|
| ||||
| ||||
|
- 78 -
měly se zpívati invokace, s kruchty pak na ně mělo býti odpovídáno. Sbor za oltářem čítal 40 hlasů, na kruchtě shromážděno bylo celkem 100 hlasů. Před početím bylo však třeba vyzkoumati akustiku, aby přílišnou vzdáleností obou sborů nerušila se jednota. Za tou příčinou ustanovena jest hodinu před početím pobožnosti hlavní zkoužka v kostele, aby se zkusilo, bude-li lze zpívati litanie tímto způsobem dvojsborně se sbory daleko od sebe vzdálenými. Bylo to štěstím, že se konala. Hned na počátku se ukázalo, že pro přílišnou vzdálenost povstávají veliké mezery mezi invokací a odpovědí. Litanie trhaly se na samé úryvky. Po každém článečku následovaly čtvrfové pausy. — Ošidil jsem je. Počal jsem taktovati vždy při po-četl invokace o celou čtvrt dříve. Když na kru-chtě zpívali poslední takt, spustili jsme za oltářem již na poslední čtvrt jejich taktu a naší první čtvrtí. Téhož pravidla muselo ovšem i na kruchtě šetřeno býti. Začínali rovněž o celou čtvrt dí•íve. Takovým způsobem vypiněny jsou rušící pausy velkou vzdáleností zaviněné tak dokonale, že na-potom při pobožnosti samé z přítomných účastníků v lodi chrámové nikdo ani toho nejmenšího tušeni neměl, že ustavičným šizením o celou čtvrt taktu přemáhá se šalba akustiky. Litanie vydařily se dokonale. Trvám, že by Křižkovský byl býval spokojen. Zpívalo se s pietou a nadšením, jak překrásná skladba toho zasluhovala. Neviditelný za oltářem rozestavený sbor karlínský zpíval invokace bez průvodu varhan, na kruchtě pak od-povídala pěvecká škola řízením sbormistra a svého učítele Chluma s přiměřeným průvodem varhan. Toto neustálé střídání se dvou sborů prostorně tak značně vzdálených, Soli a Tutti, bezpřetržitá vzájemnost oltáíe a kůru, střídavé motivy a střídavá tempa, jemnost a mohútxxost, určitá intonace a předepsaná přednáška, patrné nadšení obou sborů vzájemně si odpovídajících, — to vše plodilo čarokrásný dojem. Dirigent nadál se sice od onoho roztřídění a uspořádání účinku příznivého, skutečnost však předčila všeliké očekávání. Tu radost ničím jiným nahraditi nelze. Prolitý pot měni se v nebeskou rosu. Gím prudší byl žár sluneční, tím ohnivější jest réva. Přátelé hudební! Neodpírejte sobě i osadám tak čisté rozkoše! Křížkovského litanie nechat zaznívají ve všech farních chrámech, v je-jichž stínu Cyrilliáné sídlí l Pokaždé jimi potěšíte sebe a potěšíte osadu. Zpívané litanie lauretánské jsou milostným holdováním milostné Královně. A milostný ten poměr vyjádřiti libě, důstojně, něžně, milostně, dovedl ovšem kněz něžného srdce a citu-piného ducha — Pavel Křížkovský. Chce-li kdo přesvědčiti se o účinku, jaký způsobily litanie, zajdi pro úsudek příležitostně na faru karlínskoxx a ptej se důstp. faráí•e. Jest sám hudebníkem a výrok jeho tě uspokojí. „Přiznávám se,” pravil pohnutlivě ku sboru karlínskému, jemuž hned popožehnání, které sám konal, díky vzdával, „při-znáváni se, že v celém živobytí ještě nikdy budbou jakouk.,livěk nebyl jsem pohnut tou měrou, jako právě nyní !” Takový výrok slzou dojmu po-tvrzený platí. Farní Jednota Cyrillská má v něm skutečného otce. Svatvečer sv. Cyrilla a Methoděje se vydařil. Jasný západ slunce oznamoval, že příští svátek bude rovněž jasný. Bez mráčku slunce zapadlo, aE bez mráčku zase vychází! Den S. července ]SSO zapíše si farní Jednota Cyrillská u sv. Cyrilla a Methoděje v Karlíně do řady dnů nejšfastnějšfch. Zvolila k oslavě toho dne skladbu, nejčelnějěí prvního mistra a knížete hudby. Jen aby příprava korunována byla výsledkem ! Výtečná skladba velikého mistra elxce býti dobře provozována. Letos právě před slavností Cyrillskou dávána jest tatáž skladba — Palestrinova Missa „Aasumpta est Maria” — o Cecilské slavnosti v Cáchá.ch, a kritika všeobecně odsoudila — dirigenta, davši mu na cestu mravné naučení : „Neodvažuj se věci, jichž tobě provésti nelze !” Ale ani tato ostrá kritika neodstrašila odvážlivce. Naopak! Vy-zývala k zápasu. Tím bedlivěji ohražovala se ne-bezpečná místa, dopliovaly se hlasy, urovnávaly se pěšiny neschůdné. A odvaha vedla k vítězství. „Fortes fortuna jxxvat.” Tot heslo života. V seči jest veselo. Důvěra v Boha neklame Také v den av. Cyrilla a Methoděje pisatele nesklamala. Byl již v ohni mnohokrát. Produkce dne b, července byla nejšfastnější ze všecb, co jich po ta léta v Karlínské basilice konáno. Hladce plynula lod' i přes ta skrytá skaliska, jichž ve mši četně se vyskytuje. Nebe bylo příznivé. A právě místo nejnebezpečnější : „Crucifixus, Reaurrexit” až po „cujus regni non erit finis”, těžký part pro ženský kvartett (Cantus I., Cantus IL, Altus L, Altus II.) šlo nejbezpečněji. Při žádné z četných zkoušek nezpívalo se s takovou jistotou a a takovým zápalem, jako o slavnosti samé. Nenáležím sice mezi štědré, předce však nemohl jsem si toho od-říci, abych po skončaném „non erit finis” nepochválil kývnutím hlavy a úsměvem statečné zpěvačky, jimž zpívajícím oči se zářily, tak že s tváře uzardělé jim četlo se nadšení, s jakým, přednášely místo nesnadné Tato jistota a mužná pevnost dívek elektrisovala přímo veškerý sbor, tak že po vpadnuti mužských hlasů při „F,t in Spiritum” nadšení všechny účinkující uchvátilo. Nikdy ještě nezpívalo se s takovou láskou a s takovou radostí. — Hlasy byly jasné a piné. Disposice ta nejlepší. Za celé „Credo”, které trvalo přes čtvrt hodiny, ani o vlas se nespadlo. Unavení toho dne nebylo ani stínu. Introit s Kyrie zněl právě tak jasně a živě, jako zakončující Pange lingua. Na krásy mše poukazovati není věru třeba. Největší vnada spočívá snad v různých kombi- | ||||
|