|
| ||||
| ||||
|
katolickou
Čechach, na 11 posvátnou ve Slezsku, zároveň Jednota C 2avate C a ze2aMOZ OBSAH : P:ncyklika sv. Otce Lva XIIL o sv. Cyrillu a Methocléji. Cisio i0 Cyrillská jednota: - Arcidiecésa Pražská: (Cyjillská slavnost X880. R®c. Vil. v ('raze.) liarlín. -- Diacése Litoměřická: Mšeno. -- t~ieccse O Sl Brněnská: Hodonín. Eacyklika sv. Otcé Lva XIII. o svatém Cyrillu a Methoději. Vznešený úkol rozšířeni křesťanství, kterýž především připadl knížeti apoštolskému Petrovi a jeho nástupcům, přiměl římské papeže, aby za všech časů, jak toho poměry a úmysly milostivého Boha zdály se vyžadovati, vysýlali věrozvěsty k různým národům okršlku zemského. Jako sv. Augustina do Britanie, sv. Patrika do lyska, svit. Bonifáce k Němcům, sv. Villibroda k Frísům, Batavům a Belgičanům, a jiné jinam vyslali, aby péči měli o duše, tak dovolili také sv. mužům Cyrillu a Methoději vykonáváni apoštolského úřadu mezi slovanskými národy. Jejich pracím a -namáháním děkovati jest, že onino národové uzřeli světlo evangelia a z pohanské divokosti při-vedeni byli k mravnému a lidskému živobytí. Jakož lid v slovanských zemích, pamětliv těchto dobrodiní, šlechetné bratry apoštolské Cyrilla a Methoděje povždy chválami slavil, tak i církev římská s velkou pílí je uctívala. Vy-znamenala oba hojně za dob jich pobytu na světě a nechtěla postrádati ostatkův jednoho z nich. Ji3 od r. 1863 bylo našim předchůdcem Piem IX. nesmrtelné paměti dovoleno, aby v Čechách, na Moravě a v Chovatsku, kdež slavnost sv. Cyrilla a Methoděje posud slavena každoročně v den 9. března, slavnost tato na dále vždy dne 5. července konána a památka obou světců zbožně uctěna býti mohla. Nedlouho po té, za velkého vatikánského koncilu, prosili četní biskupové apoštolskou stolici, aby uctění a slavnost oněch rozšířila se na celou Církev. Ježto ale záležitost tato až posud zůstala nevyřízenou a ježto průběhem doby nastala v oněch krajinách slovanských změna státních poměrů, zdá se Nám, že přišel okamžik, aby- chom podporovali slovanské národy, jejichž blaho a spása Nám tak velice na srdci leží. A ježto nechceme, aby se postrádalo ně= čelxo na Naší otcovské lásce, přejeme si také, aby pořáde více šířilo se uctěni oněch svatých mužů, kteříž slovanské národy hlásáním kato- lické viry od záhuby zachránili a nyní na ne bestch jsou mocnými jejich přímluvčími. Aby však jasnější a zjevnější bylo, jakými byli oni mužové, jež stavíme k uctěni před katolický okršlek světa, následujž krátký dějinný přehled. Cyrill a Me±hoděj byli bratři rodem ze Soluně z vážených rodičův. Odešli záhy do Cařihradu, aby odali se humannfaz studiím v hlavním městě celého východu. Jejich velké vlohy, kteréž již u věku jinošském pozornost na se obracely, nezůstaly skryty, neboť oba učinili v krátké době velké pokroky, hlavně pak Cyrill, jenž slynul tak velkým věděním, že ku zvláštní cti dáno mu bylo jméno filosofa Methoděj nedlouho po tom stal se mnichem, Cyrill byl ale k návrhu patriarchy Ignacia císařovnou Theodorou uznán hodným, aby ve víře křesťanské vyučoval Chazary za Cherso- nesem bydlící, kteří prosili o řádné kněze. Bez zdráháni převzal tento úkol. Přišed do Chersonu na Krimu naučil se, jak někteří sdělují, především řeči lidu tamního. Za těch | ||||
|