|
| ||||
| ||||
|
Pius XII. tu uvádí tutéž výhradu ; ale pak jde ještě dále, když praví : »O p r a v d u je potřebí otevřít jim (moderní hudbě a zpěvu) dveře našich koste-1 ů, protože oba dva mohou nemálo přispěti k lesku posvátných obřadů, k pozdvižení myslí a zároveň k osvěžení pravé zbožnosti.«
6. Zvlášť pozoruhodný je však poslední odstavec uvedeného textu encykliky. Pius XII. v něm totiž vybízí k pěstování lidového kostelního z p ě v u, poněvadž i tento druh zpěvu může nemálo povznést ke zbožnosti. S velkou radostí a vděčností přijímáme tato slova sv. Otce. Jak známo, v našich zemích se odedávna pěstoval lidový kostelní zpěv více než kde jinde. Dokladem toho jsou nejstarší české písně, »Hospodine; pomiluj ny« z 11. století a »Svatý Václave« z 12. století; dále pak staročeské roráty a četné kancionály, počínaje od 15. století až podnes. Přesto však nelze nevidět skutečnost, že se v nynější době zpívají lidové písně kostelní mnohem méně než v dřívějších dobách, a že se téměř všude projevuje úpadek lidového zpěvu kostelního. Proto s velkou radostí přijímáme výzvu sv. Otce k obnově lidového zpěvu kostelního. Necht jsou tato slova sv. Otce pobídkou všem povolaným činitelům k tím horlivější práci o zvelebení lidového zpěvu duchovního. K tomu se ovšem předpokládá : 1. aby se příslušní činitelé v každé diecési účinně postarali o vydání dostatečného počtu výtisků diecésního zpěvníku, 2. aby pak varhaníci pině využili všech písní, které jsou obsaženy v diecésním předepsaném zpěvníku. Z toho všeho vidíme, že je třeba ještě mnoho práce k tomu, aby byl všude a ve všech chrámech přesně a svědomitě prováděn »Zákoník posvátné hudby«, jehož pinění zde Pius XII. důrazně urguje. Jar. Dušek: Hudební výchova a československá škola. Jelikož se v poslední době děly vážné pokusy při reformě čs, školství odsunouti hudební výchovu na poslední místo vyučovacího plánu a porušiti zcela starou českou hudební tradici, pozvedli své hlasy proti takovému úmyslu všichni kulturní a umělečtí pracovníci, aby včas varovali. Hudební komise profesorů středních škol vy-pracovala memorandum, jež předložila všem kulturním výborům politických stran, které budou v plenu jednou konečně rozhodovati o předložených návrzích. Otiskuieme toto memorandum, aby všichni, jimž leží na srdci zájem o povznesení hudební kultury českého lidu, posoudili tyto snahy a přispěli svým vlivem k tomu, aby hudební výchova na školách byla povinnou ve všech třídách jednotné školy i ve vyšších třídách školy střední. „Hudba, významná součást obecné kultury, byla vždy pedagogy považována za důležitou součást všeobecného vzdělání a pro své vysoké hodnoty ethické i estetické za nezbytný článek výchovy. Poznání, zastávané Komenským a znovu vyjadřované ústy Masarykovými, který zdůrazňoval výchovu mravní, citovou a estetickou proti jednostrannému tříbení intelektu, nenašlo dosud u nás platného pochopení. Hudební výchova byla na středních školách do r. 1938 jen relativně povinným předmětem v prvních dvou třídách a dále jen nepovinným. Žáky vyšších tříd byla téměř úpině opomíjena. Důsledky toho se brzo projevily. Náš hudební život je ohrožován v kořenech své existence, nebot počal trpěti nezájmem dorůstajících generací. Je to úkaz dvojnásob smutný, že právě umění hudební, které získalo českému jménu nejvíce obdivu a slávy celého vzdělaného světa, bylo vinou školy postaveno mimo zájem studující mládeže. Dorůstající pokolení je za to vydáváno na pospas hudebnímu nevkusu, mravní laxnosti a neodpovědnosti šlágrové literatury, vyráběné bez kontroly a odpovědnosti neomezeně po továrnicku, zatím co koncertní síně, stánky umění našich vynikají-cích těles hudebních, pěveckých i umělců reprodukčních, zejí prázdnotou, a naši skladatelé jsou nuceni vydávati svá díla vlastním nákladem. Mnoho kulturních pracovníků dávno varovalo před nebezpečím, které nyní ohrožuje náš hudební život, a vidělo záchranu před ním v řádném začlenění hudební vý- 31 | ||||
|