|
| ||||
| ||||
|
?7 _
Moravou. Dvě sestry roce sl podaly ku společné práci. Společně víti budov věnec z květů živých a listů nevadnoncfch. Kolik diecézí, tolikéž budiž Cyrillských jednot diecésnich! Kolik osad farních, tolikéž budiž Cyrillských jednot farních! Mnoho květů a mnoho listí! Ale ze všech vzdělán bude věnec jeden — živý, nevadnouti. C}rilské Jednoty zpívati budou po příkladu svého patrona Bohu ke chvále a Církvi na oslavu. Záhonem jejich jest vůle svaté matky Cirkve. Neuchýliti se od toho svatého kanonu jest prvním pravidlem Jednoty, pojmenované světeem, jenž včele jejím stkví se příkladem neobmezeného poslušenstvf. Matka káže, dcera posloucbá. Jednota Cyrillská přímo kráčí za jejím hlasem neu- chylajfc se ani v levo, ani v pravo. Sv. Cyrill jest jf hvězdou dětinného poslnšenstvi. Pa- mátný rok encykliky papežské o svat. Cyrillu a Methoději a první rok Jednoty Cyrillské nejdůstojněji se oslaví zřizováním jednot po diecésich a farních osadách. Nejdůstojnější episkopát vzal Jednota v otcovskou ochranu. Pod mocnou záštitou símě vzroste v strom. Láskypiná péče otců diecésf v moudrosti Bobem dané má pohotově prostředků na zmohútněni bylinky útlé. Za jejich péče zdárně poroste. Sv. Cyrill pomáhá. Lev XIII, žehná. Obecná Jednot, Cyrillská. Zakladatelům Cyrillských Jednot. Katolík všeliké jednání podřizuje sondu vrchnosti duchovni. Neni tudy snad ani třeba zakladatelům Cyrillských Jednot připomenouti, že po schváleni zeměpanském dlužno stanovy předložiti nejdůstojnějšim ordinariátům kúchvale církevní. Stačí předloženi exempláře zeměpanským úřadem schváleného, který se žadatelům vrátí. Vyjádření uvedené sloužiž za odpovčď na vice dotazů. Karlín, 15. října 1880. F. J. Lehyeer, předseda 0. J. C. Arcidiecése Pražská : Gyrillskú slavnost v Praze. (Pokračování.) Farní Jednota Cyrillská v Karlíně. A slavnost byla veselá, nebol nebe bylo příznivé. Slunce svítilo, Ui•álo a zářilo. Na nekterých místech poněkud nesnadná mše IIaslerova „Fece quam bonum” svými pěti hlasy zněla pině a slavnosfuě. Oba soprány obsazeny jsou tak, aby při neustálém pr..stupovánf se stejné silně zněly, jak proti sobě, tak v patřičném poměru s ostatními hlasy. Přednášela se až do po-drobností s těmi znameními, jakými ji řídící re. daktor pi•i vydávání opatřil Ideál, který tehdáž v duchu měl, když ii upravoval, nyní se zjevil. Tehdešf myšlénky se vtělily. Mrtvé tělo stalo se útvarem živým. Pěvecký sbor byl tak naladěn, že řídícímu bylo lze s ním zápoliti jako s nástrojem hudebním skládajícím se ze živých, oduševnělých, nadšených hlasů lidských. Lidské hlasy jsou přec tfm nejdokonalejším nástrojem. Řídíš jej očima, výrazem tváře, rukou a posuňkem a ti zázrační nástrojové tak ti odpovídají, jak si to v duši myslíš. Rozumějí ti. Zne"jí tuk, jak k nim němou řečí minvfš. Co si myslíš — vyjadřují. Nejdokonalejším nástrojem hudebním jest lidský hlas, protože jest duši oživený. Zázračný nástroji! A hráti na takový „anthropofon",jaká to rozkoš! S tou blažeností těžko jest cos podobného porovnati. Stavitelsvé dílo umělecké staví z kamene, sochař z té neb oné látky hmotné, kterou v moci má, malíř po-mocí barev, jemných sice, ale přece hmotných, — pouze hudebník dílo své duševní staví z látky duševní. Odtud se odvozuje ta vznešenoat hudebního díla uměleckého, odtud priorita hudby před ostatními obory uměleckými, odtud ta neslýchaná výsada zl,ěvem doplňovati posvátnou bohoslužbu. — Nejvyššímu slouží to uejvyššf. Pánu na nebi to nejvyšší umění na zemi. Tak vznešeně pojal sbor úkol svůj a tak vznešeně jal se jej prováděti. Pětiblasá mše 13aalerova zpívala se tak, jak i•fdícf redaktor si ji právě představoval. Ženské a mužské hlasy interpretovaly, co od nich se právě žádalo — dokonale. Choulostivý tercett od „Crucifixus” až po „Et in Spiritum” sáhajfcí, ze dvou sopranů a altu se skládající, jímal svou jistotou a jemností právě tak mocně, jako ostatní 5hlasé věty pinosti a silon. Zdar první produkce věštil štastný vývin následujícího programu. Důvěra byla založena. Pod večer téhož svátku Mariánského měly se rovněž v basilice Karlínské zpívati „litanie loretánské” od Křížkovského a to za spolupůsobení pěvecké školy „obecné Jednoty Cyrillské”. Aby výtečná skladba dvousborová náležitě účinkovala a krása zpívaných litanií patrně se objevila, po-stavil řídící pisatel sbor Karlínský za oltář, sbo rovou školou pak obsadila se kruchta. U oltáře | ||||
|