|
| ||||
| ||||
|
habilitoval jako soukromý docent pro dějiny hudby a církevní hudbu na universitě ve Freiburgu ve Švýcarsku, na níž působil - od r. 1902 jako řádný profesor hudební vědy a stal se posléze i jejím rektorem - až do své smrti 17. října 1931. R. 1901 zřídil při freiburgské universitě „Gregoriánskou akademii” s papežskou aprobací Lva XIII., učeliště pro vědecké i praktické bádání o řehořském zpěvu. Dostalo se mu i mnoha hodností, na př. r. 1927 byl presidentem nové „Mezinárodní společnosti pro hudební vědu”, byl členem švédské akademie, papežským komořím a členem Vatikánské komise.
V oboru vědy o církevní katolické hudbě byl světovou autoritou a jeho význam je tu dalekosáhlý. Byl předně badatelem ve věcech g r e g o r i á n s k é h o c h o r á l u, kčemužsepojíijehozákladnídílo„jJvod do gregoriánských melodií", jehož definitivní forma je třídílná: I. „Původ a vývoj liturgických z p ěvů až do konce středověku” (3. vyd. 1911), II. „Učení o neumech” (2. vyd. 1912), III. „Gregoriánská nauka o formách” (1921). Další důležitější práce, jež se váží k tomuto oboru, jsou: „O t r a d i č n í m c h o r á l u” (1905), „Boj proti Editio Vaticana” (1907), „Elementy gregor i á n s k é h c z p ě v u” (2. vyd. 1916) a mnoho drobnějšícli prací a článků, z nichž pozoruhodnější je „Estetika gregoriánského zpěvu",vyšlá ve ,Zprávách kongresu pro církevní hudbu” v Berlíně 1927. Dále v Paříži 1895 vydal vícehlasou harmonisaci gregoriánských melodií. Ač tu nemůžeme mluviti přímo o průkopnickém významu Wagnerově, přece je dnes zřejmo, že to byl právě on, kdo kriticky nejdůsledněji zhodnotil a ozřejmil význam celé epochy řehořského zpěvu. Jeho práce zůstává nadále vzorem a klasickým příkladem vědecké houževnatosti, obětavosti a tuhé kázně, i když některé názory, zvláště v neumologii, byly dopiněny, příp. opraveny; české neumy na př. probádal, zhodnotil a systematisoval způsobem klasicky příkladným universitní profesor PhDr J o s e f H u t t e r (v prvém díle své „Č e s k é- n o t a c e"), který o Petru Wagnerovi říká („N e u m y”, Praha 1926, str. 14) : „Zpracovává dosavadní výsledky a pokračuje ve výzkumech vlastních přísnou methodou, všímající si bedlivě i podrobností paleografických, ač nezůstává prost církevního vlivu.” Do vědeckého života vstoupil Petr Wagner jako palestrinovský badatel, což je patrno již z jeho disertace. Konečně tím se nijak nevzdálil od intencí gregoriánského chorálu, neboli, jak známo, Palestrinova methodika těží důsledně z technických po-kladů gregoriánských melodií. Z dalších jeho prací palestrinovské thematiky je „M a d r i g a 1 a P a 1 e s t r i n a” (1892) a posléze široce založená poslední kapitola prvého dílu jeho „D ě j i n m š e”, kde přehlíží s patrnou citlivostí a rozhodnou znalostí Palestrinovy mešní skladby. - Z dalších Wagnerových prací vyniká ,Freiburgská tříkrálová hra" (1903) a „iŤvod do katolické církevní hudby” (1919). Skutečnou průkopnickou prací, vzešlou v přímé souvislosti s jeho gregorianikou, jsou „D ě j i n y m š e” (vyšly r. 1913 u Breitkopfa a Hartla v Lipsku jako 9. svazek Kretzschmarovy sbírky „Malých katechismů dějin hudby podle oborů"), původně projektované do dvou dílů, z nichž však vyšel pouze první, časově sahající až do roku 1600. Celý objemný díl obsahuje úvod, jehož zpracování zde bylo podáno, deset kapitol (předchůdci mše - všeobecné poznámky o mši 15. a 16. století - mše až d o J o s q u i n a- nizozemská mše v prvé polovině 16. století - nizozemská mše v druhé půli 16. století - francouzská mše 16. století - německé mešní skladby - mše O r 1 a n-d a L a s s a- mše u Španělů a Italů - mše P a 1 e s t r i n o v y) a dva dodatky pře-psaných mší od M o r a 1 e s a a od V i a d a n y. Je to dílo příkladně ucelené, vzešlé z důkladných předchozích studií, v systému naprosto jasné, hlavně vlivem přísné historické methody, podepřené hudebně vědeckou basí. Dílo je oporou všech badatelů o středověké hudbě. Vděčnost mladších badatelů k Petru Wagnerovi není zrovna příkladná. Slibný začátek tu byl učiněn d r e m K a r 1 e m W e i n m a n n e m, za jehož redakce r. 1926 vyšel „S 1 a v n o s t n í s p i s P e t r a Wa g n e r a”. Pak jen dvě časopisecké zprávy, stručně hodnotící, objevivší se v úmrtním roce 1931 z pera J. W o l f a a H. H a 1-b i n g a; W. K u r t h e n se r. 1936 odhodlal k obsažnější studii „Petr Wagner 12 | ||||
|