|
| ||||
| ||||
|
zde zajímá, zdali Jan Václav Stamic vedle symfonií, trií, divertiment atd. napsal také něco pro kostel, když přece sám byl synem varhaníka, a když jako student u jesuitů musel také spolupůsobiti v církevní hudbě. Výsledek našeho pátrání jest sice nepatrný, ale přec jen kladný, jak patrno z následujícího výčtu:
1. Missa in D (rkp. partitura, snad autograf) v bývalé král. domácí knihovně. — Tatáž v Estenské sbírce v Modeně pod značkou F 1096. 2. Kyrie & Gloria v býv. král. knihovně v Berlíně pod jménem „Steinmetz”. Tento Steinmetz je v katalogu firmy Breitkopf z r. 1761 označen jako ,musicus in Dresda", což jest málo věrohodné. 3. Kyrie & Gloria in G v t. zv. Bóhmově sbírce na Mělníce pod značkou B 13. 4. Litaniae Lauretanae tamtéž pod značkou C 73. 5. Litaniae Lauretanae in D ve sbírce _i Valdemara Mazury v Žamberku. 6. Motetto de Venerabili Sacramento v kapitulní knihovně u sv. Víta v Praze IV pod č. 1304. Totéž ve sbírce kláštera minoritského u sv. Jakuba v Praze I, bez čísla. Všechny tyto skladby jsou psány pro sbor s doprovodem orchestru a neliší se ni-čím od jiných skladeb z let čtyřicátých XVIII. stol. Třeba že tedy patří mezi takové, jaké cyrilská reforma zavrhuje, mají velkou cenu historickou, neboť č. 3—6 musela vzniknouti v Čechách ještě před odchodem J. V. Stamice, neboť z Mannheimu by se sotva některá skladba byla dostala do Čech. Zato jsou mše pod č. 1 a 2 jistě skladby, vzniklé za pobytu v Mannheimu. Dr Cyrill Sychra: „Stabat Mater” českých skladate ů od roku 1877. A n t o n í n D v o ř á k. Rozdělil si text na deset částí — neříkejme, že text rozdrobil nebo tak podobně. Dvořák přejal vnější tvar i způsob vnitřního promyšlení sklad-by od církevního baroka. Východiskem mu byla ona tradice, jíž udával výraz zejména Josef Haydn ve své skladbě téhož jména, Haydn, vídeňský klasik, ale v této skladbě podléhající ještě vlivu italského baroka. Mohli jste víckrát slyšeti tuto jedinečnou Dvořákovu skladbu a všimnouti si: hned v prvém dílu zpívá se na slova „Stabat Mater dolorosa” („Plna hoře matka stála") a ve dvojí podobě : Matka Boží pod křížem v nářku, kterým prolévá všechny bolesti lidské, co jich dovede unésti srdce mateřské; týž text hned nato se hudbou vypodobňuje jinak: v hudbě je tu rozlito tolik lásky k Matce Kristově, tolik duchovního roztoužení pro ideál Madonin, že obdobu až ve světové duchovní hudbě musíte hledati, abyste přirovnáním došli představy její hodnoty. Nebo mohli jste si zjistiti obdobné pojetí jiného místa: basové sólo „Fac, ut ardeat cor meum” („Dej, at srdce mé se vznítí"), jak tu na začátku v rozrušivém tónu zpíval bas, aby v následující části přešel do úpěnlivějšího vyjádření, které předává ženskému sboru, jenž si pěje svoje nebesky slastné ,Sancta Mater. .." („Svatá Matko ... v srdce zasad rány tyto ...") Odtud: Dvořákovo „Stabat Mater” není jen vznícenou modlitbou, hudební promluvou, pině souvislou s podstatou slova, nýbrž je to zrovna dramaticky roznícené líčení některých jevů v tragedii na golgotském kříži, po němž (v prvém dílu) někdy následují místa zbožného rozjímání, jímž v piné nádheře ryze duchovních kreseb jsou promyšleny další díly po onom „Fac, ut ardeat cor meum”. Je to psáno po způsobu zjevovatelů oněch hudebních představ, které vyplývají z veršů slavného mnicha J a c o p o n e d a T o d i, a které (s jistou proměnou veršů) se víží přímo k představě Matky Boží, velké Slitovnice a Přímluvkyně, jež může zprostředkovati, aby člověk v den smrti přešel v blaženství, jež dává nebe — tak to povídá text v konci pozměněný (už Palestrina t a k o v ý text zhudebnil). Prožitek skladatelův, který vám — když jste vnímali tuto až zázračnou hudbu — mohl. pověděti, že skladatel text zachycoval tóny vždycky ne zrovna do slova, že namnoze slovo dávalo mu podnět k dalšímu hlubokému hudebnímu zamyšlení, v němž rozryvná skutečnost leckdy mizela a místo ní se projevovalo prostředí, jež vy- 2 | ||||
|