|
| ||||
| ||||
|
Je-li Michna v tomto směru modernistou, překvapuje zase, že na druhé straně sáhl — zajisté pro zpestření — k prostředku dávno odloženému, k f a 1 s o b o r d o n e, tedy k prostředku historisujícímu. Velmi tedy litujeme, že toto dílo Michnovo je pro-zatím ztraceno a že není ani naděje je nalézti v místě, jemuž bylo věnováno, alespoň všechny námi učiněné dotazy tam byly bezvýsledné.
Podobně stojí věc s jiným dílem, neméně pro nás zajímavým. Je to ,Sacrum figurale de s. Auratiano" od O s v a 1 d a J a n a P o c h a, varhaníka v kostele sv. Mikuláše.15) Jméno Pochovo nenajdeme v žádném slovníku a sv. Auratiana v žádném kalendáři, ale pro místní hudební dějiny má Poch velký význam, protože jeho skladba vznikla v Budějovicích, kdežto ty, které jsme zde doposud uvedli, dostaly se sem odjinud věnováním. Také Poch věnoval svou mši budějovickému magistrátu r. 1672. Týž byl s touto mší asi velmi spokojen, nebol poskytl za ni skladateli dar 12 tolarů. Dlouho ale ta sláva netrvala, alespoň dnes v Budějovicích už nikdo o ní neví. Se jménem sv. Auratiana, ~ snad patrona města, potkáváme se v Budějovicích ještě třikrát: na severní straně kostela sv. Mikuláše mezi postranní lodí a farní sakristií je kaple sv. Auratiana s oltářem tohoto světce z poloviny XVII. stol., a velký zvon nese napis : ,Hoc opus Deo, B. V. Mariae, s. Nicolao Auratiano ... MDCCXXIII..." Konečně je socha sv. Auratiana na morovém sousoší z r. 1716.1(;) Od století XVIII. dalo by se očekávat, že nám zanechalo nejvíc hudebních památek, nebol většina našich kostelů chová ještě tolik hudebního materiálu, že lze právem souditi na domácí nadprodukci. Snad i prohlídka kůrů budějovických kostelů nám přinese nové poznatky, obzvlášl když klidný vývoj politických, hospodářškých a sociálních poměrů v městě byl přerušen jen jednou, totiž v r. 1744, kdy dne 29. září zmocnili se Prusové města, až byli 22. října téhož roku plukovníkem Trenkem vyhnáni. Že potom jeho panduři svým pověstným způsobem řádili, je věc snad samozřejmá, ale zhoubný vliv na provozování hudby, zejména kostelní, snad z toho vyvozovati nemusíme. Dokud nebudou prohlédnuty spisy patronátního úřadu a po r. 1785 spisy dómské kapituly, nemůžeme uvésti než tři chorregenty děkanského, od r. 1785 katedrálního kostela sv. Mikuláše. První je F r a n t i š e k J í r o v e c, jenž vedle řízení kůru u sv. Mikuláše zastával místo radního u města a zemřel r. 1771. Byl otcem Vojtěcha Jírovice, r. 1767 narozeného, později slavného hudebníka.. Není známo, v jakém příbuzenském poměru k nim byl J a n J í r o v e c, jenž jako student '2. třídy gymnasia piaristů v Budějovicích r. 1763 vystupoval „in modis musicis” ve školské hře ,Actio acta".17) Dlužno totiž dodati, že v Budějovicích se usadili piaristé, řád, podobně jako jesuité, eminentně hudební; ujali se pak kostela Obětování P. Marie. Zdali a v jaké míře již dřívější držitelé jeho, dominikáni, hudbu v tomto kostele pěstovali, bude nutno vyšetřiti. Novotou pro město jsou tou dobou školské hry s hudbou na jevišti piaristického gymnasia. Avšak vratme se zase ke kostelu sv. Mikuláše, nebol zde můžeme zaznamenati dalšího chorregenta J á c h y m a Š t ě p á n o v s k é h o (nar. 1735, zemřel 1801). 1s) Byl to skladatel pilný a oblíbený, nebol s jeho skladbami potkal jsem se na nejrůznějších, někdy i značně od sebe odlehlých místech, totiž v Praze u alžbětinek (10), v Pra-ze u voršilek (1), ve Velvarech (1), v Nepomuku (1), v Č. Krumlově (10). Z toho je patrno, že Štěpánovského nelze považovati za pouhého lokálního skladatele. Kdybychom směli hodnotit skladatele podle oblasti, v níž jsou jeho skladby rozšířeny, před-čil by Štěpánovského jeho nástupce, další kapelník dómu, J a n N e p o m u k V o c e t (Wozet), nebol jedna jeho skladba zabloudila dokonce do Pisy, Capella della Primiziale, jiné jsem našel v Nepomuku (1), v Kroměříži (3), v Č. Krumlově (4), v Rokycanech v museu (1), v Rajhradě (2). Některé skladby byly vydány tiskem, mezi nimi tance, zvané „XIV Deutsche” 1819, věnované hraběti Colloredo Mannsfeldovi. Takové pro klavír psané tance vydávaly se v Praze začátkem XIX. století každoročně od různých skladatelů pro plesy v době masopustní. Nemají valné ceny hudební. Také církevní hudba po r. 1800 značně poklesla a nemáme proto zájmu hudební poměry našeho města dále sledovati. 15) Časopis katolického duchovenstva 1918, str. 533. J. B r a n i š: Soupis památek VIII, 21, 23 a 43. Synopsis v Universitní knihovně v Praze, 52 A 39. 8) B á h m - Ž d' á r s k ý: Die Stadt Budweis (Budweis 1904), str. 135. 28 | ||||
|