|
| ||||
| ||||
|
Ignáce Linka (1725—1791), Karla Blažeje Kopřivy (1756—1785),. Františka Václava Míči (1694—1744), Františka Tůmy (1704—1774), J a n a Č e j k y (XVIII. stol.).
Oddíl třetí přináší kromě skladeb B r i x i o v ý c h díla J a n a K ř. K r u m pholze (1742—1790), Jana Krumlovského (1719—1763), Jiřího AntonínaBendy (1722—1795),KarlaJanaLoosa (1725—1772),JanaAnto nína Koželuha (1738—1814), Josefa Myslivečka (1737—1781), Jakuba Jana Ryby (1765—1815). Ve čtvrtém oddíle je zastoupen J a n V á c 1 a v S t a m i c (1717—1757), F r a ntišek X. Richter (1709—1789), František Krommer (1759—1831), Antonín Rejcha (1770—1836),JanLadislav Dusík (1760—1812),Jan Kř. Vaňhal (1739—1813), Leopold Antonín Koželuh (1752-1818), Josef Jelínek (1758—1825), Pavel Vranický (1756—1808), Antonín Vranický (1761—1820), Vojtěch Jírovec (1763—1850). Závěrečný pátý oddíl, v němž převládá hudba českého obrození, přináší díla těchto skladatelů: Františka X. Duška (1731—1799), Václava Pichla (1741—1804), Jana Huga Voříška (1791—1825), Jana Theobalda Helda (1770—1851), Františka Maxe Knížete (1784—1840), Václava Jana Tomáška (1774—1850}, Jana Nep. Kaňky (1772—1865), Jana Nep. Vitáska (1770—1839), Josefa Slavíka (1806—1833), Františka Škroupa (1801—1862) a Bedřicha Smetany (1824—1884). S povděkem dlužno kostatovati, že kromě ukázek hudby světské je velmi čestně a podle zásluhy zastoupen vývoj naší h u d b y d u c h o v n í. — Lze očekávati, že tato jedinečná° sbírka bude postupně doplňována, abychom měli na deskách pokud možno úpiný přehled vývoje našeho umění hudebního, které vždy v minulosti bylo, je i v naší době a bohdá zůstane i v budoucnu vrcholem a chloubou naší vzdělanosti. Dr Jan Vyskočil: IC dějinám františkánského církevního zpěvu a hudby. (Část další.) Na generální kapitule observantů ve F e r r a ř e dne 13. května 1481 byly za-vedeny tyto liturgické změny : Svátek s v. L u c i e měl se přenésti, připadl-li na adventní neděli, až po oktáv Početí Panny Marie. O officiu P o č e t í P a n n y M a- r i e (tehdy se ještě neříkalo n e p o s k v r n ě n é početí!) zaznamenává kapitula, že se má v chóru zpívati to officium, které složil L e o n a r d d e N o g a r o 1 i s čili N o g a r o 1 a, slavný to obhájce neposkvrněného početí Panny Marie.l) V oktávě V š e c h s v a t ý c h mělo se zpívati officium Panny Marie, a ostatní ritus se měl zachovávati tak, jak bylo ustanoveno ve výsadách (gratiae), daných františkánským papežem S i x t e m I V. tehdejšímu generálnímu vikáři observantů b 1 a h. A n g e 1 u d a C h i a v a s s o ústně roku 1480.) Na další generální kapitule observantů, slavené n a A 1 v e r n ě 4. června 1484, nebyly zvláštní změny liturgické s výjimkou jen úpravy officia s v. B e r n a r d i n a S i e n s k é h o, které složil člen řádu P. L u d v í k z V i c e n z y.$) Papež Sixtus tento svátek ustavil i s, oktávou, jež byla zrušena teprve papežem P i e m V. při úpravě nového brevíře.4) ') Leonardus de Nogaris z Vicenzy, apoštolský protonotář a vynikající theolog. Měl disputaci o v ě č n é b 1 a ž. e n o s t i, zda záleží ve vůli či v rozumu. Byla vydána ve Vicenze roku 1485. Dále disputaval o v ě č n o s t i s v ě t a; tato disputace vyšla roku 1486 v Benátkách. Byl dále vynikajícím zastáncem neposkvrněného početí Panny Marie, jež dokázal tak nezvratnými důvody, že napříště se steží někdo odvážil je popírati. Také složil i officium o Neposkvrněném početí Panny Marie, jež Sixtus IV. přečetl a schválil. Proto bylo též toto officium přijato řádem františkánským na zmíněné kapitule. Viz o tom Hurter: Nomenclator literarius theol. cathol., Oenipante 1906, H. sv., str. 1009. Chronologia historico-legalis a P. Mich. Angelo a Neapoli, Neapoli 1650, I, str. 141-142. Životopis sv. Beinardina sepsal brzy po jeho smrti B a r n a b o v Acta Sanctorum 20. Maji, 40 | ||||
|