|
| ||||
| ||||
|
plrnuje různé farmy církevní hudby novým obsahem, aY se jedná o motetto či mše nebo hymnus (Te Deum«); technické prostředí jeho skladeb nabývá povahy usměrňovatele nových přínosů z hudby profánní do hudby církevní, usměrňovatele s cíli avantgardními; ú p l n ě nové vyjadřování textu hudbou, jak je odhaluje výklad myšlenky, k 1 a d e n o v é dílo Foerstrovo do vysokých poloh. Když vžitým způsobem budete rozebírat toto vzácné dílo Foerstrovo, objevíte mnoho velmi zajímavého v něm: jeho melodika bez vlivu řehořského chorálu přec vyznívá pinou zbožností, působí silně svým objektivovaným, ryze církevně vyznívajícím tónem, harmonicky pro-dechnutým mírným chromatickým zabarvením, harmonie těží i z volnějšího myšlení, jeho polyfonie je spořejší, než jak jsme slyšeli kdysi třeba ve »Stabat Mater«, jeho rytmika měnlivá a přec řízená řádem, který jí udělil vzornou monofihematickou funkci (kromě Kyrie a Benedictus); základní tvar: nota čtvrtová a dvě osminy; celostný způsob výrazu tkví v onom gotickém šerosvitu, jenž dodává skladbě rázu mystičnosti, jaká se dá vyposlouchávat v díle církevně nejsloh.ověji vyznívajícím. Než nade-vším dovede dílo samo podat a dohodnotit onen výklad myšlenky, jež je v díle utajena. Snad tu prospěje, ,když se zaposloucháme v dílo Foerstrovo, umiňujíce si pochopit celostným postřehem to, co chtěl skladatel vyzpívat v jednotlivých dílech mše. Hned K y r i e: obsáhlejší nežli je zvykem, ve své podstatě modlitba k Bohu Trojjedinému, modlitba nejvýš pokorná, v nádheře tlumeny'ch církevních barev a jich spojů; v invokaci Kristově je znamenat bolestné za-stíněni — to již v Kyrie vyjadřuje se trpitelský Kristův los. — G 1 o r i a: ne jenom celkový hymnický projev; je tu zároveň meditativní ráz, jímž je prosycena celá tato část. Je tu nádherný obraz božské Trojice, podaný v piné své celistvosti, podmíněné zmíněným rytmickým motivkem; hymnicka~xneditativní celek dvěma závěrečnými takty (»Amen«) ve ztichlém výrazu uzavírá mystickou náladu skladby. — C r e d o: vystavěno je celé na zmíněném rytmickém motivku; na konec nám vychází skvělý obraz božské Trojice záse v piné nádheře své celistvosti, v níž nadto vystupuje osobité pojetí každé ze tří božských osob. Kristus -opět, a tentokráte ještě konkretněji, je tu zpodoben; jsou to tři epické části, které jej jasně zobrazují: ono »Et incarnatus est« v jednoduchém, chudičkém, sotva nadechnutém prostředí, jež však k sobě strhuje představou oné oběti, kterou Kristus vzal na sebe, přijav člověčenství; »Crucifixus« nenf přímým zpodobením utrpení a smrti Spasitelovy, je vzdálenou připomínkou, z míry truchlivou. V rozjasněném »Et resurrexit« (ryt-
mický motiv stále se ozývá) je podán smysl Kristova utrpenní. Následuje oslavení hudbou osobnosti svatého Ducha, zas v souladu s glorifikací druhýeh božských osob. (Rytmická vazba totožná s onou u druhých dvou obrazů.) Pak vyznání víry v křest, podepřené piným pře-svědčením a na konec: »Et vitam venturi saeculi« — hudbou nebesa se nám rozevřela, a to působením onoho motivu, který kdysi ve »Stahat Mater« v jeho závěru opěval slávu nebeskou. Foerstrova hudba nás o tom přesvědčuje: víra, osvědčovaná vyznávánfim jednotlivých je-jích článků, uvádí člověka v rajskou blaženost. V S a n c t u s adorace Boha Otce (zas známý rytmický tvar), — Pak B e n e d i c t u s: V hostii, již kněz proměnil v Kristovo tčlo, Kristus vstoupil do chrámu, obnoviv při mši svaté svůj život, utrpení a smrt — Benedictus vítá Trpitele a Spasitele; všechnu svou lyrickou mohoucnost vlil skladatel v tato místo. — A g n u s: hudba, zpodobujíc modlitbu lidu k Bohu Kristu Obětovanému, dostihuje vrcholu ve třetím »Agnus« (nejvýš zvrouoněmém působením onoho motivu z Mistrova »Stahat Mater«, jimž skla-datel živil onu vzrušenost v průvodu druhého dílu této skladby). — Výklad postupu zamýšlení skladatelova podává nejvíc a přiibližuje nám jeho dílo nejpřesvědčivěji. C. S. • Carolus Kudr: Cantus chorales I. — Editio »Vyšehrad«, Praha 1947. Stran 32, cena 105 Kčs. — V tomto prvním dílu jsoa obsaženy ty-to chorální zpěvy: A) K N e j s v. S v á t o s t i: Pange lingua t. III., Pange lingua t. modernus, O salutaris Hostia, Ave verum Corpus, Homo quidam, Adoro Te devote, Adoremus in aeternum. — B) Různé podle církevního r o k u: Rorate coeli, Adeste fideles, Vexilla Regis, Crux fidelis, O filii et filiae, Veni Creator. — K P anně Marii: Alma Redémptoris Mater, Ave Regina coelorum, Regina coeli, Salve Regina, Salve Mater misericordiae. — D) K různým příležitostem: Te Deum laudamus t. simplex, Oremus pro Pantifice (k papežským slavnostem), Languentibus in purgatorio (za zemřelé). Celkem 21 zpěvů chorálních, velmi potřebných během roku církevního, je decentně zharmonisováno znalcem chorálu. Je zajfmavo, jak melodie, opatřená svislým episematem, rytmicky se kombinuje a pro-hazuje rytmem a přízvukem slovním, z čehož vznikajf mnohdy až překvapivé variace. Bylo by dobře označit jednotlivé zpěvy církevní tóninou (zvláště při transposici). »Amen« v č. 2 působí tvrdě; v č. 9 nutno opravit slovo »Bétlehem«. Až vyjde II. díl, necht jsou vydány také zpěvné hlasy všech 45 skladeb v jednom sešitu. Tisk (rytým způsobem) je bezvadný; sbírka velmi přispěje k propagaci chorálu. -r 118 | ||||
|