|
| ||||
| ||||
|
Zvláštní pro nás nařízení dává kapitula generální v P o r c i u n k u 1 i u A s s i s i z 1. června 1487 0 officiu S v a t é h o t ý d n e. Officium se mělo v chóru konati způsobem feriálním, nepřijde-li do něho nějaký svátek. Podle toho nebyly ještě tehdy ferie Svatého týdne privilegovanými, jak tomu je dnes.5) Z kapituly generální ve F l o r e n c i i 24. května 1493 není zvláštních předpisů liturgických; jen se doví-dáme, že svátek s v. L u d v í k a, biskupa z řádu františkánského, byl také s oktávou, a to pro celou Církev, po kteréžto oktávě se měl slavit svátek s v. L u d v í k a krá1e.$)
Souběžně s těmito generálními předpisy kapitul všech observantů jsou i předpisy, které přinášejí provinciální kapituly františkánů české provincie. Na kapitule r. 1497 v P 1 z n i za předsednictví generálního komisaře L u d v í k a d e T u r r e bylo stanoveno, aby bratří přicházeli do chóru s úmyslem připraviti své srdce na božské officium. Při vstupu po vykonané adoraci jdou do lavic na svá místa, kdež klečíce mají tvář míti skloněnu až k poslednímu zvonění. Pak at povstanou a stojí při officiu zpříma, vážně a usebraně, jak nařizovaly generální stanovy. Turiferáři a ceroferáři při hodinkách at přisluhují podle předpisů kadidlem, a svíce aE drží a odkládají podle rubrik ceremoniálu řádového. Chór podle těchto předpisů všecky hodinky z p í v a 1. Vikář provinční měl uložiti magistrům noviců, aby užívali při instrukci noviců předepsaného tak zvaného o r d i n a r i a a podle něho učili obřadům. Dále se předpisuje zřízení zvláštních hrobek pro bratry v kapitulní síni nebo v kapli. Pozdější předpisy v této věci nařizovaly pochovávání zemřelých bratří v chóru, kde se modlil konvent hodinky. Kaple tato, kde se měli pochovávati, byla v alnbitě nebo v kostele nebo jinde na příhodném místě. Kapitulní síň byla jen v ně-kterých klášteřích, jak se až dosud nachází v jednom z nejstarších klášterů z té doby v K a d a n i (u Čtrnácti pomocníků). Bylo zakázáno kapitulou touto pochovávati bratry na hřbitovech, čili, jak se tam praví, pod širým nebem. Kapitula tato dává také jisté předpisy pro slavení k něž s k ý c h p r v o t i n. Když se o kněžských prvotinách (slavných) zpívá na kterémkoli místě v den, kdy je povinné officium Panny Marie, tu ze zvláštního privilegia k povznesení zbožnosti, počínajíc od prvních nešpor až do kompletáře následujícího dne, všecky hodinky se měly zpívati jako o d v o j n é m s v á t k u. Officium mariánské se tak koná mimo chór s výjimkou matutina. Toto matutinum mariánské pak se má zpívati s officiem Panny Marie, toho dne povinným. Zde šlo o tak zvané přídavkové officium mariánské čili tak zvané m a l é h o d i n k y m a r i á n s k é. Tehdy byla v provinčním misálu také jakási p r ó z a čili s e k v e n c e o neposkvrněném početí Panny Marie, jež po-dle ustanovení této kapituly se neměla zpívati. Bylo by jistě zajímavé, kdyby se nám podařilo najíti tuto sekvenci. Dosud, bohužel, se mi nepodařilo přijíti jí na stopu. V této kapitule je záznam již o nedostatku kleriků, ježto se ke konci kapitulních nařízení praví, že pro nedostatek bratří kleriků kněží, zvláště mladší, kdyby bylo třeba, mají konati služby kleriků.7) Na kapitule v O p a v ě roku 1499 byla prohlášena ustanovení generální kapituly v Miláně z roku 1498, ale v ohledu liturgickém má jen nařízení, aby také bratří laici byli přítomni na všech kanonických hodinkách, nemají-li nějakého zvláštního zaměstnání.$) V roce 1500 slavila se zase generální kapitula řádová, tentokráte nejen o b s e r-v a n t ů, nýbrž celého řádu františkánského, t. j. i m i n o r i t ů. Na kapitule této, slavené v T e r n i, byl nejdříve zvolen generálem celého řádu konventuál A e g i-d i u s D e 1 f i n i. Nový generál měl nejlepší snahu a vůli udržeti celý řád pohromadě a provésti reformu také u konventuálů (minoritů). Začal nejprve tím, že se-psal velmi obšírné konstituce, které byly na kapitule projednány a pak schváleny V, 277. Po něm sepsal jiný životopis L e o n a r d u s B e n v o g 1 i e n t i, který pojal do životopisu sv. Bernardina žák jeho, sv. Jan Kapistrán; také ho užil M a f f e i V e g i o (1453), viz Acta SS. 1. c. 287-305, a v Anal. bolland. XXI, 58-80. Jiný životopis sepsal roku 1455 L u d v í k z V i-c e n z y, kazatel z řádu františkánského, který kapitula řádové r. 1484 celému řádu observant$ předepsala a který je také v Acta SS. 1. c. 262-277. Tamtéž I, str. 143. 5) Tamtéž I, str. 144. Tamtéž I, str. 146. Ms. »Libellus albus« č. VIII, nov. 37, v Arch. prov. Praha II, str. 156-158. Tamtéž str. 169. 41 | ||||
|