|
| ||||
| ||||
|
liturgického celku převážil ducha hudebního organického celku, a proto to tak dlouho trvalo, než mše zaujala místo na koncertním podiu jako samostatně existující u m ě-1 e c k á f o r m a. I tak mše dala mnoho podnětů, a jistě právě jí vděčí hudební dějiny za zrod cyklických celků.
P r o p r i u m je starší a od 7. století má neproměnnou organisaci. O r d i n a r i u m naproti tomu podléhalo neustále melodickým změnám podle okolností příslušných dob, proto se ho skladatelé tolik ujímali, nemohouce se tu nijak zásadně dostati do sporu s liturgií. Působila zde i textová povaha Ordinaria; skladatelé raději sahali k textům hojně užívaným, než k těm, jež přicházely v úvahu jen jednou za rok. Proto skupina částí O r d i n a r i a měla více předností k vytvoření skutečné hudební formy. P r o p r i u m si získalo hudebně trvalejší umístění jen v R e q u i e m. Mluvíme-li o mši jako o hudebním výrazu, míníme tím vždy jen souhrn č á s t í O r d i n a r i a M i s s a e. Proto procházejíce hudebními dějinami mše, sledujeme historický vývoj těchto částí,3) jak to příkladně učinil i Petr Wagner. Jistěže i vícehlasé P r o p r i u m mělo během středověku své zajímavé osudy, ale ty zaznamenávají spíše dějiny m o t e t t a.4) K formální zkloubenosti P r o p r i a, jako je tomu u O r d i n a r i a, však nikdy nedošlo. Jen m i s s a pro d e f u n e t i s (Requiem) začlenila do své struktury stabilní části propriové. TEXT „ORDINARIA” V TRADIČNiM ČLENĚNI. Kyrie. 1. Kyrie eleison, Kyrie eleison, Kyrie eleison. 2. Christe eleison, Christe eleison, Christe eleison. 3. Kyrie eleison, Kyrie eleison, Kyrie eleison. Gloria. 1. Gloria in excelsis Deo. 2. Et in terra pax hominibus bonae voluntatis. 3. Laudamus Te. 4. Benedicimus Te. 5. Adoramus Te. 6. Glorificamus Te. 7. Gratias agimus Tibi propter magnam gloriam tuam. 8. Domine Deus, Rex coelestis, Deus Pater omnipotens. 9. Domine Fili unigenite, Jesu Christe. 10. Domine Deus, Agnus Dei, Filius Patris. 11. Qui tollis peccata mundi, miserere nobis. 12. Qui tollis peccata mundi, suseipe deprecationem nostram. 13. Qui sedes ad dexteram Patris, miserere nobis. 14. Quoniam Tu solus sanctus. 15. Tu solus Dominu. 16. Tu solus Altissimus, Jesu Christe. 17. Cum sancto Spiritu in gloria Dei Patris. Amen. Credo. 1. Credo in unum Deum. 2. Patrem omnipotentem, factorem coeli et terrae, visibilium omnium et invisibilium. 3. Et in unum Dominum Jesum Christum, Filium Dei unigenitum. 4. Et ex Patee natum ante omnia saecula. 5. Deum de Deo, lumen de lumine, Deum verum de Deo vero. 3) Je ovšem ještě více zajímavostí ve vývoji mše. Na př. kolem r. 1500 bylo mezi Sanctus a Agnu.s s oblibou vřazováno motetto »0 salutaris Hostia«. Dále mše Cherubiniho, Schumannovy a Lisztovy ukazují, jak se do Ordinaria usilovalo začleniti Graduale nebo Offertorium. 4) Podává je výborná práce Hugo Leichtentritta (*1874): Geschichte der Motette, která vyšla v Lipsku 1908 (Breitkopf a HS,rtel) v Kretzschmarově sbírce »Kleine Handbiicher der Musikgeschichte nach Gattungen«. | ||||
|