|
| ||||
| ||||
|
Po první válce dostává se dr. Michl do Prahy na křižovnický kůr, kde stává se spolupracovníkem J a r o m í r a H e r 1 e. Jak si dobře rozumějí tito dva uctívatelé církevního baroka,, rokoka a dalších slohů barokisujícího charakteru! Herle přirůstá, k srdci svého varhaníka i svými vlastními skladbami, blízkými oněm historick'y"m slohům. Herle zasluhuje se o kůr i tím, že ke skvělému, oírkevně bezvadně orientovanému sboru připojuje často i výborné hráče a zpěváky z Národního divadla. Sbor má i výborné sólisty - zpěváky. Nádheře výtvarného ba-roka Dienzenhofferova dostává se tak za řiditelování Herleho a varhanictví Michlova (jak dovede vždy rozehrát dr. Michl barokní varhanový stroj!), i za působnosti znamenitě sezpívaného chrámového sboru, skvěle provozované, slohově pině vystihované, barokisujíeí hudby. Herle udržuje skvělou tradici 'kůru křižovnického, a varhaník sourodě a s nadšením se spoluúčastní. Ale regenschori se svým varhaníkem neulpívají. Varhaník marně na mladdoboleslavském kůru nepůsobil; je to zejména Hruška, J. C. Sychra a Karel Stecker, Picka, Tregler, Tinel a jiní, kteří se tu uplatňují. Josef Tadra, neznámý 'Stec!kemův žák, se tu projevuje po prvé; důležitý čin v reprodukci círlkevní hudby jest Sychrova »M i s s a o c t o v o t u m«, domicilovainá ve Švýcamsku, po prvé provedená ve Staré Boleslavi ředitelem Jos. Klázarem. Steckerova »M i s sa s o 1 e m n i s« se stává číslem ~repertoárním — snad jediný kůr, 'který pochopil u nás dějinný význam této práce. Dirigentský výkon Herlův a varhanický Michlův — a není těžšího varhanního partu v našich mších vůbec — jsou na výši. Ale nejvíce přirůstá jim k srdci církevní romantismus Pickův. A když Herle od-chází na odpočinek, dr. Michl přejímá ředitelství kůru a osvědčuje se i v této funkci dokonale. Střídá úlohu sbormistra s funkcí varhanílka podle potřeby a neubírá ničeho z doby, při které spolupracoval s Herlem — spíše přidává nové vzácnosti. Zejména pěstuje — i v tom po-kračuje na cestě jednou nastoupené — hudbu francouzskou, přivádí k nám hudbu švýcarskou (Ivar Miiller, Kaelin), novou hudbu italskou, a zač ,mu budeme zvláště vděčni — i novější hudbu polskou. A nakonec: začíná si všímat i ne-známé naší nové hudbycrkevnf, připravuje velkou mši Karla Vedrala a jistě že tu půjde dál, náš šedesátník, piný svěžích sil a nadšeni, C. S. •
Bohumil Vendler (zemřel 25. ledna 1948). By1 vynikajícím skladatelem hudby světské — sám zpěvák a sbormistr, čerpal z bohatých zkušeností praktických; proto jeho mužské, ženské, smíšené, vesměs světské sbory tak pěkně zně-jí a jeho sólové písně jsou tak zpěvny; to platí i pro církevní hudbu, které chceme vzpomenou-ti. Největším Vendlerovým dílem je tu jeho »Missa solemnis« (op. 13.) pro smíšený sbor a velký orchestr (nebo varhany) — skladba, na kterou jsme úpině zapomněli. Také »mše pro čtyři mužské hlasy« bez průvodu a »Pange lingua« (op. 31) se neprovozuje, zrovna jako smuteční sbory »Památce zasloužilých mužů« (J. V. Sládek, op. 27a.) a »Smuteční zpěv (P. Fr. Žák, op. 27e.) — prvý sbor je velkého rozsahu, druhý stručnější, oba skvěle vystihují slovo. Také pro ženský sbor tu skládal B. Vendler s velkým úspěchem — takové »Tři zpěvy ke mši svaté« ho velmi dobře representují, jako krásné »Veni sancte Spiritus« pro týž soubor (op. 46c.). Ženský a mužský sbor spojil nám Bohumil Vendler zajímavě ve svých třech i>Pange lingua« (op. 46.). Pak je tu dobře harmonisované »Adoro te« pro smíšený sbor (op. 46d.). I v církevní hudbě skládal Vendler pro sólový hlas: »Čtyři mariánské zpěvy« pro vyšší hlas (věnované skladatelově choti), representují ho význačně zrovna jako »Otče náš« a »Zdrávas, Maria« pro nižší hlas. Do duchovní hudby patří »Žalm 126.« pro smíšený sbor a orchestr. Vendler byl žákem Steckrovým a svému učiteli stál zvlášt blízko: jeho jemné a důsledné polyfonické cítění, smysl pro využívání moderních prostředků projevu, volených se zvláštním vkusem, i způsob vnitřního zvýraznění, piný vzácné výrazové objektivity — celý sloh propiněný ryzí církevností, vcelku sloh sice romanticky vyladěný, ale mírněný hlavně monothématickou ušlechtilou a přirozeně se podávající výstavbou. Pro dějinný vývoj naší církevní hudby dílo významné, bohužel nadobro zapomenuté, neprovozované. Na ušlechtilost hudby Vendlerovy a její rozsáhlost vyčerpávajícím způsobem upozornil v roce 1940 Ludvík Boháček v práci: »Bohumil Vendler«. Poznámky k životu a dílu (»Knihovna Unie českých hudebníků z povolá-ní v ]Praze«, č. 29). C. S. • Znáte chlapce 9—10 let starého, který rád zpívá a má dobrý sluch? Doporučte jej do pražské S c h o 1 y c a n t o r u m, kde se dobře vzdělá v hudbě, bude studovati na střední škole, vy-roste v dobrém katolickém prostředí i pozná daleký svět. Školné s veškerým zaopatřením jest 1.000 Kčs měsíčně; nemajetný, nadaný může dostati stipendium. Žadatel musí se pod-robiti přijímací zkoušce, ke které se může do-staviti bud' do Bratislavy, Brna, Olomouce, Uh. Brodu, Hradce Králové, Plzně, Čes. Budějovic, nejraději však do Prahy přímo do Scholy cantorum, Praha I, Karlova 2. V případě přijeti může nastoupiti 1. dubna 1948. Prospekty a informace si vyžádejte přímo ve Schole cantorum, Praha I, Karlova 2. 24 | ||||
|