|
| ||||
| ||||
|
v
Dr Antonín Cala O. P.: Zamyšlení nad slovy Pia XII. o liturgické hudbě. Pius XII. v encyklice »M e d i a t o r D e i« z 20. listopadu 1947 (v č. 189—192) potvrzuje předpisy o liturgické hudbě, které vydali Pius X. a Pius XI., a naléhá, aby byly všude zachovávány přesně a svědomitě. Už posv. kongregace obřadů nazvala předpisy, uvedené v Motu proprio z 22. listopadu 1903, »Z á k o n í k e m p o s v á t n é h u d b y«, závazným pro celou Církev a pro všechny chrámy bez výjimky.l) Pius XI. pak v apoštolské konstituci z 20. prosince 1929 urguje, aby tento »Zákoník posvátné hudby« byl všude svědomitě zachováván. Totéž činí i Pius XII. v encyklice »Mediator Dei«. 1. Od vydání Motu propria Pia X. uplynulo už více než 40 let, a přesto je tento »Zákoník posvátné hudby« doposud zcela neznám velké části odpovědných činitelů z řad laiků i duchovenstva. A mnozí z těch, kteří jej znají, říkají: »U nás se to nedá zařídit podle církevních předpisů.« Po pravdě však taková slova nejsou žádnou omluvou, nýbrž jen planou výmluvou; jsou jen projevem pohodlnosti těch, kteří je pronášejí a kteří nejsou ochotni dát si práci s prováděním těch předpisů, které jsou dány ve formě zákona pro celou Církev a pro všechny chrámy bez výjimky. Tři papežové poslední doby důrazně přikazují všem odpovědným činitelům obnovu liturgické hudby a zpěvu. K těmto znovu a znovu opakovaným příkazům nejvyšší církevní autority nemůžeme už zůstat neteční a hluší. Jejich výzvy nás zavazují ve svědomí. Jsme povinni je poslouchat. Je třeba jen opravdu chtít, jen se dát velkodušně do práce o uskutečnění těchto předpisů, a pak poznáme, že nejsou neproveditelné. Zkušenost už ukázala, že se dají provést všude, ve všech kostelích, jen když je k tomu trochu dobré vůle, především se strany duchovenstva, a pak také se strany ředitele kůru a zpěváků.2 ) 2. Je zřejmé, že obnova a povznesení liturgického zpěvu a hudby závisí především n a d u c h o v e n s t y u. Proto Pius XII. v encyklice »Mediator Dei« obnovuje na-řízení svých předchůdců, aby totiž g r e g o r i á n s k ý c h o r á 1, který je úředním zpěvem katolické církve, byl »usilovně a svědomitě« pěstován především v seminářích, řeholních ústavech a aspoň u významnějších chrámů. Zde se tedy musí začít v každé diecési s obnovou liturgického zpěvu: v s e m i-n á ř í c h u b o h o s 1 o v c ů. NeboE nebude-li už v semináři bohoslovcům vštípeno porozumění pro správný liturgický zpěv, pak bude marné úsilí všech ostatních činitelů o povznesení liturgické hudby. Když totiž duchovní správce nemá pochopení pro liturgickou hudbu, pak je s to znemožňovat (třeba z nevědomosti) každou ušlechtilou snahu ředitele kůru i zpěváků. Má-li však duchovní správce porozumění pro liturgický zpěv, pak bude totéž vyžadovat od ředitele kůru i od zpěváků. Proto už Pius X. v Motu proprio (č. 26) vyžaduje, aby bohoslovci byli důkladně vzděláni v církevním zpěvu. A Pius XI. v apoštolské konstituci (č. 1 a 2) nařizuje, aby v seminářích a řeholních domech bylo časté, téměř každodenní cvičení v gregoriánském zpěvu. Z uvedených církevních předpisů lze právem vyvodit, že se bohoslovcům v semináři má dostat s o u s t a v n é hudební výuky a výchovy, a že zpěv se má pro ně stát p o v i n n ý m předmětem, z kterého musí každý rok dělat přísnou zkoušku. Aby se však bohoslovcům dostalo náležité hudební výchovy, je zřejmé, že k tomu musí být v semináři vedeni knězem o d b o r n ě š k o l e n ý m v církevní hudbě. Ordinářům a představeným seminářů doporučujeme, aby se zastavili u tohoto bodu a pečlivě zpytovali své svědomí: Zda je v jejich semináři pěstován gregoriánský zpěv tak, jak to nařizuje nejvyšší církevní autorita? Zda není odbýván většinou jako Popelka? Zda jejich bohoslovce vyučuje gregoriánskému zpěvu profesor odborně školený v církevní hudbě ? Zda je u nich gregoriánský zpěv povinným před- Sr. dekret posv. kongregace obřadd z 8. ledna 1904. 2) Na př. v malé farnosti Kozmice na Hlučínsku se v krátké době přičiněním duchovního správce dosáhlo toho, že všichni věřící v chrámě krásně zpívají několik latinských chorálních mší. 29 | ||||
|