávání, jak zpívali a hráli, a nezbylo možno vystačiti jen povšechnou poznámkou — i zdůvodňovat bylo třeba, aby byli uspokojeni. Poznávám při družném večeru po produkci jednotlivce i sólisty (sl. N e ž á d a 1 o v á, talentovaná sopranistka, insp. 111 e, nadaný a přemýšlivý zpěvák, J a-r D s I a v N e u ž 11, muzikant od kosti a jiní). Vzorný soulad mezi členy církevního sboru i zpěváckých spolkú (dva, ženský a mužský) — jejich zanícený sbormistr dr. Š e t k a (zpívají i do rozhlasu). A kolik upřímných vnímatelú z obecenstva! Hle, venkov, a co múže a umí církevní hudbě dát! C. S. • Církevní hudba v chrámu sv. Jiří v Praze. Dne 8. října t, r. se zúčastnil sv.. požehnání v tomto kostele prof. V e n h o d a se svým sborem. Byly provedeny,staré církevní skladby »O gloriosa virginum« (Chrudimský kancion á 1 ) , » Kvíteček májový« od Linka, V i t t o-r i o v o »Tantum ergo«, pak »Sv. Václave« od O. A. Tichého a Mozartovo »Ave ve-rum« s nástrojovým doprovodem. V přednesu sboru vypadly jednotlivé skladby v bezvadném technickém provedení, vykazujíce v reprodukčním prožitku piné pochopení slohové, a v něm zase vyjadřujíce v; náležitém odstíněni i skladatelskou individualitu. Vážím si sbormistrovské činnosti prof. Venhody nejen pro to, že tak přesvědčivě oživil u nás c h l a p e c ký z .p ě v ve smíšeném sboru, že zd&raznil nejbližší vztah církevní hudby s děním u oltáře, nýbrž že také donesl k nám z iŽíma vzorný sborový přednes ve stylu italské hudby, jehož šetří ve všech slozích církevní hudby s piným zdarem, počínaje gregoriánským chorálem, a že dokazuje, že tento reprodukční styl právě v církevní hudbě pro-kazuje svou jedinečnou oprávněnost. C.S. Hudebniny myšlenkovou původnost; . Mistrovo »S t a b a t M a t e r« (1892—3, vydané 1911) znamenalo vyvrcholení Foerstrovy práce v tomto oboru; celkem bylo to jenom občasné vybočení světského skladatele. V roce 1916 udalo m o t e t t o »O b o n e J e s u« vývoji české církevní hudby nový tón, a po prvé světové válce už mistr skládá církevní hudbu docela soustavně. Na- 117 | ||||
|