|
| ||||
| ||||
|
Ve starších pracích J. N e š v e r y, zejména v jeho mši »i n h o n. s e t i V i n-e e n t i i«, »G u s t a v i« atp. našlo by se něco podobností s komposicemi ze Švýcar, a nemohu zapomínati starších prací J o s. F o e r s t r a s t. i F. Z. S k u h e r s k é-
h o, kde už s řehořským chorálem je důsledněji pracováno, při čemž bylo si všímáno také chorálu a lidové duchovní písně českého původu. Toto srovnání není rozhodně jenom vnějšího rázu — vzhledem k tomu ne, protože naše církevní hudba bezprostředně po začátcích reformy započala velmi znatelně uvolňovati svůj výraz, zejména harmonický, i vnitřní tvar svého projevu (zejména prožitek) — ve snaze »Scholy« bylo: s ž í t s e b 1 í z k o s celkovým výrazem palestrinským jak ve vnějším, tak ve vnitřním tvaru; byl to vlastně v podstatě týž postup, který tkví v návratu k starému církevnímu slohu. P r o t o j e t u m o ž n é s r o v n á n í, třebaže jde o rozdílné časové polohy, neboE jedná se hlavně o použití novějších výrazových prostředků ve slohu palestrinském — přirozeně že modalit se tu může vyskytnout c e 1 á ř a d a, a výsledek bude po každé jiný. Vnitřní tvar, zachycení myšlenky, uplatnění významu vykazuje v obou případech, švýcarském i našem, úsilí s b l í ž i t se s d u c h e m staré hudby. V tom směru však pozorujeme, že u nás už od začátku vystupovala jasně snaha podat výraz slova něco novějším způsobem — církevní skladatelé ze Švýcar (zrovna jako jinde v cizině) přihlíželi spíše k vnějšímu způsobu zvýraznění, k technickým předpokladům — v tom dá se vůbec vypozorovat rozdíl naší hudby od hudby jinonárodní — i od oné ze Švýcar. Pro dnešek nás ve srovnávání zvlášť zajímá ona hudba ze Švýcar ve třetí skupině (viz nahoře), kde skladatelé vystupují z vlivů francouzské »Scholy cantorum« a za-mýšlejí vytvářet hudbu novou, dnešnímu hudebnímu cítění bližší. Tu se nám přihlašuje ke srovnání naše skupina, kterou od roku 1916 vede J. B. F o e r s t e r a jeho žáci, pak oni, kteří se aspoň v tendencích (nikoliv v provedení) k této skupině při-bližují. Zas tu poukazuji v podrobnostech k nahoře citovaným svým pracím. Možno říci, že ve všeobecnosti se tato naše církevní hudba s novější církevní hudbou ze Švýcar sbližuje — vystupúje tu však jemný rozdílový odstín, že totiž česká církevní hudba má něco bližší sklon k uvolněnějšímu projevu v celém svém tvarování. Pak je tu u nás patrna snaha psát poněkud v širším prostředí a něco více propracovávat i významové ovzduší skladebné — odtud také ono české úsilí : v i d ě t v C r e d u nejzávažnější objekt k prokomponování. Církevní hudba, representovaná L e o š e m J a n á č k e m a naplňovaná v jeho skupině některými Mora-vany, z nichž jedinci jen z dálky ho sledovali (viz opět moje dvě zmíněné práce), je církevní hudbě ze Švýcar ještě vzdálenější — extatický, rozrušivý výraz, vypjatá církevní dramatičnost tohoto druhu moravské církevní hudby oddaluje ještě víc od sebe typy skladebné — naše i ony ze Švýcar. Z řady skladatelů ze Švýcar třetí skupiny vyňal bych R e n é M a t t i o 1 i h o— jeho sklonnost k barokisované hudbě by vedla ke srovnání se skladebnou technikou i vnitřním výrazem, jak je známe z díla V o j t ě c h a Ř í h o v s k é h o, a svým poněkud novějším tvarem ukazovala by — aspoň z dálky — k oněm skladbám, které v tomto generačním prostředí jsou poznamenány jménem E m i 1 a N ě m e č k a. Adolf Cmíral: Musícae Bohemieae Anthologia. Naše gramofonové závody, sdružené ve velký národní podnik, vydaly k šestistému výročí založení Karlovy university v Praze soubor 50 oboustranných desek »Supraphon«, kde jsou ve šťastně vybraných ukázkách zachyceny v náznaku dějiny české hudby od nejstarších zachovaných památek až do r. 1848. To je kulturní čin velikého dosahu, za nějž nemůžeme býti ani dosti vděčni. Staví se tím celému našemu národu i cizině jasný obraz tisíciletého hudebního vývoje v krásném pásmu české zpěvnosti a hudebnosti. Jaká to je jedinečná pomůcka pro školy, pro zdravou lidovýchovu, pro naše hudební odborníky i amatéry, pro každého jednotlivce z nejširších vrstev lidových ! Nyní záleží jen na všech interesentech, aby této krásné příležitosti pině vy-užili a snažili se poznati v živém poslechu překrásné skladby naší minulosti, z nichi velká většina tlí posud v hudebních archivech a není zpřístupněna tiskem. Projděme aspoň ve výčtu tato památná díla, jak je podává pěkně vypravený se- 38 | ||||
|