|
| ||||
| ||||
|
písních obecných osvědčuje se způsob pořadový, věřící již sami tuší, která píseň přichází na řadu. Počátek církevního roku je první neděle adventní. Máme 4 mešní písně, pro neděli je nejvhodnější č. 40. U nás je zvykem sloužiti denně, pokud to rubriky dovolují, mši tak zv. »R o r a t e«. Zjistíme podle direktáře, ve které dny připadá Gloria a tu zpíváme píseň mešní, speciálně č. 38-39-41. V jiné dny volíme další, které mají vztah k mešní Oběti. Na Štédrý den se již zpívá obyčejná mešní píseň s vynechá-ním Gloria, bez předchozího zpěvu: »Ejhle, Hospodin přijde.« (Praxe: před mší sv. zpíváme »Ejhle« a po žalmu, pokud čas dovolí, píseň č. 50 »Zdrávas Panno čistá«.)
Pro o b d o b í v á n o č n í máme pět mešních písní. Koledy určíme jen ty, které mají vztah ke mši svaté. Bývalo dříve zvykem zpívati vánoční písně až do svátku Očištování Panny Marie. To není správné. Vlastní období vánoční končí o k t á v o u svátku Zjevení Páně. Prakticky končíme vánočními písněmi 17. ledna a svátkem stolce sv. Petra v Římě, t. j. 18. lednem, kdy začíná světová oktáva modliteb za sjednocení u víře, začneme písně vlastní těmto dnům. Pro tento svátek a svátek obrácení sv. Pavla použijeme písně č. 244, v další dny unionistické č. 247. Pak již jen mešní obecné. Tři dny před Popeleční středou v t,ak zvané »o s t a t k y« bývá výstav Nejsvětější Svátosti. Tu zpíváme písně eucharistické č. 135-136-137, po případě i další 138-139-140, či písně 178 až 185. Popeleční středou začíná p o s t n í d o b a, pro kterou máme pět mešních a sedm nemešních písní. Výběr to dostačující. Připadnou-li větší svátky, jako sv. Tomáše Aquin., sv. Josefa, bl. Jana Sarkandra, použijeme bud vlastní mešní písně, či obecné nebo k českým patronům. Doba velikonoční má tři mešní, sedm nemešních písní, tyto ovšem jen pro tichou mši svatou. Do doby velikonoční připadá svátek ochrany sv. Josefa, někdy též českého patrona sv. Vojtěcha, oba mají mešní písně (237-251). Písně velikonoční zpíváme až do svátku Nanebevstoupení Páně, pro který máme dvě mešní písně, střídavě pro celý oktáv. Hod Boží s v a t o d u š n í má taktéž dvě mešní písně, které můžeme zpívati i na svátek Nejsvětější Trojice, neumíme-li píseň č. 138. V m ariá.nském měsíci květnu zpíváme častěji mešní písně mariánské, ovšem pro neděle, je-li mše sv. sloužena v rouchu barvy zelené, použijeme písně mešní obecné. Pro slavnost Božího Těla a celý oktáv písně eucharistické. Také v červnu častěji mešní písně k B. S. P. Svátek sv. Petra a Pavla má píseň vlastní, taktéž našich patronů sv. Cyrila a Metoděje. Tu nezapomeňme na píseň unionistickou č. 247! A tak se malebně střídají písně i v dalších měsících, takže si nikdo nesmí stěžovat na nějakou fádnost. Vše prostě záleží na vhodném uspořádání písní. Může se namítnouti, že theorie se lehce přednáší, ale tyto řádky nejsou theorií, ale vyplynuly z mnohaleté praxe i stu-dia. - O uvědomění varhaníků se stará arcidiecésní Cyrilská Jednota pořádáním d u c h o vních cvičení, spojených s praktickým n á c v i k e m. Nešlo dosud vše tak, jak bychom si přáli, ale postupem doby doufáme, že se dobré dílo zdaří. Úkolem Cyrilských Jednot není snad pěstovat jen z p ě v u m ě 1 ý, nýbrž hlav-ně z p ě v 1 i d o v Si, a to v popředí zpěv m e š-n i c h p í s n í. Jak nevzpomenouti s t a r Sr c h u č i t e l ů, kteří za našich mladých let ještě sedávali za varhanami a, vedli chrámový zpěv po správné cestě, kolik času obětovali, aby nás naučili zpívati nové písně mešní, za to jim ani nemůžeme býti dosti vděčni! To schází dnešní mládeži, která proto v kostele mlčí, jde-li vůbec do něho. Věnujme se jim, učme je zpívat, a tím si také zajistíme dorost pro zpěv umělý na kůru. T. D. Pod svícnem tma. V nynější době bývají u nás rozhlasem vysílány katolické bohoslužby jen zřídka Ikdy, jen na větší svátky v roce. Čekali bychom tedy, že vysílané zpěvy budou opravdu vzorem po každé stránce. Čekali bychom to tím spíše, když jsou bohoslužby vysílány z katedrálního chrámu. Ale dne 1. ledna t, r. jsme se toho nedočkali. V 9 hodin byly vysílány katolické bohoslužby z brněnské katedrály: T r e g l e r o v a latinská »M i s s a j u-b i l ,a e i«, Introit a Communio gregoriánský chorál, a vložky z K ř i č k o v y c`eské vánoční mše. P o odrecitovaném G r a d u a l e byla zpí- Rozhlas vána vložka z české Křičkovy mše, a po odrecitavaném o f f e r t o r i u byla zpívána zase česká vložka. Takový způsob však zřejmě odporuje církevním předpisům, Pius X. v »Motu prop,rio« z r. 1903 (č. 8) připou"stí vložky jenom na dvou místech, a to po o.dzpívaném neb odrecitovaném o f f e r t o r i u, a po odzpívaném neb odrecitovaném B e n e d i c t u s. A dále, podle platných církevních předpisů, není přípustno mezi latinské mešní zpěvy zařazovati vložky v jiném jazylku než latinském. (Sr. Čala: Duchovní hudiba, str. 71, a.) Tážeme se tedy, pro koho jsou dány cirlkevní předpisy o liturgické 22 | ||||
|