|
| ||||
| ||||
|
Světskou hudbu pěstovala naše města svými trubači na věžích kostelních a radničních. Ochoz na věži kostela sv. Mikuláše v C. Budějovicích sloužil zde, jako jinde, pro vytrubování f a n f á r. Zpráva, že zde r. 1557 trubači byli,2) není spolehlivá, neboE rok ten se zdá býti příliš pozdní; jednak v době renesance byly vystřídány již fanfáry „m u t e t a m i”, na které primitivní trubky už nestačily a musily tedy býti přibrány pozouny, jednak mluví se o spolupůsobení zpěváků, což tím spíše před-pokládá spoluúčast pozounérů. Naši zpravodajové jsou ve svých zprávách nepřesní, ztotožňujíce trubače a pozounéry, ačkoli to byly sbory, které nelze zaměňovati. Jsou to nejen dva různé druhy nástrojů, ale i komposiční technika pro každý z těchto dvou druhů nástrojů je jiná.
Z pozounérů se potom vyvinuly městské kapely. V Čes. Budějovicích mohli bychom předpokládati ještě jiné hudební těleso, totiž hornickou kapelu.:) Královské horní město Budějovice vlastnilo již v starších dobách stříbrné doly, jejichž rozmach za krále Ferdinanda přivábil sem nové pracovní síly ze Saska. Tam se vyvinul zvláštní typ hornické hudby, t. zv. Eergreyen,4) jakési hornické taneční písně (Reigen), a byl přenesen i k nám. Polyfonní charakter tehdejší hudby předpokládal cvičené zpěváky a instrumentalisty. Výcvik ve zpěvu poskytovala tehdejší mládeži partikulární škola, t. j. ústav podobný našim gymnasiím. Škoda, že Z i k m u n d W i n t e r pro svoje dílo „Život a učení na školách partikulárních” našel, pokud jde o Budějovice, tak málo zpráv, a to ještě k tomu pro náš předmět zcela bezvýznamných ; příčina leží v tom, že mu hlavním pramenem byly spisy o konfirmacích školských osob se strany pražské university, tehdy ústavu utrakvistického, kdežto Budějovice, město katolické, muselo si opatřovati učitelské síly odjinud, na př. z Olomouce.5) Že ale i tato katolická škola partikulární dovedla vychovati že svých studentů zdatné zpěváky, kteří i potom v praktickém životě zpěv pěstovali, dokazuje znění dedikace, kterou předesílá sběratel cenných vokálních skladeb, K 1 e m e n t S t e p h a n i, svému „Liber secundus suavissimarum et jucundissimarum harmoniarum...” Noribergae (1568). Dílo je věnováno konsulům a senátorům města Budějovic, kde mají prý tak znamenitý sbor, že se v celých Čechách lepšího nenajde.6) Jako záslužní mužové se zde uvádějí: Jan Frisch, M. Quirinus Marchensis a hudebník Kryštof Schweher. Jsou to občané budějovičtí? — Odpově(r na tuto otázku čekáme od místního musikologa. O Schweherovi se vypravuje, že je skladatelem nějakého zpěvu v norimberské sbírce ,veterum ac piarum cantionum de praecipuis anni festis" z r. 1561.7) Tím méně pak je jasno, jaký byl vztah mezi těmito osobami a vydavatelem sbírky, Klementem Stephanim, a jaké pohnutky tohoto přiměly k dedikaci díla městu Budějovicům. Stephani byl totiž rodákem z B o c h o v a u Karlových Var, studoval prý r. 1554 na universitě v Lipsku a žil potom jako nakladatel v Chebu a Horním Slavkově. O nějakém jeho pobytu v jižních Čechách anebo do-konce v Č. Budějovicích není ničeho známo. A přece tam musel být, když tak vy-chvaluje na základě vlastního poznatku sbor budějovických pěvců. Také věnování jiné hudební sbírky V i 1 é m o v i z R o ž m b e r k a, pánu na Krumlově, z r. 1567, nasvědčovalo by tomu, že Stephani někdy v jižních Cechách byl a s Vilémem z Rožmberka přišel do takového styku, že o něm mluví jako o „domino suo clementissimo”. Ve sbírce z r. 1568 jsou zastoupeni tito skladatelé : L u d v í k S e n f e 1, A n d r e a s Schwarz, Thomas Crequillon, Johann Walther, Petr Masse-n u s a J a k u b V a e t. Tito dva poslednější byli císařskými kapelníky 1546—1562, F r a n t i š e k M a r e š: Rožmberská kapela (ČČM LXV~II, 1894, str. 212). Hornickou kapelu měl i pán Vilém z Rožmberka v Reichenštejně u Vratislavě (J o s e f S a-1 a b a: Třetí legace Viléma z Rožmberka do Polska, ČNM CI, 1927, str. 47). O složení hornické kapely ve Freiberku v Sasku mluví M a r t i n S a c h s e n w e g e r ve své studii »Schlegel und Eisen«, Verlag C. Heinrich, Dresden N. ") G. J. D 1 a b a č: Kiinstler-Lexikon III, 189. Bližší o Bergreihen viz M. Sachsenweger 1. c str. 44 a násl. 1) Z. W i n t e r: Život a učení na partikulárních školách, str. 103, 104. Přes katolický ráz českobudějovické školy nalézáme mnoho tamních studentú zapsaných na německých universitách. Viz Katalogy, jež vydal J. V. Šimák v ČČM, LXXX. 1906. K. R i e s s: Musikgeschichte der Stadt Eger im 16. Jahrh. (Rohrer, Briinn), str. 82 a násl. R. E i t n e r: Quellen-Lexikon IX, 108. 26 | ||||
|