|
| ||||
| ||||
|
praví dále konstituce, nikoli v komemoracích svatých, nýbrž v persoluci celého officia. Také zakazuje konati officium z některého světce, který není uveden v obvyklém kalendáři řádovém, i kdyby o něm bylo officium v papežské kapli s výjimkou jen, kdyby tak nařídil papež.lo) Nikdo nemá v chóru mezi mší svatou čísti, leč snad jen tehdy, když varhany příliš dlouho hrají.
Kapitula též ustanovuje, aby všichni mladí kněží, kteří ještě nemají padesát let a nejsou ani magistry, ani nejsou osvobozeni od chóru pro studium nebo přednášky, ani nejsou věhlasnými kazateli u lidu, byli napsáni ke zpěvu mší svatých. Podob-ně mají konati i jiné služby chórové, zejména když není dostatek bratří.11) Novicova a chovanci řádoví čili o b 1 a t i měli býti vychováváni a vzděláváni ve vědách, ve zpěvu a v bohoslužbě. O jejich potřeby se měli starati provinciálové a kustodové. Každodenně se měla po kompletáři absolvovati pobožnost k Panně Marii (jako přídavkové officium), začínající slovy ,Benedicta Tu" s lekcemi, začínajícími slovem „Missus” nebo i jinými podle zvyku nebo zbožnosti; po případě se měly střídati lekce „Missus” s lekcí ,Sancta Maria" podle rozhodnutí představeného. Zvláště pak nařizuje tato kapitula, aby všecky čelnější konventy měly u č i t e 1 e g r a m a t i k y pro vzdělání mladých, a stejně také u č i t e 1 e z p ě v u. Každý kvardián byl pod trestem ztráty důstojnosti úřadu svého povinen chovati v konventě mladistvé hochy, kandidáty, bude-li o to požádán od provinciála nebo kustoda, a je vzdělávati v gramatice i mimo klášter, kdykoli by toho bylo třeba. Mimo to dává kapitula zákaz (jímž vlastně starý obnovuje a zdůrazňuje), aby bratří neoblékali na svátek sv. Mikuláše, Mlád'átek nebo na kterýkoli jiný den, jako na př. na svátek sv. Pavla, šatů světských a tím méně aby tak činili veřejně, dále aby nezaváděli nějaké nevázané novoty pod trestem potupného vyloučení z konventu, kde byli umístěni.12) Tyto konstituce byly vlastně posledním pokusem o spojení větví již dávno od sebe rozdělených a jsou aspoň v ohledu předpisů liturgických směrodatnými pro další konstituce celého řádu i jednotlivých provincií. (Pokračování.) Dr Antonín Cola: K otázce dohledu nad prováděním chrámové hudby a zpěvu. Olomoucká ACJ podala dne 25. června 1945 nejd. arcibiskupské konsistoři v Olomouci žádost o provedení nařízení Pia X. v ,Motu proprio" pod č. 24. Text tohoto nařízení zní: „Biskupové... necht zřídí ve svých diecésích z v l á š t n í k o m i s i z osob opravdu povolaných pro věci posvátné hudby, a jí způsobem, jejž uznají za nejvhodnější, at je svěřen úkol b d í t i n a d h u d b o u, která se provádí v jejich chrámech. Necht dbají nejen o to, aby hudba byla v s o b ě d o b r á, ale aby také odpovídala silám zpěváků a byla vždy dobře prováděna.” ACJ podala dne 25. února 1946 nejd. konsistoři k o n k r e t n í n á v r h, jak by se asi mohl uskutečnit předepsaný dohled nad prováděním chrámové hudby a zpěvu. Nejd. konsistoř tento návrh z á s a d n ě s c h v á l i l a přípisem z 13. března 1946. Ale žádala ještě podrobnější propracováni návrhu. ACJ tedy zaslala nejd. konsistoři p r o p r a c o v a n ý n á v r h (uveřejněný zčásti též v Cyrilu 1947, str. 54 až 56). Nejd. konsistoř pak předložila tento návrh duchovenstvu k projednání n a pastorálních konferencích v r. 1947. Všechno duchovenstvo celé arcidiecése olomoucké jednalo o tomto návrhu, a z každého děkanátu byl pak zaslán p o d r o b n ý r e f e r á t o tomto jednání. Ze všech těchto zpráv jednotlivých děkanátů byl vypracován s o u h r n n ý r e f e r á t, který byl právě uveřejněn v Ordinariátním listě olomoucké arcidiecése. Uvedeme jej zde v piném znění (I.) ; k referátu připojíme výměr olomoucké nejd. konsistoře (II.) a na konec uvedeme ně-kolik p o z n á m e k k tomuto výměru (III.). Chronologia histor. leg. I, 153-154. Tamtéž I, str. 165. ") Tamtéž 15U=152, 43 | ||||
|