|
| ||||
| ||||
|
mnoho práce a námahy. Doufejme, že příští doba nám dovolí rozvinouti více tuto záslužnou činnost na poli kultury, a že Boží požehnání bude provázeti práci nového výboru a všech funkcionářů. Nepostačí, když budou pracovati jen funkcionáři ústředníhospolku, musí spolupracovati všichni cyrilisté! Vrukou funkcionářů farních jednot spočívá mnoho! Zasílejte zprávy WC o své činnosti pěvecké i organisační, pište své zkušenosti do »Cyrila«, hledejte vědecké a umělecké spolupracovníky, tak bude lze v příští valné hromadě mluviti o rozkvětu cyrilského hnutí a o povznesení církevní hudby v naší vlasti!
Z referátů našeho zpravodaje. Menší chrámové sbory, na něž se nemůžeme dívati jako na k o n c e r t n í těl e-s a, potřebují na prvém místě s n a d n o u hudbu, která by obsazením i těžkostí jim byla přizpůsobena. Aby tomuto požadavku bylo učiněno zadost, a při tom přece bylo řečeno něco nového, hodnotného, to by mělo býti jedním z důležitých úkolů církevních skladatelů. - Ono mistrovství, které dovede skrovnými vyjadřovacími prostředky zaujmouti a upoutati, není umění snadné, ba je v mnohém daleko obtížnější, nežli napsati hudbu těžkou, která sice svou složitostí je opravdové umění, ale její provedení je pro menší a malé kůry, jichž je převážně většina, nedostižitelné. Tím jsou tyto kůry i při dobré vůli ochuzeny o možnost sloužiti umělecké i liturgické dokonalosti. Proto, vy vynikající církevní skladatelé, dejte ze svého bohatého fondu těmto popelkám občas cenný dáreček! I takovou snadnou hudbou posloužíte ušlechtilým snahám církevně-hudebním. P e t e r G r i e s b a e h e r, vynikající církevně-hudební skladatel, píše ve svém „Memorandu” následovně : „V hlubině s r d e e spočívá pramen, z něhož musí liturgický umělec čerpati, aby dospěl k ryzosti výrazu; věřící, úctou k Bohu a pro spasení lidstva planoucí srdce, propůjčí pak zralému umělci tóny, jimiž bude schopen dodati liturgickým slovům piné platnosti a váhy, at již je jeho sloh gotický nebo barokní. A pak bude jeho tvorba hlubší než zvučící kov a znějící zvon.” Bitvu nevyhrávají pouze generálové; také zdatní poddůstojníci přispívají k vítězství. Bohu díky, že naše církevně-hudební kritika nestavěla nikdy na pranýř každou chromatickou blechu, každou smělejší modulaci i melodičtější fázi, jak kdysi činil největší evropský spolek pro církevní hudbu ,Caecilienverein". Přečtěte si pozorně následující učený názor na b a r o k: „V baroku cítíme jakýsi nedostatek filosofických kategorií. Afektová estetika nechala by se skutečně odůvodniti jen souvislostí velkých racionálních problémů, a tím uchrániti před záměnou s moderní psychologií. Z toho by se dala dedukovati otázka, zda se zde ne-vyvinuje muzikálně estetická protiposice.” Tak napsal p. Th. Adorno v pražském hudebním časopise ,Auftakt", roč. XV., 1935, č. 1-2. Zdá se, jak nám dokazují dějiny hudby posledních 20 let, že propast mezi zálibou velkého počtu lidí a mezi umělecky tvořenou hudbou je stále větší. Jinak by nebyly došly tak ohromné obliby jazz, moderní tance a podobné útvary. Hudbu provozující diletant, který se jí vážně zabývá, je rovněž tak důležitý člen hudebního života, jako z povolání pracující hudebník. Jest rozhodně důležitější, nežli posluchač, oddávající se pouhému požitku. Budeme rozlišovati vždy dva druhy pro-vozování hudby. Předehrávání a samohraní. Předehrávání je úkolem hudebníka z po-volání, samohraní zaměstnáním diletanta. Oba dva druhy jsou pro vývoj hudby stejně důležité. 50 | ||||
|