|
| ||||
| ||||
|
72
vyniká přece mistrným vedením hlasů ve spojení s orchestrem, čímž Brosig nad jiné hudební skladatele kostelní doby přítomné vyniká. Co vložky slyšeli jsme o mši slavnostní Offertorium od Fr. Witta a pětihlasné Graduale Levita Laurentius do F-dur od zdejšího ředitele kůru p. Alb. Miillera složené, které směle postaviti lze po bok skladeb v hudebních časopisech za vzor kladených. Pan A. Miiller dílem tím, jakož i mší in honorem se. Venceslai" pro smíšený sbor roku minulého pracovanou a městskému děkanu, panu V. Webrovi věnovanou slavně dokázal, že dospěl k veliké dokonalosti nejen vynalezáním hudebních myšlenek, nýbrž zejmena polyfonickým vedením hlasů. — Není ovšem nikterak úmyslem naším, abychom kadidlem chvály podkuřovali jmenovaného přítele, vdp. děkana městského jakožto podporovatele pravé hudby církevní, nýbrž jen zásluhám obou spravedlivé uznání vyslovili, když na tomto místě na skutečně vznešenou hudbu kostelní upozorňujeme, kterou právě jen — ve Vrchlabí slyšeti lze. Jest událostí známou, že hudba kostelní všady se nachází v úpadku úžasném. Zmizela posvěcená vážnost hudby kostelní; světsky bohatá, sentimentální hudba divadelní, rozpustilé zpěvy s hlučným průvodem plechových nástrojů, ba i poehody a intrády ostudu plodící profanovaly skoro po 100 let domy Boží. Vkus kněžstva i věřících byl porušen a v hrozném lomozu způsobovaném bubny a troubami a jinými vřeštícími nástroji spatřovala se zvýšená oslava! Čím divočeji, tím slavněji!! Nyní, bud Bohu chvála, děje se jinak. Po-vstali mužové nepřestávající poukazovati na ne-důstojný stav hudby kostelní, která — abychom užili slov jednoho z těchto reformatorů -- svlékla se z cudného, bílého roucha kněžského a objevila se nestydatě v kroji svůdném s frivoiným poskakováním rozpustilé baletnice. (G. E. Stehle.) Vy-dáváním spisů a listů církevně hudebních, zejmena ale zřízením německé Jednoty Cecilské v Řezně poštěstilo se ohavnost zpuštění na místě svatém pozvolna odklízeti, tak že alespoň na kruchtách větších měst dosavadnímu šmejdu přítrž učiněna jest a vzorná klassická hudba církevní vedle pří-kladů starých předků z 15 , 16. a 17. věku se provozuje. — Sboru kostelnímu ve Vrchlabí pří-sluší čest, že mezi kostelními sbory jedním z prvních byl, kteří k reformé se přiznali a na pravou cestu zabočili. Mše nejslovůtnějšfch mistrů, jako jsou Witt, Aiblinger, Greith, Stehle, Haller, Molitor a jiní vynikající skladatelé doby starší a novější pečlivě se studovaly a provozovaly; mše vokalní a chorální, a podobné s průvodem nástrojným způsobily v repertoiru zdejší kruchty blahodáruon proměnu. Jsou-li zde ještě někteří, kdož se směrem kostelní hudby započatým nejsou spokojeni a jejichž srdce s utlumeným bědováním nazpět touži po těch čarokrásných" Bolech s průvodem klarinetů a houslí, po těch „velebných” pastýřských kalamajkách o vánocích anebo po hřmotných skladbách mešních aIa Búhler a Schiedermeyer; — vzdělaná část našeho obyvatelstva jest přece již vyhojena od starého nepravého vkusu a a rostoucí pozorností sleduje pokroky, jaké činí zdejší kostelní sbor za spolupůsobení mnohých zdejších sil hudebních a za řiditele kůru právě tak nadaného, jako snaživého. Bohužel panuje ještě skoro na veškerých kruchtách kostelních ve vůkolí starý,,zlořád; zde provozují se ještě mše slohu copového á la Schiedermeyer a spol. s obligátním vířením bubnů a vřeskotem trub, tak že i starý ribrcoul, kdyby se mu někdy do takového kostela zachtělo zablouditi, by neodolal, aby nezkusil své staré hnáty s ně-kterou „kráskou” v kole veselém. Test si velmi přáti, aby vzorné produkce vrch-labského sboru kostelního od sousedních velebných pánů, řiditelů a členů sborů kostelních byly navštěvovány, k osvojení si toho, čeho třeba jest, vkusu pro pravou, vznešenou hudbu kostelní. — Anebo, poněvadž takové návštěvy často, zejména na dny nedělní a sváteční, nebývají možny, odporoučelo by se v zájmu dobré věci, aby po před-cházejícím pozvání vůkolních duchovních pánů, učitelů, chorregentů a kostelních zpéváků ve zdejším kostele (zejména v akusticky stavěném kostele klášterním) jednou neb vícekráte do roka církevně-hudební slavnost se pořádala, v níž předváděly by se v přiměřeném výběru vzory mši vokálních a nástrojných, chorálu a zpěvu obecného.') Jen tak může si potřebná reforma hudby posvátné raziti cestu, duchovenstvo a lid nebudou tapati v ne-jistotě, co na místě svatém slušného a co neslušného jest; každý si bude vědom, kterak povznáší a ušlechtuje mysl i toto odvětví umění církevního." *) Přání věci znalého dopisovatele a milovníka ušlechtilé hudby chrámové stane se po váli zřízanfm Cyrillské jednoty, jejíž úkolem jest činiti, co tuto se žádá. Zdař Bula! P. r. U'p02110Y1LZt~. TFeti čtvrtletí minulo. Redakce musí vypořádati se a proQi tudy za dluhujici péedpiatné. »Cyrill« vychází vždy 15. každého měsíce. Předplatné, jež činí poštovní zásylkou na celý rok z zl., na půl leta t zl., přijímá pouze na jednu z těchto dvou dob administrace v Karlíně, číslo 234. Jen frankované listy se přijímají. Rukopisy redakci zaslané nevracejí se. Dopisy, týkající se redakce, buďtež zasýlány F. J. Lehnerovi franco, v Karlíně, č. 234. Reklamace zasýlány buďtež do exped. v Praze, v Karlínč, Vinohradská třída č. 144• Nákladem vydavatelovým. — Tiskem liikuláše a Knappa v Praze, v Karlíně. | ||||
|