|
| ||||
| ||||
|
chovy do školského systému, zvláště na střední škole. Nejpřesvědčivěji promluvil nacisty umučený univ. prof. dr. Vladimír Helfert knihou „Základy hudební výchovy na nehudebních školách”, kde funkci a význam hudební výchovy v české škole přesně vědecky dokázal a nedostižným způsobem vyložil. Zvláště poukázal na ne-zbytnost, aby hudba, naše nejsvětovější umění, nalezla doma nejvíce živné půdy a nejširší resonanční základnu. Zdůrazňoval nutnost hudební výchovy zvláště ve vyšších třídách střední školy, kde působení hudby se může opírati o vyspělejší cit, hlubší pochopení formotvorného úsilí, mravní velikosti a odpovědnosti největších hudebních tvůrců, kde má hudební výchova vrcholit a přinésti přesvědčivé výsledky.
V dobách první světové války posiloval náš lid své naděje naslouchaje tónům „Libuše” a „Mé vlasti”, za potupné poroby nacismem neklesal, posilován mravní silou veškeré české hudby, zatím co zahraniční rozhlas podněcoval jeho odpor k ujařmovatelům Sukovým pochodem „V nový život”. Jako v dávné minulosti chorál Svatováclavský, chorály husitské, tak za poslední hrozné války také tóny písně vznášely českého ducha k rozletu a k svobodě. Květnová revoluce 1945 přinesla příslib spravedlivého docenění hudební výchovy, právě vědomím nesmírné sociální funkce hudebního umění. Zavedení povinné hudební výchovy do 5. a 6. třídy středních škol a postupně do tříd dalších pokládáme za revoluční čin, za průlom do základů rakouské tradičnosti, ze které se naše školství ani v době samostatnosti nevymanilo. Doba porevoluční vyznačuje se zdlouhavým jednáním o věcech školských, za kterých je existence hudební výchovy na školách opětně ohrožována. Připravované za-vedení padesátiminutových hodin a zároveň snížení celkového jejich počtu má se opět státi na účet hudební výchovy. Vrací se nebezpečí nedozírných důsledků pro náš kulturní život. Naše příští inteligence má býti již za své výchovy školské při-pravována o možnosti obohacení duchovního a citového života působením hudby, a tím vylučována z účasti na daru, který revoluční hnutí charakterisovalo heslem „Umění lidu”. Kdo jiný, než střední škola, se může ujmouti výchovy našeho příštího hudebního obecenstva, a to právě v době, kdy naše hudba vybojovává velmocenské postavení ve světě, kdy se stává naším nejúspěšnějším diplomatickým zástupcem (jak to trefně označil ministr Jan Masaryk), v době, kdy demoralisace, nebezpečí fašismu a nacismu žádá protiváhu ve vyspělejší kultuře ducha a srdce, v době, kdy zrušením učitelských ústavů přechází na střední školy povinnost postarati se o hudební výchovu příštích učitelů, jimž bude opět svěřena hudební výchova mládeže českých národních škol? Vždyt náš jazyk je od prvních literárních památek nerozlučně spojen s rozvojem naší hudby a jde s ní ruku v ruce až po naše dny. To jasně dokazuje, že hudba je styčnou oblastí naší mateřštiny, její sesterskou odnoží, a jako školský předmět spolu s dějepisem tvoří komplex předmětů národní kultury, který je přirozeným východiskem veškerého vzdělavatelského a výchovného úsilí. Hudební výchova, jako předmět rámcového významu, musí státi pro své mimořádné poslání kulturní, sociální a národní vysoko povznesena nad všechny přízemní boje o vyučovací hodiny. Počáteční nesnáze, zaviněné nedostatkem pomůcek, učebnic, definitivních osnov, ne-dostatkem kvalifikovaných sil, nemohou být argumentem proti hudební výchově, naopak pochybnosti o jejím významu a důležitosti dokazují jen pedagogickou ne-odpovědnost odpůrců hudební výchovy ve školských úřadech. Je to zbytek rakouského nazírání na věci naší kultury, které nikdy neproniklo do podstaty českého národa, do základů české a slovenské citovosti a duchovosti. Bez hudební výchovy nespiní naše střední škola svého poslání. Je naléhavým příkazem, uhájiti revoluční vymoženosti a další pokrok naší hudební výchovy, splatit tak starý dluh naší duchovní kultuře a dokumentovati péči o vyšší duchovní, mravní a citovou úroveň našeho lidu. Nebylo by jistě důstojno národa Smetanova, Dvořákova a Janáčkova, kdyby ve svobodném státě omezoval a odstraňoval ze škol hudbu, která mu tolik pomáhala v dobách zlých a je jeho chloubou před celým světem." Je třeba k tomu zaujmouti stanovisko i po stránce hudby církevní a duchovní, která má slavnou minulost a nesporně lidovýchovný význam. iŤpadek hudebnosti 32 | ||||
|