|
| ||||
| ||||
|
nakladatelé k jejich vydání, aby tak nejšix.§í sbory mohly jim dopomoci k rozšíření a uplatnění v prostředí příslušném a bezvadnou reprodukcí. —r. •
Obrat k lepšímu? V »Dnešku« z 29. ledna 1948 píše značka »jpb« o křížích ve školních učebnách. Úvahu končí dvěma větami: »Úkaz, že ubývá dětí bez vyznání a kříže v našich školách jsou toho nejlepším svědectvím. A učitelé všech politických vyznání se opět začínají objevovat za kostelními varhanami.« — Tato poslední věc je stejně potěšitelná, jako ona s kříží a náboženským vyučováním. Je vidět, že v řadách učitelských se opět začíná chápat důležitost kostelního kůru pro zpěvnost národa, a že posice kdysi jimi neprozřetelně opuštěné pod nevraživým a nevěcným heslem »nekostelničit farářům«, jsou opět obsazovány od uvážlivých a opravdu kompetentních nositelů lidové hudeb-mí 'kultury a zpěvnosti, jakými jsou nebo mají býti u č i t e l é. Proto vy nebojácní, buďte vítáni u varhan! Vítají vás hloučky d ě t í, jejichž srdce si získáte nesčetněkráte každou písní a skladbou, kterou s nimi nacvičíte. Vítají vás samy v a r h a n y, jejichž klávesy a rejstříky touží a volají po inteligentních prstech vašich, aby všechno to bohatství tónů v nesčetných ob-měnách se dotýkalo pravidelně duší a srdcí lidu, shromažďujícího se ke společné bohoslužbě. Ejhle, jedna z četných možností lidovýchovy! A konečně vás vítá c í r k e v sama, nositelka dvoutisícileté kultury, v níž jsou zahrnuty také nepřehledné poklady umění hudebního a zpěvního, k nimž bohatou hřivnou přispěli vaši ne-zapomenutelní předchůdcové, slavní čeští »k a n-t o P i«, kteří právě svou činností založili zpěvnost a hudebnost českého národa. Napraví se tím a nahradí aspoň částečně c í r k e v n í c e s-tou to, oč na školní cestě má být české dítě ochuzeno: místo d v o u týdenních hodin hudební výchovy má být pouze j e d n a. Včlánku »Hudební výchova opět v no-milosti« v »Lidové demokracii« z 3. února 1948 bije Rudolf Fikerle na poplach a svolává všechny hudebníky k protestu proti zamýšlené restrikci. Na konec dává lekci iniciátorům ono-ho návrhu: »Vědcům pak, jistě důsledným průkopníkům idejí Komenského, připomínáme citát z Komenského »Š k o l y p a n s o f i c k é,<: »Cvičení hlasu bude muzika, písní posvátných zpívání každodenní ve škole i mimo školu. Kteroužto věcí nikdo nemá býti ušetřen, bud' si urozený nebo neurozený.« A dále: »Z muziky pak hlasů a klíčil s jakým takým cvičením v solmisování. Nebot šeredné jest, když ctitelé Mus muziky jsou nepovědomi: protož Themistokles, že byl odmítl lyru, za m@ně učeného pokládán byl.« —r. Poznámky k direktáři. Direktář olomoucké arcidiecése pro rok 1948 přinesl novinku, a to český dopiněk, určený pro varhaníky. Již dlouho se uvažovalo v arcidiecésní Cyrilské Jednotě o vhodném způsobu: poskytnouti jak důstojným pánům, tak i varhaníkům pomůcku k určení pořadu písní ke mši svaté. Pomýšlelo se na speciální český direktář po způsobu direktáře pro pražskou arcidiecési, vydaného Vincentinem, ale od toho pro nedostatek papíru upuštěno. Za to jsme našli pochopení u vydavatele, t. j. kapitulní konsistoře v Olomouci, a výsledek byl kladný. Tak opět učiněn krůček k daltiímu uvědomění varhaníka. Co je předně žádoucno, aby varhaník věděl a znal? Předpokládáme, že nebude varhaníka, který by nepřečetl knihu Dr A. Čaly O. P.: D u c h o v n í h u d b a. To je naprosto nutné, neboť služba varhaníka nespočívá jen v mechanickém odehrání té které písně, bez pocitu odpovědnosti. V čem nejvíce varhaníci chybují? V neznalosti r i t u m š e s v a t é. Bohužel, je to pravda. Nebot proč se hrají písně, které nemají s Obětí, přinášenou ila oltáři, nic společného, naopak, odvádějí lid od pozornosti? Anebo proč varhaník preluduje k svému potěšení tak dlouho, že, i když náhodou hraje mešní píseň, nezahraje více než tři sloky do pozdvihování? Ovšem někdy se musíme varhaníka zastati, chyba bývá jinde. Jak se vlastně má varhaník chovat při mši svaté? Ožívati ponejvíce mešních písní, a právě »B o-ž í c e s t a« má těchto písní tolik jako žádný jiný diecésní zpěvník. Proto byl pořizován zpěvník nový, poněvadž starý nedostačoval. Slýcháme sice někdy námitky, že lid si chce alespoň v neděli v kostele zazpívat (rozuměj: nějakou líbivou píseň mariánskou, která ale nemá vůbec souvislost se mší svatou), což pak by si nezazpíval mešní píseň? Nevěřte takovým výmluvám, jsou jen liché. Známe kostely, kde se zpívá s radostí a porozuměním a vždy jen píser-i mešní. Záleží, jak je lid vychován, jak se mu vysvětlilo, proč jen mešní píseň se má zpívati a jaký výběr písní je určován. A jak se tedy říditi při výběru písní? Musíme znáti pořad svátků, tedy znáti d i r e k t á P. Kde se hraje jen v neděli, tam je to poměrně lehké. Odečteme-li neděle adventní, vánoční, postní, velikonoční a svatodušní, které mají vlastní mešní písně, nebude výběr mešních písní obecných dělat potíže. Ve farních kostelích zase ve vše-dní dny bývají často mše z á d u š n í. Pro ty máme čtyři mešní písně, které úpině postačí ke střídavému zpěvu. Tam, kde se denně zpívá, má býti pomůckou »D o p 1 n ě k d i r e k t á-ř e«. Má nám připomínati svátky světců, kteří mají vlastní píseň mešní. Jsou to svátky mariánské, eucharistické, první pátky (B. S. P.), svátky apoštolů, andělů, patronů českých. Při 21 | ||||
|