|
| ||||
| ||||
|
v našem národě v současné době je zaviněn tím, že hudbě není v dnešní škole věnována potřebná péče a pozornost. Moderní matky neznají národních písní, tím méně je slyšeti v rodinách písně nábožné. Katecheti, jichž je nedostatek, nestačí zvládnouti ve škole látku náboženskou a učitel zpěvu neučí děti duchovním zpěvům - jaký pak toho důsledek? Naprostý úpadek a nezájem mládeže o duchovní píseň? A kdo má napraviti to, co desetiletím bylo zanedbáno? Těch několik pěveckých spolků - Cyrilských Jednot - na to nestačí. Je třeba nejen žádati hudební výchovu na školách, ale závazně a důsledně do ní pojmouti i píseň duchovní. O b e e-n á J e d n o t a C y r i 1 s k á se pině připojuje k memorandu a doplňuje je ještě svým požadavkem, aby h u d b a d u e h o v n í byla pojata do učební osnovy škol všeho druhu.
Dr Cyril Sychra: O novější hudbě ze Svýcar. Z několika dopisů, jichž se mi dostalo k mému článku o české církevní hudbě v tomto časopisu (roč. 1947, str. 77—85), jedna poznámka zvlášť mne zajímala: že bych měl napsat dějiny naší č e s k é c í r k e v n í h u d b y. Hned jsem omezil po-známku na úzký časový úsek, na dobu od roku 1875, od vzniku české reformy církevní hudby, kde jedině bych se cítil oprávněn dějinně vystihnout vysoce zajímavý vývoj tohoto odvětví české hudby, neboli mám tu z velké časti s e b r á n m a t e r i á 1 i provedeny přípravné práce hlavně m o n o g r a f i c k é h o r á z u, a spolu proveden rozvrh práce zejména v ohledu d ě j i n n é p e r i o d i s a e e. Vycházeje z methodiky českého strukturalismu, pracuji i v otázce vztahu k n a d n á r o d n í h u d b ě, kde se mi podávají ze srovnávání s cizí hudbou velmi závažné výsledky, podle nichž vyrůstá nám novější česká církevní hudba jako samostatné, přesvědčivě n á r o d n í u m ě l e c k é s n a ž e n í; tato hudba vykazuje vůči hudbě tohoto oboru u druhých národů úpině odlišný vývoj a přitom kvantitativně značnou rozlohu v něm. Chtěl bych své čtenáře přesvědčit aspoň jednou ukázkou z poměrně úzkého časového rozpětí o pravdě této věty. Myslím na e í r k e v n í h u d b u z e Š v ý e a r, v níž nám vystupují umělecká díla t ř í národů: francouzského, německého a italského, národů, z kterých se skládá obyvatelstvo tohoto státu — nepíši proto o švýcarské hudbě, když pojmenování státu nekryje se s národními prvky v tomto státě. Církevní hudbu vybírám tu z období přibližně od roku 1910—1942 pro jeho zajímavost, kterou dává pronikání tendencí francouzské »Scholy cantorum« (d'I n d y, B o r d e s, G u i 1 m a n t od roku 1892), pro zajímavost, která je dále podtrhována i tím, že se v této zemi uplatňovala i církevní hudba česká, hlavně J. C. S y e h r y, Vojtěcha Říhovského a Františka Picky. U Sychry byl průběh jeho hudby nejpronikavější proto, že ve Švýcarsku byly nejen provozovány jeho skladby, zejména »Missa solemnis«, nýbrž že skladatel pro Švýcary přímo skládal — byla to zejména jeho mše »O c t o v o c u m« (1913), která byla komponována a věnována Cecilské jednotě v Bernu. A je tu ,ještě jeden důležitý motiv, který mne vedl k tomu, abych zveřejnil malý úsek své práce v této otázce: významný český církevní skladatel O. A. T i c h ý, žák pařížské »Scholy cantorum«, žil několik let v Lausanne ve Švýcarsku, zúčastnil se přímo práce ve snahách této školy a možno jeho dílo mládí zasunouti do praktického uplatňování zásad, jež »Scholy cantorum« měla ve svém programu, který byl uskutečňován právě v této zemi. I. Přecházím k dílům jednotlivých skladatelů, abych vyšetřil na podkladě strohých rozborů a výkladů jednotlivých děl, jaké zámysly mají jednotlivci k vývojovým postupům, jak tyto zámysly uskutečňovali, v jakém vzájemném poměru skladby jednotlivých skladatelů se nacházejí a pod. IJčelem je, aby se hlouběji poznalo celé po-dávané období vývoje církevní hudby švýcarské i běh jejího života, onoho proudění, které tu bylo vyvoláno společnou snahou »Scholy cantorum« za očistu církevní hudby. Z bohatého výběru skladeb přihlašuje se mi s vývojového hlediska nejprve 33 | ||||
|