|
| ||||
| ||||
|
— 74 —
dob podařilo se mu — a to bylo dobrým znamením — nalézti ostatky sv. papeže Klimenta I.; poznal je snadno, ježto byla vše-obecná o nich pamět v lidu a ježto také na-lezena byla kotva, kterouž — jakož zjištěno — statečný mučennik k rozkazu císaře Trajana byl vhozen do moře a na to pochován. — S tímto drahým pokladem vnikal do měst i vísek Chazarů, učil je svým kázáním a milosti Božf obrátil je po odstranění různých pověr ku Kristu Ježfši. On však nejen že tato novou církev co nejlépe spořádal, uýbrž osvědčil při tom i velké sebezapření a obdivuhodnou lásku k bližním; zamítl všelikých darů, jež mu oui krajané nabízeli, vyjma jediný: propuštění na svobodu oněch otroků, kteřlž přtznávali se k víře křestanské. Brzy vrátil se Cyrill plesaje do Cařihradu a vstoupil zde do kláštera Polychronova, kamž již i Methoděj se byl utekl. Zatím donesla se zvěst o obráceni Chazarů k Rastislavu, knížeti moravskému. Pří-kladem Chazarů povzbuzen požádal týž císaře Michala III. v Cařihradě, aby mu poslal ně-které věrozvěsty a bez obtíži bylo prosbě jeho vyhověno. Osvědčená již ctnost Cyrilla a Methoděje a jich známá láska k blížnim způsobily, že zase oni k této cestě do Moravy byli vyhlídnuti. Vydavše se přes Bulharsko již před tím ku křestanství obrácené na cestu, neopomenuli nikde příležitosti k utvrzeni náboženství se jim naskytující. Obyvatelé moravští ale šli jim v celých zástupech vstříc, až na branice a přijali je rádi a slavnostně. Bez průtahu nadálo vštěpovali lidu křestanské učeni a sílili jej nadějí v statky nebeské; a tó konali s takovou silou a pili tak neunav-non, že se národ moravský brzy a rád ku Kristu obrátil. Nemálo přispěla k tomu znalost slovanské řeči, kteréž se Cyrill byl dříve přiučil a mnoho přispěl i jeho překlad pisem sv. obou zákonů do jazyka slovanského. JsouE tudíž zásluhy tohoto muže o všecek slovanský národ tim větší, ježto mu týž děkuje nejen křestanskon viru, nýbrž i dobrodiuf světského vLdělánf ; vždyC Cyrill a Methoděj vynalezli písmena, kterýmiž jazyk slovanský se vyznačuje a vyjadřuje, a proto právem se také pokládají za zakladatele tohoto jazyka. 0 událostech v tak dalekých a odlehlých krajinách přišly pochvalné zprávy i do Říma. Když papež Mikuláš I. statečným oběma bratřím uložil, aby přišli do Mima, usnesli se tito beze zdráháni, že vykonají jeho rozkaz, vydali se radostně do Řfma a donesli s sebou ostatky sv. Klimenta. Papež Hadrian II , jenž nastoupil na misto zesnulého Mikuláše, dověděv se o tom, vyšel s duchovenstem a lidem výtečným příchozím vstříc a vzdal jim velkouúctu. Tělo rvat. Klimenta, jež se ihned velikými zázraky proslavilo, bylo ve slavnostním průvodu přeuešeuo do basiliky, zřízené za duby Konstantina, na místo, kde stál rodný domek onoho nepřekonaného mučenníka. Pak podali Cyrill a Method u přítomnosti duchovenstva papeži zprávu o apoštolském úřadu svém, jejž posvátným způsobem a s velikou obětavostí spravovali. Poněvadž byli obviňováni, že jednali proti zákonům a obyčejům od předků zděděným, užívajíce při vykonáváni sv. obřadů řeči slovanské, objasnili tu věc a uvedli tak důrazné a dobré důvody, že nalezli i u papeže i u shromážděného duchovenstva schválení a pochvaly. Když pak oba složili na katolické vyznání víry přísahu a když přisáhli, že vytrvají ve víře sv. Petra a biskupů římských, byli jmenováni Hadrianem samým bis-kupy a posvěceni. Zároveň pak bylo několik jejich žáků posvěceno na kněze. Božská prozřetelnost však chtěla tomu, aby Cyrill dokonal život svůj v Římě r. 869, 14. února, život to, jenž by1 bohatší ctnostmi než lety. Dostalo se mu veřejného pohřbu, jenž se odbýval za veliké slávy způsobem, jakým bývají pohřbeni papežové a utažen za velikých poct do hrobu, jejž Hadrian sám dal v}stavěti. Ježto pak římský lid nechtěl dovoliti, aby jeho svaté tělo dopraveno bylo do Cařihradu, ač truchliví domovina jeho velice si toho přála, byl Cyrill uložen vedle kosti sv. Klimenta, jež po tolik let tak uctivě střežil. Když byl nesen za zpěvů slavných žalmů městem, zdálo se, že to jde vítězný průvod a ne pohřební. Rímský lid prokázal sv, muži takovou poctu, jaké se dostává pouze nebeštauům. Na rozkaz a za blahopřáni papežova vrátil se pak Method jako biskup zas do Moravy, aby tam dále vykonával svůj apoštolský úřad. Snahou jeho bylo, aby ujimaje se s celou duši svého stádce, sloužil katolicismu s horlivosti vždy větší; usazeným šířitelům novotářství kladl vydatný odpor, aby nesmyslnými svými domněnkami katolické víře neuškodili, vyučoval knížete Svatopluka, jenž následoval po Rastislavovi, v náboženství a když tento zapomněl na své povinnosti, napomínal jej, pokáral jej a naposled potrestal jej interdiktem. Následkem toho byl samovládcem tím poslán do vyhnanství. Brzy však byl povolán nazpět a docílil svým včasným na,pomíuánim tolik, že kníže změnil své smýšlení a nahlédl, že musí pro své dřívější návyky činiti novým spůsobem života dostiučiněni. Pozoruhodno jest též, že nezdolná horlivost Methodějova obrátila se i za hranice moravské a sice jako dříve za života Cyrillova Liburnům a Srbům, tak tehdy k obyvatelům Panonie, jejichžto | ||||
|