|
| ||||
| ||||
|
viti (nic se tgho nelekejme) o stupňovaném výrazu, o dramatičnosti, třeba to zrovna bylo v lyrice. Mater dolorosa uchvacující krásy, v níž jsou nadto první a určité náznaky k tomu, kam se bude ubírati naše nová hudba tohoto oboru.
F e r d i n a n d V a e h. Ptejte se odborníků, a budou vám často citovati u Vacha, církevního skladatele, jeho mši „in honorem seti Joannis Nepomuceni” — skromnou, nevýbojnou práci, psanou v duchu našeho cyrilismu. Než Vach má více prací i v tomto oboru, a jak hodnotných ! „Stabat Mater” pro mužský sbor s varhanami k nim patří také; a je významné tím, že směřuje k novějšímu postupu ve skládání tohoto druhu hudby; psané ve velmi skrovných rozměrech, dovede podle slova přesvědčivě stupňovati vypravování v první části; ve druhém díle vyznívá modlitba pinou láskou k božské Mateří. Živější barvy, určitější průkresy v různých situacích, at ve vyprávění či v rozjímání ve větách, které mají vzhled modlitby, naleznete tu také. J o s e f W i n t e r. Slohově umírněné, blízké skládání tomu způsobu, v jakém jsou psány jeho mše: jako by přejímal jemnou výrazovou plastičnost ze svých obrazů (obsažených ve mších i motettech). Dal do „Stabat Mater” svou duši; člověk věřící měl tu medailon Madonin (jako jeden z mnohých), vypodobený v pokorné modlitbě k Matce Boží, v citových variacích, konkretisujících i ve způsobu modlitby výrazně to vše, v čem plyne slovní podklad básně. Smíšený sbor je tu nositelem skladatelova projevu. N o r b e r t K u b á t. Pohyboval se rad v poněkud širších rozměrech ve svých mších, on, ctitel barev spíše nežli kresby, ctitel spíš homofonie nežli polyfonie. „Stabat Mater” pro smíšený sbor a varhany je pojato přibližně týmž myšlenkovým pochodem v rozjímáních o věcech duchovních — zde soustředěním ke zpodobení Mariiny osobnosti, soustředěním, které někde je mírně vzdálena onoho výrazového vypětí (myslím také celkové pojetí), jako jsme mu zvyklí v jeho mších — než přece i tato skladba je prací hodnotnou. Dr E m i 1 A x m a n. Skladatel uvádí nás do své práce vlastní promluvou: ,zbožnost civilní, bez pathosu, do hloubky zaměřená stavba díla, řízená textem, jeho zbožně lyrickou nápiní i dramatickými zdvihy a klady ..." (všimněte si slova „dra-matickými"). Hudba je také, jak ji skladatel měl v této své představě. Jeho skladba má ovzduší, jež je prozářeno jemně nadechnutým blankytem mystična, jím plyne projev zvláštních duchovních půvabů, zachycující citlivě podle diktátu slova jednotlivé podněty, vztahující se k Boží Matce pod křížem, podněty, které líčí bolestí se spínající ruce k prosebnému vy"razu k Matce-Přímluvkyni, jinde zase utěšují ve stí-nech bolesti, aby na konec ustoupily vzpomínání na Krista, který uděluje spásu lidské duši na přímluvu Matčinu -- obrazy malované jakoby v mlhovině, z níž pronikají jednotliviny, podivuhodné ve své nadzemské kráse, kterou dovede dáti mystično; jednotliviny, dávané nejvyššími hodnotami, jež dovedou vytvořiti živé vztahy umělcovy k onomu ovzduší, jež je vyvoláno kolem osobnosti Mariiny, zářící nejhodnotnějším vděkem, který je zap jat v představě lidského m a t e ř s t v í; jsou tu i jednotliviny z onoho druhého prostředí, v němž vysoko se tyčí podstat Kristova, ke které se na konec soustřeďuje skladebný projev jako k lodi spásy pro člověka tonoucího v bědách života. Skladba v celé své koncepci prodchnutá novějším pro-myšlením starodávného textu. Psána je pro sopránové a barytonové sólo, smíšený sbor a orchestr. Z á b o j B 1 á h a- M i k e š. Když jsem jeho „Stabat Mater” slyšel po prvé, vnímal jsem skladbu, ve své povaze i ve vztahu k druhým „Stabat Mater” tak zvláštní, podivil jsem se nejdříve jejímu vnějšímu tvaY~u, který je v prvém čísle tak vy-pjatě dramatický; a přece skladatel staví ještě další kulisu, která zvyšuje účin: ve druhém čísle vpojuje do vokálního souboru ještě sbor židů, volajících ,Ukřižuj!”, a sbor plaček, trvajících na rozryvném motivku, až rozdírajícím srdce toho, kdo naslouchá. Ale hned se mi zjasnila situace: skladatel chápe v prvých částech slovní skladbu jako nejvýš rozrušující výjev, který rozkládá do jednotlivých obrazů. Z této bolestné situace dostává se skladatel k rozjímáním, která ona podnítila, k rozjímá-ním, prodchnutých mysteriosní lyrikou v nejkrásnějším slova smyslu, nebot nejvyšším bodem, k němuž autor ustavičně vzhlíží, je ideál Madonin; tento ideál skla- 4 | ||||
|