|
| ||||
| ||||
|
CYRIL
Časopis pro katolickou hudbu posvátnou a liturgii v Československé republice ROČNIK LXXIII 1948 ČISLO 1-2 Dr E. Trolda: Kolem Jana Václava Stamice. Tak zní název spisu, který vydal Antonín P o s p í š i l, vrchní soudní rada v. v. v Havlíčkově Brodě. Nesmí překvapiti, že spisovatelem je právník, nebot hudba jest mu blízka : jest otcem a prvním učitelem známého tenoristy Járy Po-spíšila, sám byl sbormistrem zpěváckých spolků v Čáslavi a Havlíčkově Brodě, a jako rodák tohoto města vydal již dříve studii o bydlišti Smetanově v Havlíčkově Brodě; druhým spisem oslavuje brodského rodáka při příležitosti jeho dvojího životního výročí : narodilť se J a n V á c 1 a v S t a m i c v Brodě 1717 a zemřel 1757 v Mannheimu. Spisovatel seznamuje nás s poměry rodiny Stamiců a s jejími vztahy k různým členům tehdejší společnosti. Přitom se dovídáme, že zakladatel rodu A n t o n í n S t a m i c (1682—1765) byl varhaníkem a ne kantorem, že vedle syna Jana Václava měl také syna Václava Jana (1724), že tento studoval na brodském gymnasiu, kdežto Václav Jan, rovněž ,musicus", byl žákem jesuitského gymnasia v Jihlavě. Příznivcem rodiny byl místní děkan S e i d 1, ten totiž, jsa sám hudebníkem, si povolal okolo r. 1710 A n t o n í n a S t a m i c e z Pardubic za varhaníka brodského kostela, byl kmotrem jeho dětem, staral se o byt pro rodinu Stamicovu, zejména přenechal rodině Stamicově dům, předešlou majitelkou odkázaný záduší hlavního kostela. Dům ten má dnes č. 160 a stojí na náměstí. Na domě zasadilo svého času město pamětní desku, že tam Jan Václav Stamic b y d 1 e 1, ale že se tam také n a r o d i 1, je dokázáno teprve spisem Pospíšilovým. Z dalších objevů zde uložených zajímá nás, že bratr Jana Václava, A n t o n í n T a d e á š, studoval (do r. 1739) rovněž v Jihlavě, pak filosofii do r. 1741; na jeho pobyt v cizině jako violoncellisty připadá ale sotva rok, neboť musel studovat čtyři roky bohosloví, roku 1746 byl vysvěcen na kněze, a po třech letech kaplanování stal se hned děkanem v Německém Brodě jako 271etý. O příchylnosti Jana Václava Stamice k rodnému městu svědčí okolnost, že svou manželku poslal z Mannheimu do Německého Brodu, aby zde porodila svého druhého syna, A n t o n í n a T a d e á š e J a n a, jak o tom svědčí zápis v křestní matrice německobrodské ze dne 27. XI. 1750. Pro tohoto Antonína a jeho staršího, v Mannheimu usazeného bratra K a r 1 a, syny našeho Jana Václava Stamice, byly zřízeny dědické podíly na domě Bóhmovském, z čehož usuzuje spisovatel na trvalou souvislost mannheimské rodiny s jejím českým domovem; určením rodného domu byl získán poznatek pro místní dějiny významný, konečně i rodopisci se seznámí s řadou osob z tehdejší německobrodské společnosti, jak v kontextu, tak i ve třech přiložených vývodech, vedených až do r. 1935. Hudební historik uvítá tento spis, poněvadž přináší světlo do popletených zpráv, jež se v literatuře stále otiskují. Příčinou těchto zmatků jsou stejná křestní jména, jež se v této rodině třeba jen v jiném pořadí stále opakují. O hudební tvorbě Stamiců spisovatel nepojednává, vždyt' žádný z našich hudebních historiků se jí dosud nezabýval, jedině německý hudební badatel H u g o R i e m a n n se považoval za „objevitele” Jana Václava Stamice a prohlásil jej za tvůrce symfonie nové doby. Proti Riemannově tvrzení, že nová symfonie by byla vznikla v Mannheimu, vindikoval K v i d o A d 1 e r primát městu Vídni, ale jak se zdá, bezvýsledně. O účinnosti Stamicových symfonií můžeme se dnes již dosti často přesvědčit, jednak se objevují sem tam na koncertních programech, jednak vyšly v nových vydáních, obstarávaných zas německými badateli, v prvé řadě Riemannem samotným. Nás 1 | ||||
|