|
| ||||
| ||||
|
knížete přfjmfm Kocela vyučoval v katolickém náboženství a přivedl jej na víru katolickou. Taktéž upevnil u víře katolické Bulhary s jich králem Bogorisem, rozšířil poklady nebeské též na Dalmatince a dal si všemožnou práci, aby seznámil také Korutany s pravým Bohem a přivedl je k Jeho uctěni.
Povstaly mu z toho nesnáze. Ježto totiž někteří z mladé křesianské té obce pohlíželi na působnost Methodějovn závistivým okem, obžalovali nevinného muže u Jana VIII. nástupce Iladrianova, jako by jeho učení po-rušovalo mravy předků, kteří užívali při službách božích výlučně řecké neb latinské řeči. Papež maje starost o neporušenost víry a staré kázně, povolal Methoděje do Říma, aby výčitky ty vyvrátil a se ospravedlnil. On jsa dobrým svědomím jist, uposlechl radostně a bylo mu snadnou věcí, roku 880 u přítomnosti papeže Jana VIII , několika biskupů a duchovenstva dokázati, že i on sám stále zachovával totéž vyznáni viry a jiné že pilné v něm cvičil, na něž ti přítomnosti a za schválení Hadrianova na hrobě knížete apoštolského byl přísahal; užíval-li při službách Božích řeči slovanské, stalo se to z dobrých příčin a se svolením papeže Hadriana. Též písmo svaté se tomu nepříčí. Výkladem tim očistil se Method od každého podezření tou měrou, že jej papež objal s radosti, uděliv mu hodnost arcibiskupskou, potvrdil poslání jeho do krajin slovanských. Přidav mu pak několik biskupů, jimžto měl v čele státi a kteří jej měli při rozšiřováni viry katolické podporovati, poslal jej s vřelými odporučovacími listy a s dalekosáhlou pinou moci do Moravy zpět. Později potvrdil papež vše to v listu Metlioději zaslaném, když totiž závist zlých lidí ještě jednou proti němu se obrátila. Methoděj pokračoval tedy úpině upokojen a s horlivosti ještě větší v úřadě svém, spojen jsa a papežem a celou církvi římskou nejvroucnějšf páskou lásky a víry, Brzy sklízel výtečné plody své působnosti. Obrátil totiž osobně knížete českého Bořivoje a pak jeho manželku Ludmilu s pomoci ještě jednoho kněze na víru katolickou a přivedl to v krátké době tak daleko, že mezi národem tím křesEanské jméno daleko široko známým se stalo. — V téže době staral se i o rozšířeni světla evangelia v Polsku. Krajinami haličskými vnikl až do Lvova a zřídil tam sídlo biskupské. Odtud vnikl, jak někteří vyprávějí, i do říše Rusů a založil tam biskupství kievské. S těmito nevadnoucimi vavříny se vrátil ku svým na Moravu. Citě pak konec svého pozemského života, vy-volil svého nástupce, napomenul kněžstvo a lid v posledním pastýřském slovu ku cnosti a dokončil svůj život klidnou smrtf, život to, jenž pro něho byl cestou do nebe. Jako Řím Cyrilla, tak oplakávala Morava při jeho smrti Methoděje a připravila mu čestný po-hřeb. Připomínáme pak si to vše, ctihodní bratři, s radosti velikou a hluboce Nás to dojimá, kdy zpět pohlížíme k minulosti, kteráž budí v Nás vzpomínky na spojení se slovanských národů s Církví římskou, započaté s nadějemi velice skvělými. Oba jmenovanf šiřitelé křestanské viry vyšli ovšem z Cařihradu k národům pohanským, avšak jejich po-slání muselo býti apoštolskou Stolici, tímto středem veškeré jednoty, bud přímo nařízeno, anebo, což nejednou se stalo, bylo touto výslovně a slavně potvrzeno. Skntečně pak vy-dali v městě Řfmě nejen počet o správě svého úřadu, ale i odpovídali tu na žaloby proti nim vznešené; zde na hrobech sv. Petra a Pavla složili vyznáni víry katolické a zde také ob-drželi svěceni biskupské vedle piné moci, za-ložiti vládu Církve s podržením různosti svěceni, — Odtud získáno dovolení k užíváni slovanského jazyka při sv. obřadech a právě tímto rokem konči se desáté století od té doby, co papež Jan VIII. psal Svatoplukovi, knížeti moravskému, následující : „Užíváni slovanského jazyka ... , jímž Bohn přislušici čest a chvála se prokazuje, potvrzujeme a nařizujeme, aby tímto jazykem z p í v á n a byla Ježíši Kristu, našemu Pánu, sláva a čest, a aby jim díla Jeho byla velebena. Ve skutečné věrouce není žádného zákazu, aby slovanským jazykem mše sv. sloužena nebyla, jakož aby i tímtéž jazykem svaté evangelium a všechna zbožná čteni starého i nového Zákona, pokud správně jsou přeložena, nemohla být přednášena”. Toto potvrdil také Benedikt XIV, apoštolským listem ze dne 25. srpna 1754. Kdykoli jen římští papežové žádáni byli o pomoc knížaty, nalezajicími se včele národů, Cyrillem a Methodějem křeslanské víře získaných, projevili vždy největší dobrotivost ochotným přispěním, laskavost při poučováni, nejlepší vůli při udělováni rady a vůbec pro-kazovali vždy neobmezenou ochotu u všech věcech, pokud to jen možná bylo. Zvláště Rastislav, Svatopluk, Kocel, svat. Ludmila a Bogoris došli u Našich předchůdců lásky plného uznáni. Ani smrtí Cyrilla, ani Methoděje nezměnila se a neochabla otcovská péče římských papežů o slovanské národy ; naopak ale jevila se vždy při ochraňováni čistoty náboženství a při hájení blaha oněch národů. Mikoláš I. poslal z Řfma Bulharům kněze, kteřfž národ vyučovali, jakož i biskupy z Populonie a Ostie, | ||||
|