|
| ||||
| ||||
|
papežem A 1 e x a n d r e m V I. roku 1501. Než bohužel tyto konstituce zůstaly jen. stanovami p r o k o n v e n t u á 1 y pro přílišnou uvolněnost v řádové františkánské. observanci, zejména v chudobě. Nový generál snažil se všemožně ještě udržeti řád v jednotě, kde již nebylo možno ji udržeti. Prostředky, kterých užíval k tomu, byly jistě ty nejlepší. Sám žil jako nejpřísnější observant, chodil bos na visitace a všude dával ten nejkrásnější příklad řeholního života. Kde shledal nepořádky, zakročil přísně ; na některých místech vyhnal konventuály a místo nich dosadil observanty. Ale rozdíly mezi konventuály a observanty byly již tak veliké, že se již v této době nedaly překlenouti. Tak si tento vynikající generál získal místo vděku jen ne-přátele na obou stranách. Konventuálové byli naň nejvýš rozezleni, poněvadž, ačkoli byl z jejich středu, sebral jim několik vynikajících konventů a odevzdal je observan tům, mezi nimi také velký studijní dům v P a ř í ž i. Rovněž observanti mu nedůvěřovali, ježto se báli sloučení s konventuály, a tím i ztráty své observance. Sám analista Wadding se o tomto generálu vyjadřuje hodně nepríznivě jako straník observantů. s )
V konstitucích, vydaných generálem Delfinim, jsou základní, směrodatné a obšírné směrnice o božském officiu. Předně v začátcích opakuje skoro doslovně staré nařízení papeže B e n e d i k t a XII. z roku 1334. Bratří se mají shromážditi do chóru v mlčení a duchovní sebranosti, aby připravili Bohu svá srdce. Opět se opakuje přísný předpis církevního zpěvu, jenž jest obětí chvály Boží, a ovoce zpívajících úst má býti vzděláním nejen těch, kdož zpívají, nýbrž i těch, kdož naslouchají. Zpěv budiž vážný, pozvolný, všichni stejně začínají, stejně končí. A kdyby někdo žalm nebo hymnus nepojal ve správném jeho tónu a nemohl by být opraven bez hluku, at' pokračují ostatní s ním dále, nebot' zpěv jest jen ozdobou slova a nikoli naopak. Také nemají opravovati chór všichni, nýbrž jen superior. Nelze-li někde pohodlně zpívati officium, mohou představení, jak se jim bude zdáti vhodným, od zpěvu dispensovati. To bylo vcelku již ve starých konstitucích. Nové předpisy liturgické jsou zde uvedeny z nařízení papeže S i x t a IV. Jsou to zejména tyto předpisy: Když se zpívají hymny nebo chvalozpěv Panny Marie, Zachariášův a Simeonův, a když se zpívá celé officium mariánské, mají bratří státi. A podle generálních stanov mají kleknout, kdykoli se zpívá nebo recituje: „Verbum caro factum est”, ,Homo factus est", při evangeliu na slova: ,Padše klaněli se jemu", „Aj já dívka Páně”, dále k slovům: „Z níž se narodil Ježíš, jenž slove Kristus”, při slovech ambrosiánského hymnu ,Quos pretioso sanguine redemisti" („Které jsi drahocennou krví vykoupil"). Klekati se mělo i při slovech, při nichž jsme zvyklí dnes jen se ukloniti, jako při zpěvu „Gloria”: „Gratias agimus tibi”, ~ i prefaci: ,Gratias agamus" a při podobných slovech, aby se tím vzdávala Bohu patřičná úcta a dík. Podobně se mělo kleknouti při slovech hymnů: „O Crux ave, spes unica”, „Ave maris stella”, „Nos quoque, qui sancto tuo redempti sanguine sumus”. Při vyslovení jmen: Bůh, Ježíš, Maria, František měli skloniti hlavu. Nikdo nesměl vycházeti z chóru před ukončením pobožnosti bez zvláštního dovolení představeného. A kdo vyšel z chóru nebo vešel do chóru, měl nejprve pokleknutím na obě kolena vzdáti úctu nejsv. Tělu Páně. Kněží měli mši sv. pomalu a zbožně sloužiti, zpívati h 1 a s e m 1 a h o d n ý m (voce suavi) tak, aby zase ani přílišnou zdlouhavostí neunavovali, ani chvatem nepohoršovali. Neměli být připouštěni k sloužení mše sv. znatelně nevědomí a koktaví. Od chóru jsou osvobozeni jen nemocní a bratří vysokého věku a ti, kteří podle úsudku provinciálova jsou velmi slabí. Podobně jsou osvobozeni od chóru jen magistři a lektoři řádoví na některých řádových generálních studiích, a to tehdy, když právě vyučují (actu legentes), když totiž jsou zaměstnáni řádnými přednáškami theologie. Všichni klerici mají mít b r e v í ř e podle řádu římské církve, která také užívá jako řád ž a 1 t á ř e g a 1 i k á n s k é h o (t. j. podle překladu sv. Jeronyma) a také jinak se shoduje s naším řádem, i když nemají některé svátky světců. Síla záleží, jak 9) Wadding: Annal. Min. k r. 1500, XV, 214 (vyd. z r. 1933) praví o něm, že byl »Observantibus nequidquam gratus, Conventualibus multo minus acceptus«. A s jakýmsi uspokojením zaznamenává, co o něm napsal konventuál Petrus Radulphus, že byl malé postavy, těla hubeného, točité. chůze, jako by chodě opisoval kruhy, uhrančivých očí, barvy sinalé, tváře olověné, slabého hlasu„ nikdo jej neviděl se zasmáti, v řeči užíval výrazú dvojznačných. 42 | ||||
|