|
| ||||
| ||||
|
znam, vyzdobený na obálce obrazem vzatým z bible olomoucké z r. 1417, kde vidíme zobrazení některých starých nástrojů. Je tam zobrazen dvojitý bubínek, fidula, roh, střmen, loutna a dudy.
Celý soubor této stovky desek je rozvržen podle historického vývoje celkem v pět skupin. První skupina zabírá d o b u p ř e d h u s i t s k o u, písně husitské a česko-bratrské, českou renesanci s ukázkami našich kontrapunktiků století XVI. a končí se Adamem Michnou z Otradovic (i 1676). — Druhý díl rozvíjí před námi sytý obraz českého h u d e b n í h o b a r o k a v jeho nejznamenitějších představitelích. Jsou tu jména velmi známá, ale také mistři, jejichž skladby jsou pro širší veřejnost objevem. — V třetím oddíle je zachyceno XVIII. s t o 1 e t í, ohraničené jmény Šimona Brixyho ('i 1735) a Jakuba Jana Ryby (1' 1815). — Oddíl čtvrtý je věnovan škole mannheimské a české hudební emigra- c i. — Konečně oddíl pátý obsahuje skladby z d o b y m o z a r t o v s k é a přináší ukázky o b r o z e n s k ý c h skladatelů. Je uzavřen »Ouverturou«, kterou psal roku 1848 čtyřiadvacetiletý B e d ř i c h S m e t a n a. Všimněme si aspoň nejvýznačnějších skladeb. Sbírku zahajují dva vzácné písňové poklady, první hymny starého českého státu: »H o s p o d i n e, p o m i 1 u j n y« a »S v a t ý V á c 1 a v e«. První z nich náleží ještě do období umění románského, a snad máme v ní zbytek cyrilometodějského zpěvu. Druhá píseň, starobylý chorál svatováclavský, zní zde v původním krásném znění z doby rané gotiky. Skladby přednáší sbor alumnů pražské fakulty theologické a sbor chlapecký. Druhá deska přináší další dvě písně z doby předhusitské: »B u o h v š e m o h ú c í« a »J e z u K r i s t e, š t ě d r ý k něž e« v reprodukci pražských Cyrilských jednot řízením Jaroslava Duška. Velmi zajímavé jsou »H r y t ř í M a r i í«, jež zpívá Schola cantorum a řídí prof. Miroslav Venhoda. Rovněž ukázky prací M i s t r a Z á v i š e a J a n a z J e n š t e j-n a zpívá Schola cantorum. Ze zachovaných umělých písní českých upoutají zpěvy: »Otep myrhy mněť mój milý«, »Dřevo sě listem odievá«, »Andělíku rozkochaný« a »Sed' vem přišel mistr Ipokras«. — Lidové instrumentální melodie ze XIV. století prozrazují dudácký původ a jsou zajímavou ukázkou nejstarší naší hudby taneční. — Srdečnou lidovostí jsou provanuty koledy z doby Karla IV. — V době husitské nastal neobyčejný rozmach českého zpěvu lidového, a to jak duchovního, tak světského. Dvě desky ukazují nám tyto písně v nejtypičtějších ukázkách. — Krásnou ukázkou starého českého vícehlasu z XV. století je překrásný trojhlas »Náš milý svatý Václave«, podaný zde v re-produkci Českých madrigalistů. —Českobratrské písně vynikají vzácnou krásou hudební a mnohé z nich přešly proto i do kancionálů katolických. V ukázkách je nejstarší známá píseň bratrského původu »R a d u j m e s e s p o 1 e č n ě«, dále hluboká rozjímavá skladba br. Lukáše Pražského »K r i s t u s, p ř í k l a d p o k o r y«, potom Augustova »A j, j a k j s o u m i 11 t v o j i pří b y t k o v é«, jež má nápěv světské písně »Jižt' mi pan Zdeněk z Konopiště jede«. — Hloubkou hudebního i slovného obsahu vynikají dvě písně nejlepšího našeho hudebníka XVI. věku Jana Blahoslava. Jsou to skladby »V o 1 á m ě E z h 1 u b o k o s t i« a »V i z- m e ž nynější čas nebezpečný«. Na další desce je zastoupen český polyfonní zpěv XVI. věku znamenitým kontrapunktikem J a n e m T r o j a n e m T u r- n o v s k ý m, jehož skladby se nám zachovaly v znamenitém rukopisném kancionále benešovském. Krásné je motetto, které složil znamenitý skladatel slovinský J a k u b H a n d 1-G a 11 u s (, 1591), který působil i zemřel v Praze. — K nejvýznačnějším našim mistrům XVI. století patří Kryštof Harant z Polžic a Bez družic, jehož » pětihlasá mše« a »Mariánské motetto« jsou chloubou naší tehdejší polyfonie. — Největším skladatelem raného českého baroka je A d a m M i c h n a z O t r a- d o v i c, jehož »Credo« ze slavné Svatováclavské mše máme zde v podání sboru 'Sdružení pro duchovní hudbu za doprovodu Dr L. Vachulky. Ve druhém oddílu sbírky jsou díla P a v 1 a V e j v a n o v s k é h o (1640—1693), P. J. Tolara (XVII. stol.), Jana Pecelia, Jana Dismase Zelenky (1679—1745), Bohuslava Matěje Černohorského (1684—1742), Josefa Segera (1716—1782), Františka Xavera Brixiho (1732—1771), 39 | ||||
|