|
| ||||
| ||||
|
ného skladatele, přejímá závad jieha práci největší, a přes to, že jde o prvotinu (op. 2.), dokonalou: mši »iubi1aei solemnis«, v níž skladatel svému u~iteli uměleckým programem stál nejblíže. Také vydání zvlášt zdařilé mše Jos. Wintra »de Immaculata« je záslužným aktem Urbánkova nakladatelství, nebot jde o práci, kde skladatel se postavil svému učiteli nejblíže, uhajuje si svou osobitou notu. Naše nakladatelství připojuje k tomuto plánu, kterým soustavně vybudovává novou církevní hudbu směru Steckrova, ještě další, důležitý čin: vydává největší dílo J o s e f a F a e r s t r a st., jeho mši »jubilaei solemnis«, práci, která novostí svého pojetí jak ve vnější, tak vnitřní formě až překvapila. Josef Foerster st. dává touto svou prací placet nově nastoupeným cestám, mebot staví se na nejpokrokovější místo, jak je uhajovali mladí s tím, že ve vnějtší formě uchovává dúsledné promyšlenou práci kontrapunktickou, při čemž vnitřní ztvárnění, prožitek odpovídá snahám tehdy nejnovějším — vzpomeňte mystičnosti »Et incarnatus est« nebo meditativního lyrického proihloubení B e n e d i c t u s, a dáte mi za pravdu. A nelze nevzpomenouti toho, že celé ono avantgardní snažení Fr. Picky a dalších bylo tehdejšími oficiálními kruhy tvrdě potíráno, a že Foerstrova mše nadto byla těžkou a ani po materiální stránce úspěchu rozhodně neslibovala. Nevyčerpal jsem všeho, co by mohlo býti vzhledem k záslužné vydavatelské práci závodu Fr. A. Urbánek napsáno — domnívám se, že aspoň zkratka vyznačí, že jde o nakladatelství, jehož činnost zapsala se do dějin vývoje naší církevní hudby významem dějinným. C. S.
• Za ředitelem kůru a varhaníkem Antonínem Ledvinou. V Praze III-178 zemřel 24, listopadu 1947 ředitel kůru u sv. Mikuláše A n t o n í n L e d v i n a, proslulý virtuos na varhany. Rodák pražský (27. XII, 1880) oddal se záhy studiu houslí a vax'han, střídá řadu slavných učitelú (Ševčík, Klička, Bruckner, Rheinberger, Strauss, Weingartner, Guilmant, Widor) a hudebních púsobišt v cizině (Německo, Švýcary, Francie) i doma (Prostějov, Olomouc, K u t n á H o r a, Bratislava, Praha), všude zanechávaje svou vervní hudebností nesmazatelné vzpomínky u všech, kdož s ním přišli do styku. V a r-h a n y a kúr byly jeho láskou, Kutná Hora místem jeho skvělého púsobení v tom oboru. Stačí citovati referát Dr D. Orla z cyrilského sjezdu 17.—19. července 1911 v Kutné Hoře: »Práce sjezdová nastala v úterý dne 18. července, ne sice pro nás, ale pro domácí chrámový sbor. Byl jsem zvědav, jak bude zpívati. Pamatoval jsem si, že při prvých exerciciích sedržel dobře; ředitel Ledvina přejal kmen tohoto sboru po řediteli Streblovi a dopinil ho novými členy. Zvědavost má i všech přítomných cyrilistů byla ukojena velmi příznivě. Sbor pod temperamentním vedením dirigenta zní vyrovnaně a jistě. Hlasy jeho jsou dobře cvičeny a mají příjemný zvuk. Rytmika je velmi pečlivá a při jemném odstínování dynamickém vše zní přirozeně. Vše je pojato s vyššího hlediska hudebního, má přesně vyhraněný profil, a detail-ní propracování není na újmu celkové plastice skladby... Ředitel Ledvina se svým pěveckým sborem, uměleckými produkcemi jak sborový-mi, tak i varhanními, dále svy'm organisátorským duchem ukázal všem nám v Kutné Hoře, jakými máme se bráti cestami.« Rovněž Dr Josef Cibulka pochvaluje si v referátu z Kutné Hory r. 1913 exkvisitní vkus Ledvinúv při volbě skladeb: »Chvalyhodna je každoroční práce p. ředitele Ledviny o velikonocích; letos však obzvláště jak volbou skladeb, tak i provedením předstihl leta minulá. Hluboký dojem zanechalo v posluchačích Janderovo oratorium na pře-krásný Raisúv text. Vedle klasických částí pro-gramu hlavně K u b á t o v a „Missa jubilaei° (Editin Cyrill) se zamlouvala svým církevním slohem a polyfonií.« Ostatně Ledvinovy výroční zprávy v časopise »Cyril« mluví o tom přesvedčivě. iCdkazujeme rovněž na výstižný článek Dr Jiřího Dostála v »Cyrilu« r. 69, str. 99 o zesnulém Mistru. Tělesné pozústatky prof. Antonína Ledviny byly po zádušních bohoslužbách, jež sloužil vdp. Josef Tutte, hlavní farář u sv. Mikuláše, za asistence vdp. Václava Horáka, hlavního faráře u sv. Jindřicha, a podepsaného, dne 28, listopadu o %29. hod. slavně vykropeny a doprovozeny na Olšanské hřbitovy. Při requiem improvisoval na varhany Miroslav Kampelsheimer na motivy z »Dies írae«. Nad hrobem rozloučili se se zesnuly'm vřelými slovy za hudební obec československou a za konservatoř profesoři Dr Ladislav Vachulka a Jan Krajs. I celá obec cyrilská přeje svému věrnému spolupracovníku všechnu krásu nebeských melodií a Božích harmonií, a nichž se lidskému srdci ani nezdá. r. • iJmrtí. Farní Cyrilská Jednota u sv. Prokopa na Žižkově utrpěla v krátkém čase za sebou ztrátu dvou významných členu. 8. července 1947 zemřel ředitel kúru a sbor-mistr FJC pan Emanuel L o u b. Na kúru u sv. Prokopa a v Jednotě púsobil piných 20 let. -, 2. září 1947 zemřel dlouholetý člen a funkcionář Jednoty pan V á c l a v S a z i m a, člen opery Národního divadla v. v., výborný basista. Jeho púsobení na kúru u sv. Prokopa 123 | ||||
|