|
| ||||
| ||||
|
mětem? Zda z jejich seminářů vycházejí kněží, kteří mají opravdové porozumění pro liturgický zpěv?
Mají-li být spiněna nařízení papežů, je třeba přikročit konečně k základnímu řešení obrody posvátného zpěvu a hudby v našich diecésích. Je třeba, aby především kněžstvo samo bylo obrozeno a vzděláno, aby mohlo obrodu šířit kolem sebe. Dosavadní praxe většiny seminářů, která ponechávala bohoslovcům takřka na vůli, chtě-jí-li nebo mají-li chuE naučiti se tomu nejnutnějšímu z liturgické praxe a připouštěla z gregoriánského zpěvu nejmírnější zkoušky, je nadále nemožná, nemají-li ze semináře vycházet kněží, kteří jsou naprosto bezradni i vůči varhaníkům a kůrovým zpěvákům i vůči choutkám věřícího lidu, pokud jde o kostelní písně. Budou-li však bohoslovci po pět let pravidelně účastni výuky i praktických cvičení vé všech oborech posvátného zpěvu a hudby, jak gregoriánského chorálu, tak i polyfonie i lidové kostelní písně, budou-li z těchto znalostí skládat přísné zkoušky s klasifikací na i n d e x u — bude pak jen výjimkou, aby vyšel některý ze semináře na vinici Páně negramotný po této stránce. Kněz zanícený krásou posvátného zpěvu a hudby bude znenáhla upravovat vkus lidu, vycvičí si zvláště mládež ve vzorném přednesu gregoriánského chorálu i lidové písně kostelní, vycvičí a vychová si i kůrové zpěváky, i jejich sbormistra. Proto Pius XII. právem přikazuje, aby byl gregoriánský zpěv pěstován především v seminářích a řeholních domech. 3. Dále nařizuje Pius XII., aby aspoň u významnějších chrámů byly obnoveny staré »Scholae cantorum«. Tímvlastnějendůrazně opakuje, co nařídil už Pius X. v Motu proprio r. 1903. Od vydání tohoto nařízení uplynulo už 45 let, a dosud, bohužel, ani jediný b i s k u p s k ý c h r á m nezřídil »Scholu cantorum«. Proč? Že by to snad nebylo možné? Když uvážíme, že soukromá osoba (prof. Miroslav V enhoda) dovedla. zřídit »Scholu cantorum« v Praze a dovedla ji udržet i v nejtěžších válečných letech, dojdeme k závěru, že tím spíše by to mohl učinit kterýkoli biskupský chrám. Až do nedávna nebyly biskupské chrámy bez postačujících finančních prostředků. A jsou-li nyní ochuzeny, pak je tu přece Boží pomoc, s kterou je možno vykonat více než s největšími hmotnými statky, a je tu též obětavá láska věřících, kteří by jistě velkodušně podporovali toto krásné dílo, jen kdyby se s ním už začalo. 4. Pius XII. tu dále opakuje nařízení svých předchůdců stran z a v á d ě n í gregoriánského chorálu mezi lid. Už Pius X. v Motu proprio (č. 3) nařizuje, aby »gregoriánský zpěv byl obzvláště bedlivě zaváděn mezi lid, aby věřící zase byli činněji účastni církevních obřadů, jak bývalo za starodávna«. Katolická liturgie je modlitba všech shromážděných věřících. Proto všichni v chrámě přítomní se jí mají účastnit činně, nejen trpně a mlčky přihlížet, nýbrž také zpívat předepsané liturgické texty. Tak tomu bývalo v prvních dobách křesťanských. Všichni věřící, kteří byli shromážděni v chrámě, zpívali neproměnlivé části mše svaté, totiž Kyrie, Gloria, Credo, Sanctus, Benedictus, Agnus, a odpovědi na pozdravy i na modlitby celebrujícího kněze, čili tak zvané a k 1 a-m a c e. Ostatní složitější (proměnlivé) části zpíval sbor cvičených zpěváků. Tak tomu bylo i ve středověku. Teprve když od 14. století vlivem polyfonie začal upadat gregoriánský zpěv a ochabla i zbožnost věřících, začala upadat i účast věřících v liturgii. Věřící se pak stávali při liturgických úkonech němými diváky bez jakékoliv činné účasti. Proto Pius X. chce zavedením gregoriánského chorálu mezi lid dosáhnout opět. živější účasti věřících v liturgii, jako tomu bývalo v dřívějších dobách. A totéž přikazuje také Pius XI, v apoštolské konstituci (č. 9) a nyní i Pius XII. Bylo by záhodno, aby se konečně i v našich zemích uskutečnilo pokud možno také toto nařízení nejvyšší autority církevní. Že se toto nařízení dá provést i u nás, to je patrné z dokladu uvedeného zde v poznámce 2. 5. Dále se tu Pius XII. vyslovuje proti některým extrémistům, kteří tvrdili, že se moderní hudba a zpěv vůbec nehodí do chrámu. tiž Pius X. v Motu proprio (č. 5) praví, že A moderní hudba je připuštěna do chrámu, poněvadž i ona vytváří skladby takové hodnoty, rozvahy a vážnosti, že nikterak nejsou ne-důstojné liturgických úkonů«. Připomíná však, že se přitom musí pečlivě dbát, aby neobsahovala nic světského, neboE jinak by nepovznášela ke zbožnosti. 30 | ||||
|